Just a dream ? [LOKI CZ FF]

No, please✔️

16.

Pomalu jsem otvírala oči. Žádné ostré světlo nic, všude byla tma. Když jsem se pořádně rozkoukala zjistila jsem že jsem v jeskyni, kde nebylo okno jen kovové dveře a jedna svíčka, která nic neprosvítila. Byla jsem svázaná na židli s ruky za zády.

„Haló ? Pomoc ! Pomozte mi, prosím !" křičela jsem. Brzo mi došly hlasivky, stejně to bylo k ničemu, bůh ví kde jsem.

Snažila jsem se z té stupidní židle dostat, ale marně. Fajn tak si tu počkám.

Pohled třetí osoby :
Loki s Thorem se dalšího dne vraceli domů. Sice stále nevěděli co jsou ti nepřátele zač, ale nějaké našly a pobily. Je těžké je najít, ale povedlo se jim to.

Odvedli unavené koně do stáje a mířily se pořádně najíst.

Thor se spokojeným výrazem vyrazil dovnitř do hodovní síně. Loki mu šel hned v patách, ale pak se odpojil a mířil do pokoje Lary.

Zaklepal...nic, udělal to znovu ale opět žádná odezva. Vešel teda do komnaty a nikdo nikde, postel stále ustlaná, snídaně nedotknutá. Něco je tu špatně.

Vyrazil za její služebnou.

„Kdy jste ji viděla naposled ?" zamračil se na ní. „Včera večer můj princi, myslela jsem že se ráno šla projít." sklopila pohled.

Loki s kamenným výrazem se vydal ji hledat. Ale ať se snažil jak se snažil Lara nebyla nikde k nalezení. Z nějakého důvodu mu přišlo že porušila jeho slib.

„Bratře kde jsi ? Všichni už dávno jíme" zasměje se Thor, ani Lokiho kamenný výraz ho nezarazí, je už na to zvyklý.

„Lara je pryč, nikdo jí od včerejška neviděl" promluvil nakonec bez jediné emoce. „A už jsi jí hledal ?" zeptal se Thor. „A co si myslíš že tu celou dobu dělám !" zavrčí Loki. „Dobře no tak, co budeme dělat ?"
„No tak měli bychom jí asi najít" pokrčí Loki rameny. „Je roztomilé jak se snažíš tvářit jakože ti na ní nezáleží" zasměje se Thor a Loki po něm hodí vražedný pohled.

No tak jídlo bude muset počkat, řekne si Loki sám pro sebe a povzdechne si.

Vydají se opět do stájí pro své koně a vyráží na další průzkum Asgardu aby našli Laru.

Pohled Lary:
Nevím jak dlouho jsem tu seděla, ale už jsem se vážně nudila. Vlastně ani nevím co je za den natož jestli je ráno nebo večer.

Uslyšela jsem kroky.

„Haló ?" zavolám. Tohle je fakt jak začátek nějakého horroru.

Dveře se otevřou a vejde do nich namakaný chlap. Nic neřekne a jen se postaví k jedné stěně.

„Co po mě chcete ?" zeptám se ho. Ani mi nevěnoval jediný pohled. „Haló ? Rozumíš mi ? Já chci vědět co tu dělám !" už mě to tu nebaví. Dál dělá jako bych tu ani nebyla.

Stojí tu tak deset minut, pozorně jsem ho sledovala a za tu dobu mrknul tak dvakrát. Jestli by někdo potřeboval herce na živou sochu mám tu kandidáta.

Poté jsme uslyšela další kroky. „Další tvoji kamarádi ?" sakrasticky se zasměju. Jenomže ten kdo vejde dveřmi mi vyrazí dech.

„To je v pořádku Baldre, můžeš jít" poslal svou gorilu pryč.

Vzal si další židli, ani nevím odkud a posadil se naproti mě.

„Laro, Laro, Laro, co s tebou, hmm ?" zapíchne se do mě ten medový pohled. „Proč jsem tady Nathanieli ?" prsknu po něm. Na tváři mi přistane facka. Au. „Nedovolil jsem ti mluvit !" zakřičí na mě.

„Ale to mě vede k mému vyprávění jsi tu kvůli tvému princi " ironicky se usměje. „Co ?" zamračím se. „Lokim. Zničil mi život, jako malí jsme byli kamarádi a pak mě před celým sálem plných lidí ztrapnil tak že jsem se musel schovávat. Nikdy nevěděl že vlastně nepocházím z Asgardu. A ano můj otec není Heimdal ale jak jinak by jsi mi uvěřila ty oči. A teď jsem tu abych se mu pomstil." ďábelsky se usměje. „Lhal jsi mi ?" nevěřícně se na něj podívám. Přistane mi další facka. „Ano a bylo to tak lehké, i přes to že jsi mi neřekla že mě miluješ, nedokázala jsi že mě spustit oči. Ale byl tu i Loki ke kterému něco cítíš, přesto jsi mi nedokázala odolat. A to se mi neskutečně hodilo. Teď pozná ten stejný pocit co on dal mi. Zoufalství" usměje se.

Odemkne mi pouta a vleče mě pryč. Snažím se od něj dostat, ale je to úplně zbytečné.

Pak mě hodí mě před sebe. Nečekal jsem to takže spadnu před něj na kolena. Zvednu pohled a zahlédnu okolo sebe jen zlaté oči. Nevím kolik asi pět nebo šest párů, kteří se na mě nemilosrdně dívali.

Snažila jsem se postavit, ale vždycky mě shodily na zem. „Co po mě chcete ?" ani jeden neodpověděl. „Je jen vaše" promluví Nathaniel a šest lidí do mě začne kopat. Svírám se v bolestné křeči. Nedokážu se bránit. Unikají mi bolestné výkřiky, slzy se mi nekontrolovatelně koulí po tváři a čekám jen až ta bolest přestane.

Po zhruba pěti minutách mě zvednou a jeden z nich mě znovu uhodí do tváře, takže se sesypu na zem.

Ani nevnímám že mě hodily zpět do mě cely nebo co to je.

Takhle se to opakovalo ještě pětkrát. Jednou za den mi tu hodily malou skleničku vody a kousek suchého chleba.

Pomalu jsem k tomu neuměla ani dojít, cítila jsem se tak strašně slabá a rány po mém těle mi moc nepomáhali. Ani nevím co jsem si nalhávala že se Nathaniel schopí a pustí mě ven. Jenomže po tom co mě před ostatní předhodil se neukázal.

Stále čekám na Lokiho a Thora, nevím jak dlouho tu jsem, ani nevím jestli mě najdou ale vím že moc dlouho už nevydržím.

Jaká ironie že jsem sem tak moc chtěla a vlastně mě tu čeká jen smrt.

926 slov
Omlouvám se ale teď až do 16.8.2021. nebudu stíhat vydávat kapitoly ale v pondělí vyjde další slibuji❤️