Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 2.♡

ST: „Nejsi náhodou ten, do kterého jsem dnes ráno vrazil?"
--------------------------------------------------------------
Todoroki POV:

IM: „Ano, to budu já."

Zasmál se.

Konečně jsem ho potkal, chtěl jsem se mu omluvit. Nemohl jsem ani dýchat jak jsem viděl ty jeho krásné zelené oči...

NE! Nad čím to přemýšlím!

ST: „Chtěl jsem se ti omluvit."
IM: „Ne ne, v pohodě."

Jen se usmál a já mu pomohl vstát.

Ale to by mě někdo nemohl shodit.

Spadl jsem přímo na Midoriyu a snažil se rychle vstát.

Chtěl jsem se podívat kdo to byl.
Ale to už ten člověk byl pryč.

Zvedl jsem Midoriyu a omluvil se mu.

IM: „N-ne to je v-v pohodě, to do tebe jen někdo vrazil, ty za to n-nemůžeš."

Chtěl jsem mu poděkovat když v tom přišel do třídy učitel.

SA: „Pojďte za mnou."

Šli jsme za ním a došli na venkovní hřiště na trénink.

SA: „Teď mi ukažte, co ve vás je."

Všichni jsme úspěšně dodělali trénink
No, skoro všichni. Jenom jedno hroznové víno to nezvládlo.

Po škole jsem šel domů a cestou postal Midoriyu.

IM: „Ahoj Todoroki!"
ST: „Ahoj Midoriyo."
IM: „My jdeme stejnou cestou domů?"
ST: „Pravděpodobně."

Tak jsme šli spolu domů.
Midoriya mezitím furt o něčem kecal.

IM: „Už jsem doma, tak zítra zase ahoj Todoroki!"
ST: „Midoriyo?..."
IM: „Ano?"

Ani nevím proč jsem ho zastavil.
To moje tělo udělalo samo.
Neovládl jsem se.

ST: „Já-..."
ST: „Uvidíme se zítra."

Jen kývl a odešel dovnitř.

ST: „Co jsem to právě udělal?"

Řekl jsem si pro sebe.

Time skip na další den

Midoriya POV:

Ráno jsem vstal a přemýšlel, co chtěl včera Todoroki před domem.

Protože se mi nezdálo, že by chtěl říct jenom "Uvidíme se zítra".

Nevím, nechám to být.

Udělal a snědl jsem si snídani a pak udělal ranní hygienu.

Pozdravil jsem mámu a vyrazil do školy.

Cestou jsem potkal Todorokiho.

IM: „Ahoj Todoroki!"

Asi jsem ho vylekal, protože vypadal zamýšleně.
A taky ne zrovna nejlépe.
Jak kdyby se mu něco stalo.

ST: „Ahoj Midoriyo, nečekal jsem tě tady."

Jen jsem se zasmál a vyrazili jsme do školy.

Todoroki POV:

Vyšel jsem z domu a doufal jsem, že ve škole nikdo neuvidí co mi "otec" udělal.

Naštěstí, jeho rána byla na břichu, ale i tak jsem mel strach.

Mezitím co jsem nad tím přemýšlel tak jsme potkal Midoriyu.

IM: „Ahoj Todoroki!"

Lekl jsem se a doufal, že si ničeho nevšimne.

ST: „Ahoj Midoriyo, nečekal jsem tě tady."

Jen se zasmál ale vypadal, že něco ví.
Asi ví, že mě něco bolí.

V tu dobu kdy přišel Midoriya jsem tu bolest ani nevnímal, měl tak pozitivní auru a hlavně jsem se s ním cítil v bezpečí.

Vlastně ani nevím proč.

Vyrazili jsme do školy.

Před školou nás potkal Bakugo.

Zase...

Doufám, že Midoriyovi nic neudělá.
Jestli ano, tak za to zaplatí.

KB: „Zase ty nerde?! Já ti říkal, ať se mi nepleteš do cesty!"
IM: „J-já šel jen d-do školy..."
KB: „Zase ty s tvým půlencem, už mě Serete!"
ST: „O co ti zas jde Bakugo?"
KB: „Ale copak? Ty se ho zase zastáváš? Co s nim furt máš! Je to jen bezvýznamný omyl!"
ST: „Nikdo není bezvýznamný a jestli ano, tak ty patříš mezi ty první."
KB: „TAK ZA TO ZAPLATÍŠ PŮLENČE!"

Nová kapitola je na světě! Dneska vydám ještě 1 kapitolu, protože mám nějak moc času na to, že je pondělí 😂

U další kapitoly pa! (づ￣ ³￣)づ