Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 25.♡

Řekl jsem a usmál jsem se. Nečekal jsem, že se Todoroki nabídne, že tu bude spát. Ale co, nevadí mi to, právě naopak.
--------------------------------------------------------------

I: „Tak jo, já už jdu. Pa chlapci! A dejte na sebe pozor. Vrátím se zítra kolem 8 ráno, dobře?"
IM: „Ano mami, pa!"
ST: „Na shledanou paní Midoriya!"

Jak máma odešla, tak jsme se rozhodli se ještě projít, protože byly teprve 4 hodiny odpoledne a měli jsme ještě hodně času do večera.

Mezitím venku

ST: „Necheš zajít za Urarakou? Měla o tebe strach a to ona zavolala Aizawu."
IM: „Aha... A jo, klidně!"

Šli jsme teda na adresu, kde bydlí Uraraka. Byli jsme tam cca za 10 minut.

IM: „Zazvoň."
ST: „Ne, ty zazvoň."
IM: „Proč já? Ty zazvoň!"
ST: „O tebe měla strach. Tak zazvoň!"
IM: „Ale ty jsi tu chtěl přijít, takže zazvoň ty."
ST: „Ne, ty zazvoň. Já mám lepší důvod."

Najednou se otevřely dveře.

OU: „Jak dlouho se tu budete ještě hádat?"

Řekla se smíchem Uraraka.

OU: „Tak projde dovnitř vy dva."

Řekla a my tak udělali. U Uraraky jsem už jednou byl, ale Todoroki ne. Podle jeho výrazu se mu to tu líbilo.

ST: „Máte to tu krásné."
OU: „Děkujeme!"
OU: „Chcete něco pití, k jídlu, cokoliv?"
IM: „Já poprosím jenom vodu."
ST: „Taky, prosím."
OU: „Jistě, zatím si sedněte na gauč."

Sedli jsme si a za chvíli u nás byla Uraraka. Položila skleničky s vodou na stůl a já se hned trochu napil.

IM: „Děkuju."
ST: „Děkuji."

Řekli jsme s Todorokim naráz.

OU: „Není zač! Jsem ráda, že jsi v pořádku Midoriyo. Promiň, že jsem se nestavila za tebou do nemocnice, ale já jsem měla dost práce."
IM: „Nevadí."

Řekl jsem a usmál jsem se.

OU: „Aaaa mám otázku. Jak to tedy mezi vámi je?"

Na tuhle otázku sám neznám odpověď. Podíval jsem se na Todorokiho se zmateným výrazem a hlavou nakloněnou trochu na stranu.

IM: „No my..."
ST: „Chodíme spolu?"

Řekl a zmateně se na mě podíval.

IM: „Ano, chodíme spolu."
OU: „Já to tušila aaa!"
IM: „Dobře dobře klid, nemusí to vědět i sousedi."

Řekl jsem a rozesmál jsem se.

OU: „Promiň, promiň. Jen mám hroznou radost!"

A takhle jsme si chvíli ještě povídali dokud nebylo něco kolem 7 hodiny a my už šli domů.

IM: „Tak ahoj Urarako! V pondělí ve škole!"
ST: „Ahoj!"
OU: „Paa!"

Zavřela za námi dveře a my už šli cestou domů. Jakmile jsme dorazili domů, tak jsme se převlékli do domácího oblečení. Přišli jsme do mého pokojíčku a posadili se na postel.

IM: „Shoto? Co by jsi chtěl dělat?"
ST: „Hm~ nevím."
IM: „Chceš si povídat?"
ST: „Tak jo."

Povídali jsme si asi 3 hodiny. Hrozně rychle to uteklo. Zrovna jsme měli moment takového toho ticha. Todoroki se ke mě t ničeho nic naklonil a díval se mi chvíli do očí. Má tak krásné oči. Po chvíli mě políbil. Do polibku jsem se hned s chutí přidal i já. Dal jsem mu ruce kolem krku a on mi na záda. Z ničeho nic mě začal pokládat na postel.

----15+---- (A/N tohle bude hrozně divné psát, ale budu se snažit. Na 100% to skončí jako nějakej cringe xd)

Jak mě opatrně položil na postel tak mi začal vytahovat triko nahoru, ale furt mě nepřestal líbat.

IM: „Todovoki hm~"

Zahuhlal jsem do polibku, když zrovna opečovával moje bradavky. Bylo mi jasné, k čemu se schylovalo, ale já jsem se tomu nijak nebránil.

Nakonec se odpojil a přetáhl mi tričko přes hlavu, ale hned na to se zase připojil k mojim ústům. Pomalu, ale jistě, mi i začal sundávat kalhoty.

IM: „Já nechci být sám."

Řekl jsem jakmile jsem se odpojil. Na to hned Shoto ze sebe začal doslova strhávat oblečení a po tom mě začal znova vášnivě líbat.

3rd person POV

Todoroki začal zelenovláskovi dělat flíčky na krku a takzvaně si ho označil. Když usoudil, že krk je dostatečně označený, tak se přesunul na klíční kost a udělal to samé. Jakmile se dvoubarevný klučina "zahryzl" do klíční kosti zelenovláska, tak zelenovlásek hned na to zavzdychal. Todoroki šel ještě níž a tam chvíli pečoval o zelenovláskovy bradavky. Po chvíli se rozhodl přestat a přesunout se ještě níž až k rozkroku zelenovláska. Přejel jazykem po celé délce zelenovláska a následovaly pravidelné pohyby nahoru a dolů. Mezitím dal zelenovláskovi do pusy tři prsty. Zelenovlásek nepochopil a tak ho musel dvoubarevný klučina políbit a hned na to mu dal prsty do pusy. Jakmile usoudil, že jsou dostatečně mokré tak se přesunul prsty k vstupu zelenovláska.

ST: „Můžu?"

Zelenovlásek na to nic neříkál a jenom zakýval hlavou na souhlas. Dvoubarevný klučina dal jeden prst do jeho vstupu a počkal, až si zelenovlásek zvykne. Po chvíli přidal druhý prst a celý proces zopakoval. To samé udělal s třetím prstem. Když už byl zelenovlásek nachystán, tak dvoubarevný klučina do něj vstoupil svým údem. Vyčkal, až si zvykne a potom začal pomalu přirážet. Po chvíli začal zrychlovat a v pokoji se ozývaly jenom vzdychy dvou chlapců. Jakmile oba dva vyvrcholili, tak si jenom lehli vedle sebe a užívali si tento krásný moment.

Ano, další kapitola už bude KONEC.
Mrzí mě to, že se musím s tímhle příběhem rozloučit, ale všechno krásné jednou končí. Nebojte! Budou další příběhy. Další plánuji udělat Daisuga protože ten ship je úplně ňuňuu <3

Tak jo u další kapitolky paa (づ￣ ³￣)づ