Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 20.♡

Řekla a rozesmály se.

OU: „Takže..."
--------------------------------------------------------------
Todoroki POV:

Ony nám prostě nemohly dát pokoj.
Ach jo...

ST: „Dobře, tak my už asi půjdem."

Řekl jsem a začal vstávat, to mě, ale chytla Mina za ruku a tím mě stáhla zpět.

MA: „Z toho se jen tak lehce nevyvlečete hoši."

Řekla a zase se začaly chechtat, hihňat a další pazvuky.

Viděl jsem Midoriyův zmatený výraz. Bylo mi ho líto, nebudu lhát. Neví o co tu jde, prostě tu jenom sedí a dívá se na to, co se tu právě děje. Jen jsem po něm hodil pohled, který říkal, že se nemá čeho bát, že jsem tady. Asi to pochopil a trochu se uklidnil.

ST: „Co po nás chcete."
OU: „Vy víte co- tedy myslím ty Todoroki víš co."
MA: „Prostě jak je to mezi vámi? Jaký teď máte spolu vztah? A vzali jste si kond-"

Mina to nedořekla, protože jsem ji dal ruku před pusu.

MA: „Hej!"

Zahuhlala mi do dlaně.

Midoriya byl ještě více zmatený. Bože, ta jeho nevinnost...

ST: „My teď sami nevíme, jak to mezi námi je, jasný?"

Doufal jsem, že pochopily, že to nechci rozebírat. Ne tady.

Dal jsem ruku pryč z Mininy pusy a nechal ji promluvit.

MA: „No jo, tak sorry jako."

Řekla a nahodila uražený výraz.

(Tohle mi připomnělo obrázek/edit, co udělala lilinkaaaaa

Jen tak pro pobavení <3 xd)

Nakonec nás tedy s donucením pustily.
Hroznej to výslech.

Mlčky jsme se vydali na pokoj-lépe řečeno do chatky.
Mezitím, co jsme šli, jsem se "omylem" otřel mýma prstama o ty jeho.
Midoriya si toho všiml a zčervenal. Nemohl jsem ho chytnout za ruku. Ne teď. Každý by nás viděl. Musel jsem tedy počkat, až dorazíme na pokoj.

Mezitím, co jsme šli, Midoriya měl malém už 3 otřes mozku, protože -co si budeme- po tom co ho Bakugo zmlátil, neměl tolik síly v nohách. Vlastně v celém těle. Takže kdybych tu nebyl, už by asi ležel v nemocnici. O tom nepochybuji.

Došli jsme na pokoj a já Midoriyu pořádně obejmul. Asi se lekl, protože stuhnul a trochu povyskočil. Po chvíli, ale obejmutí opjetoval. Byl jsem s ním tak šťastný, ale asi se cítil divně, protože jsme si ještě na takový tělesný kontakt nezvykli.

IM: „Copak?"

Optal se anděl, kterého právě teď držím v náručí.

ST: „Měl jsem o tebe strach! Co tě to popadlo mezi nás vběhnout?"

Řekl jsem a odtáhl se, abych mu viděl do těch jeho krásných smaragdových očí.

IM: „Nechtěl jsem, aby ti ublížil."
ST: „Tak sis, ale ublížil sám troubo!"

Jak jsem to dořekl, tak jsem mu rozcuchal ty jeho lahodné, zelené kadeře.

Zbytek dne jsme strávili v klidu, jelikož nám Aizawa řekl, že si můžeme dělat co chceme a, že lyžovat můžeme klidně začít až zítra. Mezitím jsme de tedy byli ještě projít a kouknut se, jak to tu celé vypadá. Bylo to vážně kouzelné! Už jsem se těšil na nachystaný program. S tímhle andělem to bude ještě větší zábava. Jak jsme došli do chatky po naší obhlídce, tak každý šel do sprchy a pak jsme si pustili film. Midoriya mi usnul v obětí. Jak nečekané. Zasmál jsem se pro sebe v duchu a ještě jsem si ho k sobě více přitáhl. Po nějaké chvíli jsem usl v nádherné vůni od Midoriyy. Spalo se mi krásně, dokud...

Hihihi
Jo takhle kapitola je asi divná, protože jsem ji psala v nepohodlné pozici a ještě k tomu jsem měla hlad -vlastně furt mám- takže se omlouvám! Xd

Jo, tak nějak mě to začali bavit po přečtení těch komentářů a hlavně...

Děkuji mockrát! Nevím, kdy se tam za tu dobu vzali 500 přečtení a 130 hvězdiček! Je to neuvěřitelné! Děkuji moc moc moc! Moc si toho važím ani nevíte jak 😭❤

Tak jo u další kapitoly paa (づ￣ ³￣)づ