Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 12.♡

Kacchan odešel s naštvaným výrazem.
Asi ho Todoroki ještě víc rozčílil.

IM: „D-děkuji."
ST: „Nemáš za co děkovat."
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV

Po asi 3 hodinách jsme konečně měli všechno nakoupené.

Bylo už 6 hodin večer, (A/N pro některé 18 hodin večer)
tak už jsme šli rovnou domů, protože jsme byli už dost unavení.

S Todorokim jsme se rozloučili s Iidou, Urarakou a Tsuyu, protože jdeme jiným směrem než oni.

IM: „Už se nemůžu dočkat toho lyžáku!"
ST: „Taky se těším."

Řekl a lehce se usmál.

Má takový krásný a příjemný úsměv.

Už jsme byli před mojim panelákem a tak jsem se s Todorokim rozloučil a šel dovnitř.

ST: „Tak příště ahoj, Midoriyo!"
IM: „Paa!"

(A/N Prosím, berte to jako to takové family friendly pa kk? Xd)

--------------------------------------------------------------

Víkend utekl jako voda a už jsem se s nabalenýma taškama chystal jít ke škole.

IM: „Tak já už jdu mami, ahoj!"
I: „Izuku počkej!"

Přiběhla za mnou máma a pevně mě objala.

I: „Buď opatrný prosím."
IM: „Neboj mami."

Řekl jsem, objal jsem ji zpět a usmál se.

IM: „Mami, já už musím jít, jinak přijdu pozdě."

Řekl jsem po chvíli objímání.

I: „No jo, promiň, jen mi budeš chybět."
IM: „Mami, je to jen týden!"
I: „I tak."
IM: „Tak já už jdu, ahoj mami!"
I: „Pa Izuku, mějte se tam pěkně!"

Řekla, jen jsem se na ní usmál a běžel směrem do školy.

Právě teď je 6:15 a sraz máme v 6:30 a cesta do školy mi trvá 10 minut.

Mumlal jsem si pro sebe zatímco jsem šel, ale někdo mě z toho mumlání vyrušil.

ST: „Dobré ráno, Midoriyo!"
IM: „Jee, dobré i tobě, Todoroki!"

Jen jsme se na sebe usmáli a šli do školy.

Všiml jsem si, že Todoroki mel malou modřinu na rameni.

Ignoroval jsem to, mohl se třeba někde jen praštit, ne?

Todoroki POV

Jsem rád, že jsem se dostal z domu.
Ten starý muž mě nechtěl na ten lyžák pustit.

Kvůli něho mám teď modřinu na rameni a já mám strach, že si toho Midoriya všimne.

Tuhle myšlenku jsem hodil za hlavu a šel si v klidu s Midoriyou ke škole.

Jak jsme došli tak tam už byl autubus a nějaké děcka před ním.

Asi naše třída. (A/N No nekeceeeej)

Jak si nás ostatní všimli tak nás hned začali zdravit.

OU: „Ahoj kluci! Těšíte se taky tak moc?"

Řekla Uraraka a radostně poskakovala.

IM: „Nikdy víc jsem se netěšil!"

Řekl a začal poskakovat s ní.

Midoriya se začal z ničeho třást zimou.

ST: „Midoriyo, tobě je zima? Chceš půjčit mikinu?"
IM: „Ne ne, to je v pohodě. Když tak bych měl mít svoji v batohu-"

Než to stihl doříct, tak jsem si už sundával mikinu a dal mu ji.

ST: „Tady."
IM: „To je dobré Todoroki! Ale co ty?"
ST: „Zapoměl si, že díky mého quirku mužů odolat i zimu na horách v tričku a kraťasech?"
IM: „A jo."
ST: „Tak si ji vem."

Midoriya si ji nakonec vzal a oblékl si ji.
Nebudu lhát, fakt byla zima.

Tu mikinu měl asi o 3 čísla větší ale byl v tom tak roztomilý.

Uraraka se začala smát.

IM: „C-co je na tom tak v-vtipného?"
OU: „Nic, jen jak to na tobě plandá."
(A/N snad chápete co tím myslím 😂🙏)

Dořekla a začala se ještě víc smát.

Po chvilce přišel Aizawa, že si nás spočítá kolik nás je.

SA: „Tak, měli bychom byt všichni. Jestli ne, jejich chyba. Teď si sedněte do autobusu. Budete ve dvojicích jako máte být na chatkách."

Dořekl a začali jsme nasedat do autobusu.

Byl tam fajn řidič. Pozdravili jsme ho a Uraraka si s ním chvilku povídala, ale pak jí odtáhla Tsuyu.

Cesta by měla trvat kolem 1 hodiny a půl ne-li 2 hodiny.

To bude ještě zajímavá cesta.

Pomyslel jsem si a šel si sednout s Midoriyou na sedadla.

Tak, prozatím to tu tak nechaaaam hihi
Co si zatím myslíte o Endeavorovi?
A myslíte si, že něco provede?🧐

U další kapitoly pa (づ￣ ³￣)づ