Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 23.♡

Po asi 10 minutách cesty, jsem začal mít pocit, že nás někdo sleduje. Najednou něco vyskočilo z křoví...
--------------------------------------------------------------

?: „Baf!"

Z křoví vyskočil...

IM: „Waa Kaminari!"
DK: „HAHAHA měl by ses teď vidět! Buď rád, že tě Todoroki chytil, jinak bys teď spadl a asi u toho měl i otřes mozku."

Řekl a ukázal na velký kamen za mnou.

IM: „Uh joo... Děkuji Todoroki. A ty Kaminari! Proč jsi nás vylekal?"
DK: „Proč jsem tebe vylekal? Chtěl jsem vidět tvoji reakci a podpořit Todorokiho."

Jakmile to dořekl, šel k Serovi a cestou si plácl s Minou.

Ach jo. Pousmál jsem se pro sebe a šli jsme dál. Ten pocit furt nezmizel, ale už jsem to ignoroval.
---------
Šli jsme už asi 1 hodinu a musím říct, že už se začalo brutálně stmívat a baterky moc nepomáhaly. Najednou se ten pocit, že nás někdo sleduje začal zvětšovat a já se začal bát.

Najednou jsme slyšeli různé zvuky, měl jsem z toho špatný pocit. Pak šlo slyšet jakoby praskání ohně. Myslel jsem si, že už jsme blízko toho jezírka a už tam někdo udělal ohniště. To jsem se ale mýlil.

Křik.
Celým lesem proběhl křik. Ne jen já jsem už byl vystrašený. Srdce mi tlouklo jako o závod, ruce se třásly, jako bych vypil 10 litrů čaje. Zvuky se nepřestaly ozývat. Lesem panovala tma a hlasitost zvuků se ještě zvyšovala. Šel cítit pach ohně, jakoby se něco pálilo. Celou tu dobu jsem držel Todorokiho za ruku, šlo vidět, že i mu se to nějak nelíbilo. Zvuk ohně furt nepřestával, právě naopak se pořád zvyšoval.

Najednou, jsem ucítil, jak někdo táhne můj zdroj tepla a pocitu klidu do křoví. Rychle jsem ho začal tahat zpátky. Všichni si toho také všimli a začali se bát. Tedy, kromě některých. Najednou z křoví začalo něco vylézat. Plameny ohně obklíčily keř. Jakoby to křoví bylo jenom z ohně. Najednou z křoví vylezl člověk, člověk, kterého bych tady nečekal, i kdyby mi řekli, že má přijet. V tu chvíli se mi srdce ozývalo jako ozvěna. Tlukot byl dvakrát ne-li třikrát větší. Byl to on. Stál tam člověk, kterého jsem respektoval, ale neměl jsem ho rád. Jediné, co v životě dokázal bylo ubližování lidem ze svojí vlastní rodiny. Za tohle jsem ho nesnášel. Todoroki stál, jakoby zahlédl UFO a nechtěl tomu věřit. Měl v očích strach, ale i zlost. Všichni z naší třídy zastavili a pouze hleděli na hosta, který nás celou dobu sledoval a až teď se ukázal.

Začal se přibližovat. Chtěl jít k Todorokimu, ale já si stoupnul před něj. Tenhle člověk není hrdina číslo 1, který nahradil All mighta. Tohle je stvůra.

IM: „Nechte Todorokiho tak! Co od něj pořád chcete?!"
ET: „Chci po něm aby se vrátil domů. Nedovolil jsem mu žádný výlet. Musel trénovat, aby se připravil na boj se záporakama! A kdo si myslíš, že vůbec jsi?"
IM: „A to si neuvědomujete, že mu tím zase jenom ubližujete?"
ET: „A koho to zajímá?"
IM: „Mě, spolužáky, učitele, pro hrdiny, policajty a další kopa lidí!"
ET: „Stejně Shoto nikoho nezajímá. A teď mi uhni z cesty."

(A/N ano, Endeavora jsem udělala ooc, protože se mi to tu hodí :'D)

IM: „Zajímá!"

Ale to bylo pozdě. Vzal Todorokiho za zápěstí a šel. Todoroki se nenechal a snažil se mu vytrhnout z jeho pevného tisku. Všichni kolem se jenom dívali. Musel jsem něco udělat. Nemůže mi ho vzít!

Vběhl jsem za nima a snažil se oddělit Todorokiho od jeho otce, ale marně.

IM: „Nechte ho být!"
ET: „Co se o něj tak zajímáš? V čem je tak zajímavý, že ti na něm záleží?"
IM: „A proč vy ho nenecháte být? On má taky svůj život a vy ho tady jenom trápíte! A záleží mi na něm, protože nejsem bezcitný jako Vy!"

Endeavor ho pustil a chtěl mu dát facku. To ale neudělal, jelikož jsem tam vběhl a dostal jsem ji já. Nebudu lhát, má sílu. Bolestí jsem se sklonil a Todoroki šel přede mě a obejmul mě.

ST: „A ty jsi jinak normální?! Proč tohle furt děláš? Necháš mě už tak?!"

Rozkřičel se Todoroki.

ET: „No to mi neříkej, že můj chlapeček je gay!"
ST: „Nenazývej mě "tvůj chlapeček" a i kdybych byl, nic ti do toho není!"
ET: „Jak chceš... Jestli to nepůjde po dobrém..."

Odmlčel se a začal něco vytahovat z křoví.

ET: „Tak to půjde po zlém!"

Řekl a chtěl uhodit Todorokiho páčidlem, aby ho omámil. Měli jsme zakázané používat quirky, ale já musel. Použil jsem OFA a snažil se mu to páčidlo vytrhnout z ruk. Proklouzl jsem mu mezi nohami, potom jsem mu skočil přes rameno a snažil se mu vzít to páčidlo.

SA: „Enji nech ho! Co si myslíš, že furt děláš?!"

Zaslech jsem ještě než jsem se dotkl páčidla, abych mu hi vytrhl z ruk. Asi někdo z naší třídy zavolal Aizawu. Díky bohu. Čas jakoby zpomalil a já sr podíval, kdo ho zavolal. Uraraka. Držela v ruce mobil, takže to byla pravděpodobně ona.

Jakmile jsem se mu už to páčidlo snažil vytrhnout z rukou, tak z ničeho nic s rukou uhnul a praštil mě po hlavě. Poslední co jsem slyšel bylo zalehlé „Midoriyo!". Pak začalo všechno různě pískat a mě se zatmělo před očima.

Okej xdd
Celkem zajímavá kapitola ig?
* něco hrozně zajímavého *

Tak jo u další kapitoly paa (づ￣ ³￣)づ