Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 24.♡

Poslední co jsem slyšel bylo zalehlé „Midoriyo!". Pak začalo všechno různě pískat a mě se zatmělo před očima.
--------------------------------------------------------------

Místo toho, abych tu ránu dostal já, tak ji dostal Midoriya. Zase. Proč tam vletěl? Měl jsem to páčidlo zamrazit ledem, aby s tím aspoň na chvíli nemohl hnout. Já debil! Tohle si budu vyčítat do konce života.

ST: „Midoriyo!"

Zařval jsem naposledy než omdlel. Klekl jsem si k němu a objal ho.

ST: „Nesnáším tě! Nesnáším!"
ET: „A teď pojď!"
ST: „Ne! Nejdu! Nech mě být! Copak nevidíš co jsi provedl?! Vypadni!"

Zrovna v tu chvíli přišel Aizawa.

SA: „Enji vypadni odtud, než na tebe zavolám policii."
ET: „Policie je mi u prdele. Můj syn nebude gay a nebude na 2 místě!"
SA: „Dobře."

Řekl Aizawa a dál signál. Moment signál?

Z keřů vyšlo pár pro hrdinů.

SA: „Víme, jak jsi nebezpečný. Jakmile mi jeden z mých žáků zavolal, hned jsem povolal i ostatní hrdiny."

Řekl a vymazal tomu starochovi quirk. Mezitím ještě přijela policie a odnesla si ho.

ET: „Ješte de uvidíme Shoto, tohle není konec!"

Řekl ještě před tím, než vlezl do policejního auta. Trochu mě to zadkočilo.

SA: „A teď rychle odnést Midoriyu do nemocnice poblíž."

Řekl a já si ho vzal do náruče a utíkal s ním do nemocnice. Při tom jsem ho hladil po tváři a ve vlasech.

Probudil jsem se. Všude bylo bílo, až mě z toho bolely oči. Všechno pískalo, ale to se po chvíli zklidnilo. Už jsem i dokázal říct kde jsem. Nemocnice? Koukl jsem se kolem a uviděl vedle mě Todorokiho, který spí na židli vedle postele. On je tak krásný. Proč mě tak zatraceně bolí hlava? Co se stalo a proč jsem v nemocnici?

Najednou se začal Todoroki probouzet. Chtěl jsem na něj vyklopit hned desítky otázek.

Zrovna otevřel očíčka a protáhl se. Jako kočka. Pomyslel jsem si.

ST: "Už jsi vzhůru, jak tak vidím."

Řekl a uchechtl se.

IM: „Proč jsem v nemocnici?"
ST: „Nepamatuješ si? Endeavor nás sledoval, jak jsme se šli projít do toho lesa, chtěl mě vzít s sebou, ale tys mu v tom zabránil. Pak chtěl zaútočit, ale místo toho, abych tu ránu jsem dostal já, tak jsi ji dostal ty."
IM: „Aha, už si pamatuju..."
ST: „Promiň Izuku."

Řekl a objal mě.

IM: „Já se taky omlouvám, že ti dělám starosti..."

Vzal si do dlaní můj obličej a řekl:

ST: „Hlupáčku, ty se nemáš za co omlouvat. To já jsem ti to způsobil. Jsem ti vděčný, že mě tak chráníš, ale já nechci aby jsi kvůli mě trpěl."

Jakmile to dořekl, tak jsem ho objal.

IM: „Miluji tě a to je důvod proč to dělám."
ST: „Já tebe taky."

Řekl a pousmál se. I já jsem se usmál.

ST: „Tohle mi už prosím nikdy nedělej."
IM: „To ti nemůžu slíbit."
ST: „Prosím, nechci aby sis zbytečně kvůli mě ubližoval."

Odtáhl jsem se a dal mu ruce na ramena.

IM: „Poslouchej, není to zbytečně. Chci tě chránit i kdyby mě to mělo stát život."
ST: „Ale já nechci o-"

Nestihl to doříct jelikož jsem ho políbil.
Byl překvapený.

Po chvilce jsem se odtáhl a řekl.

IM: „Promiň, že ti dělám starosti, ale já musím."

Řekl jsem a usmál jsem se. Todoroki se jen usmál a objal mě.

ST: „Miluji tě Izuku."
IM: „Já tebe taky Shoto."

A takhle jsme chvíli seděli v objetí dokud nepřišla sestřička.

S: „Vy už jste vzhůru? Jee, pardon jestli ruším, ale mám tu pro Vás pár informací."

Odtáhl jsem se od Todorokiho, abych ji dal najevo, že může pokračovat.

S: „Dobře, jak jste byl praštěn tím páčidlem, tak máte z toho otřes mozku druhého stupně. Nic vážného to nijak není. V nemocnici přespíte ještě jeden den, ať víme jestli se Vám váš zdravotní stav nezhoršil a pak můžete jít v klidu domů."
IM: „Dobře, děkuji."

Řekl jsem a sestřička odešla.

S Todorokim jsme si ještě nějakou dobu povídali a pak musel jít, jelikož byla zavírací doba pro návštěvy. Další den mi oznámili, jak je na tom můj zdravotní stav a že už dnes budu moct jít domů. Právě teď si balím věci a mám v plánu za chvíli vyrazit. Todoroki vběhl do mého pokoje.

ST: „Můžeme?"
IM: „Počkej ještě tohle... Ano, můžeme."

Řekl jsem se a usmál jsem se. Todoroki mi vzal batoh s oblečením i přes námitky, které jsem měl. Před nemocnicí už čekala mamka.

I: „Jee ahoj Izuku!"

Řekla, přiběhla za mnou a pořádně mě obejmula.

I: „Jsi v pořádku zlatíčko?"
IM: „Ano mami, neboj."
I: „Shoto mi všechno řekl, ještě jednou na tebe šáhne a pozná, kdo to je Inko Midoriya!"
IM: „Mami."

Řekl jsem a začal jsem se smát.

I: „No jo no jo, promiň. Jdeme už?"

Řekla a úsměv se ji rozzářil ještě víc.
Po chvilce jsme byli doma.

I: „Zlato, za chvilku odjíždím do práce, jelikož mám noční a Shoto nabídl, že tady přespí a pohlídá tě. Dobře?"
IM: „Dobře."

Řekl jsem a usmál jsem se. Nečekal jsem, že se Todoroki nabídne, že tu bude spát. Ale co, nevadí mi to, právě naopak.