Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 22♡

Někteří se ještě pořád smáli a plácali si s Kaminarim. Sero tam pořád jenom zaraženě stál.
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV - Normálně
Todoroki POV - Tučně
Ostatní POV - Kurzívou
Author note - Podtrženo

(A/N je to pro mě takhle daleko jednodušší, když to bude delší kapitola)

Po chvilce -jak se všichni uklidnili-, jsme šli se převléct na pokoj, abychom pak mohli vyrazit na lyže.
----
Dorazili jsme na pokoj a já se šel převléct do koupelny, mezitím co se Todoroki převlékal v pokoji.

Po chvilce jsem vylezl a uviděl -Už převlečeného- Todorokiho.

ST: „Můžeme vyrazit?"
IM: „Jistě!"
ST: „Moment..."

Řekl a někam odběhl. Za chvíli se vrátil s moji bundou v ruce.

ST: „Tady."
IM: „Děkuji."

Poděkoval jsem a usmál jsem se. Bylo krásné, jak se o mě staral.

Vyšli jsme a vyzvedli si lyže, jelikož učitelé chtěli, abychom si lyže uložili do takové "skříně" ve společenské místnosti.

Po vyzvednutí lyží, jsme se vydali na sjezdovku, kde už jsem viděl nějaké lidi z naše třídy. Dokonce jsem poznal pár i z ostatních tříd. Šli jsme na lanovku. Naštěstí, to vyšlo tak, že jsme tam byli spolu sami. Todoroki si dal ruku kolem mého ramene a víc si mě k němu přitáhl. Jak jsme tam byli, tak jsme vystoupili. (AN logicky 🙄) Ten výhled byl úžasný. Všechno bylo menší, ale při tom krásné. Tak nějak jsem se při tom pohledu nějak moc zapřemýšlel a začal si mumlat. Z mého mumlání a druhého světa mě probudil až Todoroki.

ST: „Ty si vážně ani nevšimneš, když mávám s rukou před tvým obličejem?"

Jakmile to dořekl, tak se jemně zasmál.

IM: „Jo, promiň. Tak nějak jsem se zapřemýšlel nad vším, co se právě odehrává."

Jakmile domluvil, tak se na mě krásně usmál. Bože, jak já miloval ten jeho úsměv a ty jeho rty... Mám chuť ho znovu políbit, ale nemůžu před lidmi. Musím to nějak zakecat.

ST: „Necheš už jít lyžovat?"
IM: „Jo! Pojďme! Už se nemůžu dočkat!"
(A/N já měla teď chuť to napsat v Hinatovem jazyce. „Jo! Už se nemůžu dočkat! Určitě to bude jakože vžuuum a pwaa, chápeš?!" 😭)

Došli jsme na kopec, z kterého se sjíždí. Bylo to vážně krásné. Nelyžoval jsem už dobrých pár let, ale pořád si to pamatuji.

ST: „Dobře, jsme tady. Teď ti pomůžu se na ty lyže postavit. Dobře?"
IM: „T-tak jo..."

Nečekal jsem ani na odpověď a pomohl jsem mu se na ty lyže nějak dostat. (A/N teď to bude amatérsky popisovat, protože na lyžích jsem byla jenom jednou a to mi bylo asi 8 🥲)
Vzal jsem si jeho nohy a připoutal mu ji k té lyži a pak to samé s druhou nohou. Jak se na ty lyže postavil, tak malém spadl, ale včas jsem ho chytl.
No... Byla to dost trapná situace. Jestli mám naši pozici vysvětlit, tak to bylo, jako by ženich držel svou nevěstu za boky a záda při tanci. Jo... Velice zajímavá pozice. Naše obličeje byly tak blízko... Chtěl jsem ho zase políbit, ale tuhle myšlenku jsem překousl, když jsem viděl, jak je Midoriya v rozpacích a úplně červený. Takže jsem ho dal zpátky na nohy a pustil jsem ho.

ST: „Um... V pohodě?"
IM: „Jo... Děkuji..."
ST: „Tak ehm... Už umíš udržet rovnováhu jak tak vidím. Teď ti ukážu, jak se brzdí, rozjíždí a tak."