Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 3.♡

ST: „Nikdo není bezvýznamný a jestli ano, tak ty patříš mezi ty první."
KB: „TAK ZA TO ZAPLATÍŠ TY PŮLENČE!"
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV:

Bakugo začal po Todorokim řvát a já začal mít strach, že se začnou prát.

Ale najednou přišel Kirishima

EK: „Ale Bakugo! Nechceš jít se mnou a Denkim běhat po chodbě abychom naštvali Iidu?"
KB: „Teď si tu vyřizuju účty-"

Nestačil to ani doříct a Kirishima ho vzal za pas a odtáhl, zároveň se i omluvil.

ST: „ty, Midoriyo?"
IM: „Ano Todoroki?"
ST: „Odkud znáš Bakuga?
IM: „No, jsme spolužáci už od školky."
ST: „A byl furt takový?"
IM: „Bohužel."

Jen jsme se nad tím zasmáli a šli do budovy

Má tak krásný smích...

Počkat... Co?

Došli jsme do třídy a já si šel sednout vedle Uraraky.

OU: „Ahoj Deku-kun!"
IM: „Ahoj Urarako!"
OU: „Včera jsem tě viděla jít domů s Todorokim. Nějak jste se sblížili, ne?"
IM: „N-no a-ano, šli jsme s-spolu domů. Máme stejnou cestu."
OU: „Aha"

Mezitím za námi přišel Iida

TI: „Tohle je nevídané!"
OU: „Co se děje Iido?"

Zeptala se Uraraka.

TI: „Splužáci Bakugo, Kirishima Kaminari a Sero furt běhají po chodbách!"

Já a Uraraka jsme se nad tím zasmáli.

TI: „Bakugo! Už jsem ti několikrát říkal, ať nedáváš ty nohy na lavici!"

Iida začal po Bakugovi řvát.

KB: „A ty si myslíš, že když něco řekneš tak to hned udělám?!"

Řekl pobaveně.

Všiml jsem si Todorokiho, který se na mě bez přestání díval. Bylo mi to trochu nepříjemné a Uraraka si toho taky všimla.

Todoroki POV:

Díval jsem se na Midoriyu, nemohl jsem přestat ani sam nevím proč. Nešlo to.

Midoriya si toho očividně všiml i Uraraka.

Uraraka se jen ďábelsky podívala.

OU: „Hej ty Deku-kun!, máš dnes odpoledne čas? Něco kolem 4 hodin odpoledne."
IM: „A-ano mám."
OU: „A co ty Todoroki půjdeš s Dekuem ven?"
ST: ”Mám čas."
OU: „To je dobře, protože já ne, užije si to spolu!"
IM: „CO?"

Midoriya se zarazil a já se jen díval a nevěděl co zrovna dělat.

Time skip po škole

Midoriya POV:

Po škole jsme šli s Todorokim domů.
Chtěl jsem se ho na něco zeptat.

IM: „Ty Todoroki?"
ST: „Mhm?"
IM: „Nevíš co to dnes znamenalo s tou Urarakou?"
ST: „Nemám ponětí."

Zasmál se.
Divné je, že se směje jenom se mnou, ne s nikým jiným.
Ale je tak roztomilý když se směje.

SAKRA! O čem to přemýšlím?

IM: „A-a chceš jít dneska stejně s-spolu ven?"
ST: „Jestli půjdeš taky."
IM: „S tebou rád."

Po chvilce mi došlo co jsem řekl a zakryl si obličej do ruk.
Musel jsem byt červenější než rajče.
Todoroki se jen začal smát

Doufám, že mu to nedošlo...

ST: „Taky s tebou půjdu rád."

Sakra, došlo mu to.

Došli jsme před můj dům a já chtěl pozvat Todorokiho dovnitř, ale nebyl jsem si jist.

IM: „H-hej T-Todoroki?"
ST: „Ano?"
IM: „N-nechceš jít dovnitř?"

Todoroki se zaskočil.

ST: „R-rád."

Odemkl jsem dveře a pozval Todorokiho dovnitř.

Vyzuli jsme si boty a šli ke mě do pokoje.
Mamka je v práci, takže nehrozí, ze by nás viděla.

Jak jsme byli v pokoji tak jsme si začali povídat.
Pak jsem došel pro notebook a chtěl pustit nějaký film.

IM: „Co bys chtěl pustit Todoroki?"
ST: „Nevím, nějaký tvůj oblíbený film."
IM: „Dobře."

Pustil jsem film a lehli jsme si do postele.

Po chvíli jsem usnul.

Todoroki POV:

Midoriya pustil nějaký film, ale já se na něj nemohl soustředit když vedle mě ležel Midoriya.

Po chvilce usnul na mém rameni.
Vypnul jsem film i počítač a pak ho položil na noční stolek, ale opatrně ať nevzbudím Midoriyu.

Zabalil jsem ho do deky a nechal ho spát na mé hrudi.
Po chvilce jsem usnul taky.

Co to kluci vyvedli.
Jak si myslíte, že bude Deku reagovat až vstane?
Doufám, že se vám příběh zatím líbí (●♡∀♡)

Tak u další kapitoly pa! (づ￣ ³￣)づ