Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 9.♡

Todoroki POV

IM: „Kacchane, ale my spolu vážně nechodíme..."

KB: "Tch."

Odešel.
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV

Nečekal jsem takovou reakci... Vlastně jsem vůbec nečekal, že si nás všimne.

ST: „Nevěděl jsem, že nás viděl."
IM: „Taky ne. Myslíš si, že spolu vážně chodí?"
ST: „Když takhle reagoval, tak asi ano."

* Chvíle ticha *

IM: „Ty, Todoroki? Dnes jdu já Uraraka, Iida a  Tsuyu ven. Chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi taky nešel."
ST: „Rád."
IM: „Super! Dnes sraz v 15:30 v kavárně Chioo."

(A/N neptejte se co to je za název kk? Xd)

ST: „Dobře, tak před kavárnou. Ahoj."
IM: „Ahoj!"

Todoroki naposledy zamával a vyšel ze třídy.

Taaaaajmmm skiiiiippppp

Už byly 3 odpoledne a já furt ležel a díval se na film. Možná už bych se měl jít chystat.

Vzal jsem si peněženku, mobil, klíče a powerbanku do vaku, sluchátka do uší a už jsem šel směrem kavárna.

Měl jsem ještě 15 čas, tak jsem to moc nehrotil.

Když najednou...

...

..

.

* napínavá hudba *

Do někoho jsem narazil.

IM: „Ježíš, hrozně se vám omlouvám."

Řekl jsem a začal panikařit.

Po chvíli jsem se podíval tomu, do koho jsem narazil, do očí.

IM: „T-Todo-roki?"
ST: „Nemáš se za co omlouvat."
IM: „C-co tu děláš t-tak brzo? V-vždyť máme je-ješte 15 minut."

Proč koktám?

ST: „15 minut říkáš, asi jsi stratil pojem po čase. Za 5 minut máme být u kavárny."
IM: „To fakt?!"
ST: „Asi ses tu procházel dost dlouho, že?"

Řekl a uchechtl se.

IM: „Hahaha... Jo, asi jo. T-tak jdeme?"

Pouze zakýval na souhlas a už jsme šli ke kavárně.

OU: „Tak tady jste vy dva!"

Začala na nás křičet Uraraka a při tom i mávat.

OU: „Jestli nevadí, tak jsem vzala ještě Denkiho a Kirishimu, protože chtěli taky."
IM: „Jasně, že ne!"

Řekl jsem a s Todorokim jsme všechny pozdravili.

(A/N trochu pozdě ale whatever)

Celý zbytek dne, jsme dělali různé blbosti.

Byla fakt sranda!

Ale i ta musí skončit...

TI: „Já už asi půjdu domů. Zítra je škola a musím mít přesnou docházku."

Řekl Iida a u toho mával rukama jako robot.

OU: „Jo, už asi taky půjdu. Je mi zima a už je celkem pozdě."

Ostatní souhlasili, že už půjdou taky.

Všichni jsme se vydali směrem domů.

Samozřejmě, šel jsem s Todorokim, protože bydlíme blízko od sebe.

IM: „Dneska to bylo super!"
ST: „Máš pravdu."
IM: "A Todoroki, s kým bys chtěl být na Lyžáku?"
ST: „No... Já bych chtěl být s tebou jestli tu to nevadí..."
IM: „Jasně, že ne!"

Řekl jsem a usmál jsem se na Todorokiho.

IM: „Už jsem tu. Tak zítra ve škole ahoj!"
ST: „Ahoj Midoriyo."

A s tím jsem už šel do paneláku.

IM: „Mami, už jsem doma!"

...

IM: „Mami?"

...

Nikdo se neozývál, tak jsem se šel kouknou do ložnice.

Mamka tam už spala, asi byla unavená.

Při tom jsem se koukl na hodiny na mobilu.

Jedna hodina ráno?!

Pomyslel jsem si.

Ale však jsem domů vyšel asi v 11?

To jsme si s Todorokim tak dlouho povídali?

Sel jsem udělat večerní hygienu a pak sebou hodil do postele.

Zavřel jsem na chvíli oči a hned jsem se vydal do říše spánku, ale beze snů.

...

..

.

..

...

..

.

TRRR TRRR TRRR TRRR

(A/N jak mám udělat zvuk budíku bože? 😂
Berte to, že to je budík k? 😂😂)

Ach jo...

Ten otravný budík.

Zase celý den od znova. Dnes je pátek a vybírají se dvojice na lyžák.

Dneska vlastně ještě musíme do obchodu pro nějaké věci právě na ten lyžák.

Ach jo, dnešek bude náročný.

Pomyslel jsem si.

Tak jo, další kapitola je na světě...
Moc se omlouvám za neaktivitu, ale tak trochu jsem zapomněla no 😀🔫

Přeji, ať si užijete prázdniny a když je takové horko, tak vám aspoň zpříjemním myšlení tím, že v dalších kapitolách to bude o lyžáku.

Tak jo, u další kapitoly paaa!
(づ￣ ³￣)づ