Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 6.♡

ST: „To nevadí, pojď ať nezmeškáme."

Řekl a uchechtl se.
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV:

Jen jsem kývl a šli jsme směrem ke kinu.

Mezitím jsme procházeli kolem obchodu, ale z toho jak jsme furt spolu mluvili a smali se mi trochu vyschlo v krku.

IM: „Todoroki počkej."
ST: „Hm?"
IM: „Já bych si chtěl jít ještě koupit vodu."
ST „Aha, tak pojď."

Řekl a vešli jsme do obchodu.

Byla tam taková už od pohledu nepříjemná prodavačka.

Todoroki si toho taky všiml, ale ignorovali jsme to. Jen jsme pozdravili a šli si pro nějakou vodu. Todoroki chtěl nakonec taky.

Vybrali jsme si nakonec nějakou vodu a šli k pokladně.

Prodavačka se na nás ani nepodívala.
Zaplatili jsme a chtěli odejít.
Řekli jsme na shledanou a prodavačka nás nakonec ani nepozdravila.

Nad tím jsme jen zakroutili očima a šli dál svojí cestou ke kinu.

S Todorokim jsme se bavili o všem možném a dozvěděl jsem se o něm dost nových věcí!

Jak jsme došli ke kinu tak na nás hned Mina mávala. Uraraka tam stála a třásla se zimou.

OU: „Konečně jste tady! Dělejte jinak tady zmrznu."

Jen jsme se zasmáli a podívali kolik je hodin.

Bylo 13:16.

Ups...

Šli jsme si vybrat na co bychom asi chtěli jít.

OU: „Na co byste chtěli?"
DK: „Horror!"
MA: „Souhlasím, taky chci horror!"
EK: „Taky!!"
ST: „Tak klidně."
IM: „Já nejdu."
OU: „A to proč?"
IM: „Nemám rád horrory. Bojím se..."
ST: „Nemáš se čeho bát a stejně, je to 5:1 takže bys šel ať už chceš nebo ne."
IM: „Ach jo..."

ST: „A kdyby ses bál, tak tu jsem já."

Řekl mi Todoroki potichu do ucha, aby to ostatní neslyšeli.

Nakonec jsme šli na nějaký horror.

Seděli jsme v pořadí nějak takhle:

Mina, Uraraka, Já, Todoroki, Kirishima a Denki.

Sedli jsme si a film začal.
Začal jsem mít strach a Todoroki to asi vycítil, protože mi dal ruku na stehno a podíval se mi do očí. Jeho pohled říkal:
"Nemusíš se bát".

Po asi 10-15 minutách filmu přišel Jumpscare a já jsem málem vyletěl někde do nebe.

Rychle jsem se přitiskl na Todorokiho ruku.

Todoroki mě jen pohladil po zádech.

Bylo tam hodně strašidelných scén...

Ale naštěstí to trápení trvalo "jenom"
1 hodinu a 45 minut.

Jak film skončil, tak jsme vyšli z kina a povídali si o tom jaké to bylo.

Chvilku jsme tam jenom tak stáli a já se trochu zamyslel.

Proč mi Todoroki dovolil abych se na něj natiskl, kdybych se bál? Proč se směje když jsem v jeho blízkosti? Proč? Má nějaký důvod?

?: „Midoriyo!"

Najednou jsem slyšel nějaký hlas někde daleko.

?: „Haló, vzbuď se!"

Ten hlas byl hned vedle mě a já pohnal, že to bude Todoroki.

ST: „Midoriyo jsi ducho-přítomen?"
IM: „A-ano promiň, jen jsem se zamyslel."
ST: „Aha, tak pojď, jdeme se ještě ven projít."

Řekl s úsměvem a já jen přikývl.

Šli jsme se ještě nějak projít a kecali.

DK: „Nechtěli byste ke mě domů? Rodiče tam sice budou, ale mám pokoj sam pro sebe."

Řekl Denki a všichni souhlasili.

Šli jsme k němu domů. Bylo to blízko toho mého a Todorokiho.

Došli jsme k němu, bydlel v takovém malém domku s rodiči.

Roztomilé.

Šli jsme teda dovnitř a pozdravili rodiče.
Denki jim řekl, že jdeme nahoru. Šli jsme k němu do pokoje a zamkl.

DK: „Co chcete teda hrát?"
MA: „JÁ VÍM JÁ VÍM! Flašku na Pravda nebo Úkol!"

Řekla a všichni souhlasili.

Denki šel pro flašku a začali jsme hrát.

DK: „Tak kdo chce začít?"
OU: „Já!!"

Vyjásala Uraraka.

Uraraka začala točit a dopadlo to na Todorokiho.

OU: „Todoroki, pravda nebo úkol?"
ST: „Pravda."
OU: „Tak třeba... Řekl jsi někdy učitelce nebo učiteli mami nebo tati?"
ST: „No... Ve školce jsem řekl vychovatelce mami."

Dořekl Todoroki a všichni se začali smát.

Tak to pokračovalo pár dobrých kol, dokud...

Tady to zástavním, protože mě máte rádi a já vás 😂🤍
Chtěla bych vas poprosit o názor na tuto knížku, samozřejmě se to ještě rozjede. Plánuji, že to bude mít tak 15 kapitol (zatím xd)
A

chci se hrozně mocinky moc omluvit, že jsem teď moc nepsala, ale byla jsem nemocná 😀🔫

Tak jo, u další kapitoly pa! (づ￣ ³￣)づ