Čaukyy,
Před tím, než si to začnete číst, tak chci říct, že tuhle knížku jsem napsala v roce 2021. V té době byla moje gramatika na nízké úrovni. Tahle knížka je hodně cringe, ale nechám ji tu jen kvůli toho, že má aspoň malý úspěch 😭😭
Přeji hodně...
Zakryl jsem si obličej rukama, aby neviděli jak jsem červený.
Po chvíli jsem začal cítit, jak se Todoroki probouzí.
Todoroki se podíval kolem sebe a dal tu ruku ze mě dolů.
Viděl jsem, že měl červený obličej, tak se radši otočil směrem k oknu.
Po chvilce nám Aizawa oznámil...
SA: „Vsichni se zbuďte, za 5 minut budeme na místě. Nic si nezapomeňte. Nemínim se pro něco vracet. Po vystoupení z autobusu vás ještě jednou spočítám a dám vám klíče od chatek. Na klíčích bude rovnou i číslo chatky, kterou budete mít, protože tím nechci marnit čas. Máte 30 minut na to si vybalit věci a pak se uvidíme ve společenské místnosti."
Řekl Aizawa a šel si sednout na své místo.
Po 5 minutách jsme dorazili na místo.
Bylo to tu krásné.
S Todorokim jsme si vzali věci a šli čekat před autobus.
Jak Aizawa říkal, tak si nás ještě jednou spočítal.
ST: „Měli byste byt všichni. Teď řeknu jména a jeden z dvojice přijde ke mě pro klíče. Takže první dvojice Bakugo a Kirishima."
Kirishima šel pro klíče a s Bakugem šli rovnou do chatky.
ST: „Další dvojice Tsuyu a Uraraka."
...
A tak to šlo nějakou chvíli dokud nevyvolal naše jména.
ST: „Todoroki a Midoriya."
Todoroki šel pro klíče a šli jsme cestou do naší chatky.
Měli jsme číslo 7.
1...2...3...4...5...6... A tady je!
S Todorokim jsme vešli do chatky a musím říct, že mi to vyrazilo dech.
Ty chatky byly nádherné.
(A/N vevnitř to vypadalo asi takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.