Excuse me, I love you [Tododeku] ✔

♡Kapitola 19.♡

Pak se z ničeho nic začaly otvírat dveře.

Rychle jsem se od Todorokiho odtáhl a vstal.

Do místnosti vešel Aizawa.
--------------------------------------------------------------

Midoriya POV:

Rychle jsem vstal.
Aizawa se na nás divně díval...

Popravdě? Ani se mu nedivím.

SA: „Můžete mi vy dva laskavě vysvětlit, co se tu stalo?"

Řekl, dal ruce do kříže (A/N prostě víte co myslím 😭) a propaloval nás pohledem.

IM: „Noo..."
ST: „Tady Midoriya omdlel a spadl přímo na umyvadlo, tak jsem mu přišel pomoc."

Tak to jsem nečekal.
Ale mohl by to i věřit, protože jsem si držel břicho bolestí.

SA: „No dobře, mám přinést lékárničku?"

Řekl ironicky.

ST: „Nebude třeba."

Měl jsem sto chutí se rozesmát, ale to břicho bolelo tak, že to prostě nešlo.

Aizawa zalezl na záchod a my jsme s Todorokim rychle zdrhli.

Prošli jsme kolem Bakuga s Kirishimou.
Bakugo mě malém zabil pohledem.
Nevím, jaký má se mnou problém.
Byl jsem na něj furt milý a on -od té doby co mě zná- mi furt nadává.

Todoroki si očovidně všiml, že jsem v rozpacích a jen mně němě pohladil po ruce, hned jsem se cítil o trochu líp.

Šli jsme zpátky k našemu stolu, dojedli jídlo a šli odnést talíře.

Cestou ven z jídelny nás zastavily holky.

MA: „Hej Todoroki! Tak jak to klape?"

Řekla a začala se hihňat.

IM: „Hm?"
ST: „Mino, řekl jsem ti ať nic neříkáš."
MA: „Hihihi promiň."

Řekla a úplně se rozesmála a zbytek holek s ní.

Z ničeho nic něčí ruce stáhly mě a Todorokiho na sedačku vedle holek.

Přesněji, mě stáhla Uraraka a Todorokiho  Yaoyorozu. (A/N snad to píšu dobře 😭)

Pak Mina vstala a sedla si vedle Todorokiho.
To samé udělala Tsuy- teda Tsu u mě.

Bylo to až nepříjemné, cítil jsem se divně a jak jsem viděl, tak i Todoroki.

Najednou se začaly tak divně... Culit? A samozřejmě nechyběl ani široký úsměv.

Začaly se hihňat.

IM: „Umm, tak co se děje?"
OU: „To nám řekněte vy hihihi."
IM: „A co přesně?"
MA: „Vy víte co."

Řekla Mina a mrkla na nás.
Co se tu děje?

IM: „N-ne?"
ST: „Necháte nás jít?"
MA: „Dobře, tak se k tomu jádru musíme dostat asi my... Tak jak to mezi vámi tedy je?"

Řekla a znovu se zahihňala.

IM: „Jak by? Dobře?"
MA: „Panebože s tebou je tedy řeč..."
OU: „On to asi nepochopí, dokud mu to neřekneme přímo."

Todoroki se jemně červenal.
Proč? Co se děje?

IM: „Nechápu?"
MY: „Tak dobře, ty a Todoroki. Jste spolu na pokoji, že?"
IM: „Ano."

Zase se zahihňaly.
Má to vůbec cenu říkat, kdy se hihňají a kdy ne?

ST: „Já vím o co vám jde. Skončíte tenhle výslech a necháte nás jít a nebo nás tu budete držet až do večera?"
AT: „Ta druhá možnost."

Řekla a rozesmály se.

OU: „Takže..."

ANO ŽIJU

U další kapitoly paaa (づ￣ ³￣)づ