Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

3. kapitola

Pohled Louise:

Je to přesně týden od té doby, co jsem se dozvěděl tu věc a rozhodl jsem se, že půjdu za Natašou do sídla.

Naplánoval jsem si to přesně na ten, kdy tam táta nejde, takže se nemusím bát, že ho potkám.

Rozloučil jsem se s mamkou a Geou, nastoupil do svého auta a vyjel.

Po skoro třech hodinách vztekání, kvůli kolonám a zacpaným ulicím, jsem konečně dojel k sídlu.

Zastavil jsem před bránou a zazvonil.

,,Jmé..."

,,Jestli teď řekneš jméno a heslo, tak ti tu prdel fakt nakopu. Možná s ní udělám i něco horšího než jen to." zavrčel jsem, nemusel dlouho čekat a otevřela se brána. Zaparkoval jsem na parkovišti před budovou, vystoupil z auta a zabušil na dveře. Nechápavě jsem ale otočil hlavu, kvůli takovýmu tomu zapraskání sněhu. Odstoupil jsem pár kroků, ale za roh jsem vidět nedokázal. Chtěl jsem jít ještě o krok dál, ale přerušilo mě otevření dveří.

,,Snažíš se spadnout?" zasmál se Nick.

,,Vtipné Nickie, vážně." uchechtl jsem a políbil ho. Ne nechodím s ním. Je to jen kamarád s občasnýma výhodama.

,,Je tu Nat?" zamumlal jsem mu do rtů.

,,Nat počká." přesunul se na můj krk a jemně ho sál.

,,A-ale to je důležité." vzdychl jsem a prsty mu vjel do vlasů.

,,Toto taky." stiskl mi boky a couval se mnou dovnitř. Třískl dveřmi a natiskl mě na ně.

,,Fajn, nepotřebuju vidět to, jak si to tu rozdáte." ozvala se Nataša.

,,Nat! Potřebuju s tebou mluvit." usmál jsem se a odstrčil od sebe Nicka.

,,Vynahradím ti to." usmál jsem se a políbil ho. Pak jsem chytil Nat za ruku a táhl do tátové kanceláře.

,,Proč jsi mi kurva nikdy neřekla, že mi táta vygumoval mozek?" sykl jsem na ni hned, co se za námi zavřeli dveře.

,,Proč bych měla riskovat svůj život jen kvůli tomu, aby jsi se dozvěděl pravdu a vůbec, od koho ses to sakra dozvěděl?" zamračila se nechápavě.

,,Vyhrožoval ti?" zeptal jsem se na otázku, která byla nad míru jasná.

,,Myslíš, že kdyby ne, tak ti celou dobu lžu?" rozhodila rukama.

,,Ne." zakroutil jsem hlavou a povzdechl si. ,,Nechtěl jsem na tebe vyjet. Neudržel jsem se." pokrčil jsem rameny a omluvně k ní vzhlédl.

,,V pořádku, taky bych tak vyjela." usmála se a objala mě.

,,Řekla ti to mamka, že?" broukla jen tak do vzduchu. Napnul jsem se a zakroutil hlavou. Nechci, aby se jí něco stalo a v tuhle chvíli nevím, jestli můžu Nataše věřit.

,,Nemusíš se bát, nikomu to neřeknu." pohladila mě ve vlasech a odtáhla se. ,,Jsi strašně hubený." zamračila se kriticky.

,,To se ti zdá. Jsem pořád stejný." usmál jsem se, ale i mě přišlo, že jsem zhubl. ,,Necháš mě tu chvíli?" naklonil jsem hlavu na stranu dřív, než stačila něco říct.

,,Samozřejmě." usmála se a pak odešla. Sedl jsem si na stůl, sundal ze sebe několik vrstev oblečení a vložil si hlavu do dlaní. Bože, co se to zase děje?

Po pár minutách se rozrazily dveře tak rychle a nahlas, že jsem leknutím nadskočil. Myslel jsem si, že je to Nick, takže jsem se nadechoval k tomu, že něco řeknu, ale překvapilo mě, když jsem tam viděl stát úplně někoho jiného.