Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

10. kapitola

Probudilo mě silné škubnutí těla vedle mě, pak vyletění z postele a po chvilce dávivé zvuky z koupelny.

Se zavřenýma očima jsem se zamračil a až pak je otevřel. Chvíli jsem nechápal, co se vlastně děje, ale, když jsem si všechno, co se v uplynulých dnech událo v hlavě přehrál, došlo mi to.

Vyskočil jsem z postele a s dekou utíkal do koupelny, kde byl Louis a ukazoval záchodu svoje včerejší jídlo.

,,Jdi pryč." vydechl vysíleně a dál už mluvit nemohl, díky dávení. Pěkně chraptěl, tím pádem pro něj zvracení bylo ještě horší. S dekou jsem k němu došel, zabalil ho do ní a dal mu ji i od sebe, aby neklečel na tom studeném.

,,Říkám jdi pryč. Nechci, aby jsi mě takhle viděl." fňukl a opřel si hlavu o překřížené ruce na prkýnku.

,,Nikam jednu." zakroutil jsem hlavou a pohladil po dolní části zad. Trhaně se nadechl a začal rychleji polykat. Díky tomu jsem poznal, že bude znovu zvracet. Hrudí jsem se natiskl na jeho záda a objal ho kolem pasu.

,,Dostaň to ze sebe, Lou. Víš, že to stejně půjde ven." zašeptal jsem. Dlaní si podepřel čelo a s hlubokým dýcháním ze sebe všechno dostával.

Chvíli, kdy se už jen vysíleně opíral o své ruce a celý se klepal, jsem ho opatrně vzal do náruče a šel s ním do ložnice.

,,V pořádku? Dobrý?" ptal jsem se a chtěl si s ním lehnout.

,,Ne-nelehej si, prosím. Takhle mi je dobře." zastavil mě.

,,Dobře." přikývl jsem a jediné co, tak jsem se posunul k polštářům. Jeden jsem opřel o čelo postele a opřel se o něj.

,,V pořádku?" zeptal jsme se znovu.

,,Takhle jo." vydechl.

,,Bolí tě něco?" ptal jsem se dál.

,,Všechno." povzdechl si. ,,Nechápu to." zakroutil hlavou. ,,Včera mi bylo skvěle a dneska..." nechal větu vyznít do vzduchu a opatrně rozhodil rukama.

,,Četl jsem na internetu, že se nějaké nežádoucí účinky objeví už po pár hodinách a nebo po dni. Patří k nim hlavně zvracení a další věci. Můžeme být rádi, že se zatím děje jen toto." povzdechl jsem si.

,,J-jak jako jen?" zeptal se vystrašeně a já se nechápavě zamračil.

,,Copak ty sis nečetl žádné nežádoucí účinky?" zeptal jsem se s nadzvednutím obočím.

,,Nechtěl jsem vědět, co mě čeká." povzdechl si a hlavu si opřel o moje rameno.

,,Nebudu ti to říkat. Zbytečně by ses stresoval." dal jsem mu pusu do vlasů a hlavu si opřel o zeď za mnou.

,,Můžu ještě spát?" zeptal se ospale.

,,Samozřejmě. Co je to za otázku?" uchechtl jsem se.

,,Já nevím. Jsem ospalý." zamumlal.

,,Tak spi." zašeptal jsem mu do vlasů a vtiskl do nich pusu, než jsem se natáhl pro telefon a místo vyzvánění si dal jen vibrace. Nechci ho vzbudit.

Ještě chvíli jsem se koukal na to klubko, které bylo zabalené v dece a spokojeně mi spalo v náručí, než usnul taky. Přišlo mi to jako pár minut, ve skutečnosti to byla asi hodina, když mi začal vibrovat telefon.

,,Styles." zamumlal jsem.

,,Harry, tady Liam." představil se. Věděl totiž, díky mému ospalému hlasu, že jsem se ani nekoukl kdo mi volá.