Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

5. kapitola

Nevěděl jsem, kam jdu, ale nějak podvědomě jsem věděl, že mě tato cesta dovede k letišti a opravdu se tak stalo. Za hodinu jsem tam dorazil. Úplně mokrý jsem vstoupil do haly a koukal se na lety. Za pět minut odlétá letadlo do Ruska. To stihnu.

,,Dobrý den, je místo v letu do Ruska?" vyhrkl jsem na blondýnku.

,,Ano je tu jedno. Pas a občanku." natáhla ke mně ruku a já si uvědomil, tě vlastně nic z toho nemám. Lokty jsem se opřel o pult a frustrovaně si vjel prsty do vlasů. To je v prdeli.

,,Pane, jste v pořádku?" zeptala se starostlivě.

,,Ne." zakroutil jsem hlavou. ,,Potřebuju se dostat do Ruska, chápete? Nemůžu tu zůstat." vyhrkl jsem a vlasy si skoro trhal.

,,Nemůžu vás pustit." zakroutila hlavou. Nekecej, na to jsem přišel taky.

,,Stačilo by, kdyby to bylo v telefonu?" zeptal jsem se. Tlačil mě čas a já nemohl čekat další dvě hodiny.

,,To by asi šlo." přikývla. Rozklepanýma rukama jsem našel svůj pas a občanku a podal jí to. Něco si tam zapsala, což dělala opravdu rychle. Nejspíš měla pochopení.

,,V pořádku." usmála se a telefon mi podala zpátky. ,,Hotově nebo kartou?" zeptala se.

,,Kartou." odpověděl jsem a hledal v telefonu tu blbou aplikaci na placení.

,,Tak jo, tady to máte, přeji pří..."

,,Nashledanou a díky." přerušil jsem jí a sprintoval na plochu. Proběhl jsem kontrolu tak, že si toho pomalu nevšimli ani oni, a celé letiště jsem přeběhl za minutu. Rekord. Sotva jsem nastoupil do letadla, už mluvil kapitán s tím, ať se všichni připoutají.

Urychleně jsem našel svoje místo a celý mokrý si sedl. Alespoň něco se povedlo.

Pohled Harryho:

Probudil jsem se někdy kolem třetí a cítil skvělou vůni, která se nesla celým domem. Spokojeně jsem zamručel nad vůni špaget a boloňské omáčky a už si to pádil dolů.

,,Kdo vařil?" vzal jsem si talíř a začal si nabírat.

,,Já." pochlubil se Niall.

,,Jsi skvělý." usmál jsem se, nalil si na špagety omáčku a sedl si ke stolu.

,,Ty nepočkáš na Louiho?" zeptal se nechápavě a já se v tu chvíli zasekl.

,,On není s váma?" vidličkou jsem ve vzduchu udělal kroužky a pak jí ukázal na ně.

,,Ne. Myslel jsem si, že je s tebou." zamračil se. Pustil jsem vidličku tak, že zacinkala o talíř a vjel si prsty do vlasů. Zdrhl.

,,Letěl zpátky do Ruska." povzdechl jsem si.

,,Harry, nemůžeš se mu divit. Unesl jsi ho a on se prostě jen vrátil domů. Musíme na to jít jinak, než únosem." ozval se Liam a já na jen stočil svůj pohled.

,,A jak asi, Einsteine?" zašklebil jsem se na něj.

,,Buď někoho pošleme do Ruska, ale to bych neriskoval a nebo tam pojedeš ty sám." řekl.

,,Jo jasně a přidám se k nim ne? Ti mě k sobě nepřijmou. Řekni mi, kdo mě nezná? Kdo nezná všemi obávaného Harryho Stylese, šéfa Anglické mafie, hm?" vyjel jsem na něj.

,,Takhle jsem to nemyslel." zakroutil hlavou. ,,Prostě se tam na pár měsíců přestěhuj. Najdi si tam nějaký hotel nebo něco, bydli tam a skamaraď se s Louim. Musíš mu dát důvod k tomu, aby s tebou odjel, Harry. Pokud ho budeš neustále unášet, bude ti neustále utíkat. Neutíká proto, protože tě nemá rád. On utíká ze strachu. Jsi pro něj přecejen úplně cizí člověk. Copak jsi neviděl ten strach v jeho očích? Viděl si, jak se choval k Zaynovi? Takhle by se měl chovat k tobě, jenže on chová sympatie k němu. Dal na první pohled. Na to, jak se k němu člověk zachoval. Musíš být jemnější, než před třemi lety." mezitím si sedl a propletl si s Niallem prsty. Ten si ještě prsty propletl sám se sebou. Opravdu jsem si nevšiml toho, jak se mě bál. To jsem fakt tak slepý? Znám ho tak dlouho, ale přesto vůbec.