,,C... Co?" zeptal jsem se přidušeně. Z ničeho nic se mi protočily oči, a kdyby mě Harry s Natašou nechytili, ležel bych na zemi. Oni spíš jen zjemnili ten pád, kterýmu jsem stejně nemohl zabránit.
,,Dones vodu." přikázal Harry a položil mi ruce na tváře. ,,Vnímáš?" se zavřenýma očima jsem přikývl, ale jinak jsem se na nic jiného nezmohl.
,,Otevři oči, podívej se na mě." řekl prosebně. Otevřel jsem oči a vzal si od Nataši skleničku vody. Rozstřesenýma rukama jsem se napil a hodil se sklenkou o zeď.
,,Koupím ti novou." těžce jsem polkl přes knedlík v krku.
,,To je teď naše nejmenší starost." zasmál se hořce a já začal přemýšlet nad tím, co s tím budeme dělat.
,,Mám nápad, ale nebude se ti líbit." zakroutil jsem hlavou s pohledem na Harryho.
,,No, tak schválně." nadzvedl obočí.
,,Můžeme zkusit požádat o pomoc Huntera."
,,Cože?!" vykřikl ještě dřív, než jsem to stačil doříct a stoupl si.
,,Harry, můžeme to jen zkusit, je to jediná možnost." řekl jsem a vstal stejně jako on.
,,Nemůžeme prosit o pomoc někoho, kdo jde proti nám! Zbláznil ses?!" vykřikl.
,,On nejde po vás. On jde po mě. Možná, že když si s ním promluvím, pomohl by nám." snažil jsem se mluvit klidně a tím zklidnit i jeho. Tak nějak to nefungovalo.
,,Ne. Nepustím tě k němu." zakroutil umanutě hlavou.
,,Tady nejde o to, co ty chceš!" vyjel jsem na něj. ,,Tady jde o život několika lidem! Přestaň myslet jen na moje bezpečí a mysli i na ostatní!" křikl jsem na něj.
,,Budu myslet jen na tebe protože tě kurva miluju!" zakřičel a chytil mě za paže. Překvapeně jsem zalapal po dechu z jeho silného sevření a koukl mu do očí.
,,Harry, víš, že tě taky miluju, ale tady nejde o mě. Jde tu i o Zayna, Liama, Nialla, Nat a ostatní, tak mi prosím pomoz." povzdechl jsem si a prosebně mu koukl do očí. Křičením na sebe ničeho nedocílíme.
,,Lou, prosím..."
,,Ne, Harry, já tebe prosím." chytil jsem jeho ruce a sundal mu je z mých paží. Nehty mi totiž nepříjemně zarýval do kůže. ,,Potřebuju tvou pomoc. Potřebuju se dostat k němu domů."
,,Tak jo, fajn." povzdechl si. ,,Jen abys věděl, nedělám to rád!" křikl ještě před tím, než šel vyjet s autem z garáže.
,,Mám jet taky?" zeptala se Nataša.
,,Bylo by to dobrý. Musíš ho udržet v autě. Musím tam jít sám." řekl jsem a táhl ji k autu.
,,Nasedej." přikázal jsem, když jsem otevřel místo spolujezdce. Beze slova nasedla. Já si sedl na zadní sedačky.
,,Jeď ke klubu, kde jsme oslavovali naše zasnoubení a zaparkuj tak, abych mohl vystoupit přesně u vchodu." přikázal jsem a čekal, až se rozjede.
***
,,Tak kudy?" otočil se na mě. Lehl jsem si a hlavě začal přemítat celou cestu.
,,Rovně." přikázal jsem. Celou cestu jsem ho navigoval a pak počítal sekundy od poslední křižovatky.
,,Teď, zastav!" vykřikl jsem a sedl si. Beze slova jsem vystoupil, nechal telefon v autě a zavřel dveře. Chci, aby mi věřil. Zhluboka jsem se nadechl a zazvonil. Slyšel jsem přicházející kroky a přemlouval se se neotočit. Stejně už bylo pozdě, páč se dveře otevřeli. Teď jsem byl v prdeli. Co jsem čekal? Že se ho prostě zeptám, on kývne a budeme kamarádi? Nejspíš.
ČTEŠ
Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)
Fiksi Penggemar,,Nepřestávej, prosím." ,,Proč?" ,,Frustruje mě to." ,,Nepříjemný, že?" ,,Harry..." ,,Aspoň víš, jak jsem se cítil včera." ,,Harry, prosím." ,,Nelíbí se ti to? Jo, mě se taky nelíbilo, když jsem se koukal na to, jak do tebe někdo přiráží a ty ho kli...