Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

34. kapitola

,,C... Co?" zeptal jsem se přidušeně. Z ničeho nic se mi protočily oči, a kdyby mě Harry s Natašou nechytili, ležel bych na zemi. Oni spíš jen zjemnili ten pád, kterýmu jsem stejně nemohl zabránit.

,,Dones vodu." přikázal Harry a položil mi ruce na tváře. ,,Vnímáš?" se zavřenýma očima jsem přikývl, ale jinak jsem se na nic jiného nezmohl.

,,Otevři oči, podívej se na mě." řekl prosebně. Otevřel jsem oči a vzal si od Nataši skleničku vody. Rozstřesenýma rukama jsem se napil a hodil se sklenkou o zeď.

,,Koupím ti novou." těžce jsem polkl přes knedlík v krku.

,,To je teď naše nejmenší starost." zasmál se hořce a já začal přemýšlet nad tím, co s tím budeme dělat.

,,Mám nápad, ale nebude se ti líbit." zakroutil jsem hlavou s pohledem na Harryho.

,,No, tak schválně." nadzvedl obočí.

,,Můžeme zkusit požádat o pomoc Huntera."

,,Cože?!" vykřikl ještě dřív, než jsem to stačil doříct a stoupl si.

,,Harry, můžeme to jen zkusit, je to jediná možnost." řekl jsem a vstal stejně jako on.

,,Nemůžeme prosit o pomoc někoho, kdo jde proti nám! Zbláznil ses?!" vykřikl.

,,On nejde po vás. On jde po mě. Možná, že když si s ním promluvím, pomohl by nám." snažil jsem se mluvit klidně a tím zklidnit i jeho. Tak nějak to nefungovalo.

,,Ne. Nepustím tě k němu." zakroutil umanutě hlavou.

,,Tady nejde o to, co ty chceš!" vyjel jsem na něj. ,,Tady jde o život několika lidem! Přestaň myslet jen na moje bezpečí a mysli i na ostatní!" křikl jsem na něj.

,,Budu myslet jen na tebe protože tě kurva miluju!" zakřičel a chytil mě za paže. Překvapeně jsem zalapal po dechu z jeho silného sevření a koukl mu do očí.

,,Harry, víš, že tě taky miluju, ale tady nejde o mě. Jde tu i o Zayna, Liama, Nialla, Nat a ostatní, tak mi prosím pomoz." povzdechl jsem si a prosebně mu koukl do očí. Křičením na sebe ničeho nedocílíme.

,,Lou, prosím..."

,,Ne, Harry, já tebe prosím." chytil jsem jeho ruce a sundal mu je z mých paží. Nehty mi totiž nepříjemně zarýval do kůže. ,,Potřebuju tvou pomoc. Potřebuju se dostat k němu domů."

,,Tak jo, fajn." povzdechl si. ,,Jen abys věděl, nedělám to rád!" křikl ještě před tím, než šel vyjet s autem z garáže.

,,Mám jet taky?" zeptala se Nataša.

,,Bylo by to dobrý. Musíš ho udržet v autě. Musím tam jít sám." řekl jsem a táhl ji k autu.

,,Nasedej." přikázal jsem, když jsem otevřel místo spolujezdce. Beze slova nasedla. Já si sedl na zadní sedačky.

,,Jeď ke klubu, kde jsme oslavovali naše zasnoubení a zaparkuj tak, abych mohl vystoupit přesně u vchodu." přikázal jsem a čekal, až se rozjede.

***

,,Tak kudy?" otočil se na mě. Lehl jsem si a hlavě začal přemítat celou cestu.

,,Rovně." přikázal jsem. Celou cestu jsem ho navigoval a pak počítal sekundy od poslední křižovatky.

,,Teď, zastav!" vykřikl jsem a sedl si. Beze slova jsem vystoupil, nechal telefon v autě a zavřel dveře. Chci, aby mi věřil. Zhluboka jsem se nadechl a zazvonil. Slyšel jsem přicházející kroky a přemlouval se se neotočit. Stejně už bylo pozdě, páč se dveře otevřeli. Teď jsem byl v prdeli. Co jsem čekal? Že se ho prostě zeptám, on kývne a budeme kamarádi? Nejspíš.