Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

2. kapitola

,,K-kluci?" vykoktal jsem překvapeně po tom, co jsem si ten dopis přečetl ještě dvakrát a pořád se z toho nedokázal vzpamatovat.

,,Do hajzlu, kluci!" zakřičel jsem a vylítl z pokoje snad nejrychleji za celej můj život.

,,Zayne! Zayne, otevři ty dveře... Zayne!!!" jeho jméno jsem naposledy zaječel a pak mi nechápavě otevřel.

,,Jdeme, něco vám ukážu." chytil jsem ho za ruku a zabouchl dveře od pokoje Gemmy. Teď už ložnice Zayna a Perrie.

Gemma se odstěhovala hned po tom, co táta umřel.

,,Hej, Niame! Otevřte mi ty dveře. Nechci vás při ničem nachytat!" zabušil jsem na dveře, ve kterých byla kdysi tátova ložnice.

,,Za prvé, nám tak přestaň říkat a za druhé... zbláznil ses kurva?! Je půl druhé ráno!" vykřikl Liam.

,,Tohle by tě zajímalo, i kdyby byly tři hodiny ráno." usmál jsem se nevinně a vtáhl Zayna do jejich ložnice.

,,Nialle, vstávej!" vykřikl jsem a skočil a prázdnou půlku postele.

,,Nech mě spát, idiote." zamručel a hlavu otočil na druhou stranu.

,,Ještě před tím, než Lou odešel, mi napsal dopis." broukl jsem jen tak do vzduchu a rozsvítil lampičku.

,,Cože?!" vykřikli ti tři a nahrnuli se ke mně.

,,Ukaž, přečtu ho!" vypískl Zayn, dopis mi vytrhl z rukou a začal číst.

,,...tvůj Louis Styles." dokončil a u posledního slova se uculil.

,,Zní to hezky." vydechl Liam. ,,Louis Styles." řekli všichni tři nastejno.

,,Vážně teď budete řešit, jak se podepsal?" zeptal jsem se nevěřícně, ale i já se nad tím jménem uculil. Doufám, že se tak někdy bude jmenovat.

,,Jo jasně promiň." odkašlal si Liam. ,,Pokud je pravda to, co tu Loui píše, tak se můžeme pokusit nějakým způsobem dostat do Ruska k mafii. Jak? To nevím." zakroutil hlavou. Plácl jsem sebou do postele tak, že mi hlava vysela z postele. Když tak nad tím přemýšlím, tak, když je Louis živý, koho jsem teda nechal spustit v té rakvi do hrobu? Nejspíš už chápu to, proč rakev nebyla otevřená a nikdo to ani nedovolil. Možná v ní totiž taky nikdo nebyl.

,,Podejte mi někdo ten telefon." povzdechl jsem si, jakmile jsem slyšel svůj telefon vyzvánět. ,,Styles." řekl jsem neutrálně.

,,Omlouvám se, že vás ruším, šéfe, ale máme tu špeha. Z Ruska." řekl Ben.

,,Z Ruska?" ujišťoval jsem se a sedl si. Náhoda? Nemyslím si. Osud mi nejspíš přeje.

,,Jo." odpověděl jednoduše.

,,Do deseti minut jsem tam." řekl jsem a bez rozloučení zavěsil.

,,Máme návštěvu z Ruska, borci." ušklíbl jsem se a stoupl si z postele. ,,Jdete se mnou?" zeptal jsem se.

,,Jasně, že jo. Dvě minuty." usmál se Niall a pak šli všichni do svého pokoje.

***

,,Tak kde je?" zeptal jsem se v klubu a překřížil si ruce na hrudi.

,,No kde asi." zamumlal za mnou Niall.

,,V mučírně." odpověděl mi Ben. Přikývl jsem a s ostatními v závěsu šel do mučírny. Třískli jsme dveřmi a došli až k tomu klukovi. Byl přivázaný k židli, která stála uprostřed místnosti.

V pěsti jsem stiskl vlasy toho kluka a zatahal za ně tak, aby zvrátil hlavu.

Andrej.

Jsem fakt tak debilní, že mi po celý tři roky nedošlo, že to je vlastně ruský jméno? Očividně jo.