Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

11. kapitola

Uplynul týden a tím pádem měl Louis po druhé dávce chemoterapie. Za tu dobu, se dal zase nějakým způsobem dohromady, ale teď se to ještě zhoršilo. Prý, když má člověk víc nežádoucích účinků, tak to lépe účinkuje. Podle mě je to blbost. A co jsem se ptal doktora, tak říkal to stejné.

Otočil jsem se na posteli a koukl na Louise, který ještě v klidu spal s jemným úsměvem na tváři. Vjel jsem mu prsty do vlasů, jako to dělám každý den, abych měl jistotu, že mu nevypadávají.

Dneska se ale moje obavy staly realitou. Vyděšeně jsme vykulil oči, když mi v hrsti zůstal malý chuchvalec vlasů. Ještě jednou jsem mu vlasy projel, kdyby to náhodou byla náhoda, jenže bohužel nebyla. Zacpal jsem si pusu, abych nevyjeknul a vylezl z postele. Dal jsem si kolem sebe deku, kterou na sobě pořád míval on a s krabičkou cigaret šel na balkon. Tam jsem si zapálil a potáhl.

,,Bože, prosím, tohle nedělej. Zhroutí se z toho. Prosím." zašeptal jsem, křečovitě zavřel oči a znovu potáhl. Bylo mi jasné, že mi to je k ničemu, že i kdyby tam nahoře někdo byl, tak s tím nic neudělá. Louis svoje vlasy miluje. Nepřežije to.

Cigaretu, která nebyla dokouřená ani do půlky, jsem zahodil a zhroutil se na zem. Hlavu jsem si dal do dlaní a zhluboka dýchal. Musím být silný a být tu pro něj. Nemůže mě vidět brečet.

Slyšel jsem dupot, který se přibližoval, a pak třísknutí dveří. Naposledy jsem se zhluboka nadechl, protřel si oči a vyrazil za ním. Bylo mi jasné kde je. Koupelnu navštěvoval často. Otevřel jsem dveře a zabalil třesoucí tělíčko do deky, kterou jsem ze sebe stáhl. Objal jsem ho a skoro jako každé ráno čekal, až svůj žaludek vyprázdní.

,,Já už nemůžu, Harry." vzlykl, natiskl se na mě a zabalil se do klubíčka.

,,Ale no tak, zvládáš to skvěle. Doktor říkal, že se to lepší, přece to teď nevzdáš." zamumlal jsem mu do vlasů a vtiskl do nich pusu. ,,Zvládneme to spolu." zašeptal jsem a vyzvedl si ho do náruče.

,,Chci si alespoň vyčistit zuby." zavrtěl se mi na rukou. Pustil jsem ho a zuby si šel vyčistit také.

Pak jsem si prohrábl vlasy a chtěl si je rozčesat. Zastavila mě Louisova ruka na té mé.

,,Můžu?" vystrčil spodní ret, na kterém mu hned přistála malá pusa.

,,Můžeš." usmál jsem se a vyzdvihl si ho do náruče. Nohy mi obmotal kolem pasu a vzal si do ruky hřeben. Odešel jsem s ním k vaně a sedl si na ni. Opatrně mi začal pročesávat vlasy, ale asi nejspíš zjistil, že úplně jemně to nepůjde.

,,Promiň, promiň, promiň." začal se omlouvat hned po tom, co zatahal tak, že jsem musel potichu syknout.

,,V pohodě." usmál jsem se. Takhle to šlo, až dokud je nerozčesal. Položil hřeben na umyvadlo a vjel mi prsty do vlasů. Hlavu mi trošku zvrátil a políbil mě. Spokojeně jsem zamručel a za pas si ho k sobě přitáhl co nejblíž to šlo.

,,Nebylo ti tak náhodou špatně?" zamumlal jsem mu do rtů.

,,Slyšíš tam ten minulý čas?" ušklíbl se.

,,Není ti tak náhodou špatně?" zformuloval jsem svoji otázku jinak.

,,Možná trošku, ale to vůbec nevadí." vjel mi dlaní pod kalhoty na spaní, chytil moji délku a prstem začal dráždit špičku. Zasténal jsem a chytil ho za vlasy. Až pozdě mi došlo, co jsem vlastně udělal a rychle jsem svoji ruku přesunul na jeho krk. Vydechl mi do rtů a rukou začal pumpovat. Chytil jsem se hrany vany, zaklonil hlavu a sám proti němu přirazil.

,,Dočkáš se." přisál se mi na krk a můžu se stoprocentní jistotou říct, že tam budu mít plno cucáků.

,,Provokuješ?" zeptal jsem se a jednu ruku přesunul na jeho bok, který jsem silně stiskl.