Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)

41. kapitola

,,Jak dlouho trvala?" zeptal jsem se unaveně a opřel se zády o jeho hruď.

,,Dvacet osm minut." povzdechl si Harry a pohladil mě po spocených vlasech.

,,To je zatím nejdýl." vydechl jsem a zavřel oči. Normálně mi záchvaty trvaly kolem pěti až patnácti minut. Tohle byl úplně jiný level a ještě k tomu se přidalo zvracení, které záchvaty taky nikdy nedoprovázelo.

Vzal si mě do náruče a odnesl na jeho pohovku, která byla stejně velká jako já.

,,Mám v autě nějaké věci na převlečení. Počkáš tady a já ti je donesu, dobře?" dřepl si přede mě a pohladil mě po vlasech. Přikývl jsem a nechal ho mi dát polibek na čelo. Chápal jsem, proč mě nepolíbil, proto jsem vystartoval, jakmile se za ním zavřely dveře, z pohovky a vzal si jednu žvýkačku, kterou měl v balíčku na stole. Normálně si beru dvě, ale teď jsem je nepotřeboval, páč jsem ji stejně polkl v tu chvíli, kdy do kanceláře přišel Harry i s oblečením. Sedl jsem si a natáhl ruce k oblečení. On měl ale jiné plány. Ruce mi něžně odstrčil a sám mi začal jednou rukou rozepínat košili. Svlékl mi ji i se sakem a navlékl mi jeho černou košili. Společenské kalhoty mi nahradil svými a přehodil přese mě ještě deku. V Harryho firmě bývá hodně často zapnutá klimatizace a to na osmnáct stupňů, což pro mě byla v tuto chvíli zima, ale jinak tu bylo příjemně. Nedokážu si představit, že bych se potil v těch teplech v oblecích.

,,Prospi se."

,,Ne, ne, musím dělat ještě smlouvy a jiné věci." protestoval jsem a stoupl si. Pomalu jsem se ani nenadechl a byl přišpedlený na pohovce pod Harrym.

,,Prospi se." řekl ještě jednou a slezl ze mě. Nespokojeně jsem zamručel a otočil se k němu zády. Nebyl jsem na něj naštvaný, jen se mi tak usínalo líp, ale on to pochopil jinak.

,,Fajn, tak si dělej co chceš." řekl naštvaně a odešel. Zamračil jsem se a s nechápavým pohledem se na něj otočil. Až teď mi došlo, jak blbě to vypadalo.

,,Nemyslel jsem to špatně. Jen se mi tak usíná líp." pípl jsem do deky s pohledem upřeným na Harryho. Zvedl ke mně svůj naštvaný pohled, ale, když mě viděl, zněžněl.

,,Prospi se, pak pojedeme do nemocnice." usmál se a pak zrak znovu stočil k počítači. Vydechl jsem přebytečný vzduch z plic a zavřel oči pokoušejíc se usnout. Kupodivu se mi to vážně povedlo.

***

,,Tak pojď." šeptl Harry a vzal si mě do náruče.

,,Můžu jít sám." zamumlal jsem. ,,A bude to vypadat blbě, když mě poneseš." dodal jsem.

,,Není nic, co bych nevysvětlil." řekl a nohou si otevřel dveře.

,,Víš, že jsem je mohl otevřít, že?" zasmál jsem se a dveře alespoň zavřel. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a koukl se na svou kancelář. Mezi dveřmi stál Edward a propaloval nás pohledem. Ironicky jsem se usmál, ukázal mu prostředníček a ve výtahu mu ještě zamával. Hned, jak se zavřel, Harry vyprskl smíchy a položil mě na zem.

,,Co to jako bylo?" smál se dál.

,,To bys nepochopil." ušklíbl jsem se, ale pak se zasekl. ,,Harry? Můžu se na něco zeptat?" zeptal jsem se bez špetky emocí v hlase. Přestal se smát a přikývl. Věděl, že tohle pro něj bude otázka života a smrti.

,,Podvedl jsi mě?" vyhrkl jsem a sklopil pohled. Edwardovi jsem nevěřil, ale přesto jsem se musel přesvědčit.

,,Lou, co... Proč se na to ptáš? Samozřejmě, že ne, jak tě to napadlo?" zeptal se vykolejeně. Ani jsem se nedivil, sám jsem se cítil špatně. Bože, já jsem vážně idiot.