Probral jsem se stejně, jako jsem usnul, akorát s obrovskou bolestí krku. Zakňoural jsem, promnul si zátylek a pak se podíval a klubíčko, které bylo stále roztomile zabublané v peřinách a spokojeně oddechovalo. Koukl jsem se kolik je a překvapeně zjistil, že jsme spali dvě hodiny.
,,Lou." pohladil jsem ho po vlasech a nahl se, abych mu mohl dát malou pusu na nos.
,,No tak, spal jsi dost dlouho." zašeptal jsem a jemně ho políbil na rty. Mělce vydechl a otevřel oči.
,,Jak se cítíš?" nadzvedl jsem obočí a všiml si, že se jeho oči začaly bezdůvodně plnit slzami.
,,Copak?" usmál jsem se jemně, načež mě ihned objal kolem krku a snažil se jeho pláč přemoct.
,,Shh, neplač, vždyť se nic neděje." hladil jsem ho jemně po bedrech a přejížděl mu po těch ďolíčkách, u kterých si neustále nepamatuju název.
,,Ne-nejsi naštvaný?" zamumlal mi do krku.
,,Myslím, že jsem si to všechno vybil před pár hodinami, nemyslíš?" uchechtl jsem se. Políbil jsem ho na odhalené rameno a sedl si na postel, aby si nemusel zbytečně lámat záda.
,,Kde je Darcy?" zeptal se z ničeho nic a koukl se po celé ložnici.
,,Hlídá ji Zayn. Ty se zatím obleč, já pro ni dojdu." usmál jsem se, políbil ho do vlasů a šel do Zaynovi ložnice pro Darcy. Ležela na posteli a spokojeně spinkala. V tuto chvíli, jsem chtěl normálně Zayna zabít za to, že ji tam takhle nechal, ale bohužel tu nebyl, takže jsem si vzal naši maličkou do náruče a odnesl ji do ložnice.
,,Harry?" zeptal se Louis opatrně po tom, co jsem došel a položil Darcy do postýlky. Zamručel jsem a roztáhl kolem ní nebesa, aby jí nic neotravovalo.
,,Kdo byli Mitch a James?" ztuhl jsem a překvapeně se na něj koukl.
,,Jak jsi na ty jména přišel?" zeptal jsem se a sedl si vedle něj.
,,Já nevím, byl to takový záblesk. Ženský hlas volal moje, Mitchovo a Jamesovo jméno. Můj táta, jako Troy, nás držel v náruči a pak nás upustil. Pamatuju si jen obrovskou bolest." řekl a koukal před sebe. Překvapeně jsem nadzvedl obočí a rozhodoval se jestli mu to všechno říct, nebo ne. Povzdechl jsem si, otočil se na něj a chytil jeho ruce do svých. Má právo to o sobě vědět.
,,Něco ti ukážu, jo?" zeptal jsem se a ze čtvrtého šuplíku, který byl ten nejdolnější v nočním stolku, vytáhl bílou krabičku s prášky, dva popsané papíry a jednu fotku. Ten jeden papír byl dopis od jeho mamky a do toho druhého si napsal, co mu Mitch řekl. Na té fotce byli všichni tři i s Jay a Troyem.
Podal jsem mu je, ale ještě mu je nedovolil otevřít.
,,Mitch a James byli tvoji bráchové. Byli jste trojčata. Když jsi míval ty noční můry slýchával jsi potom jednu a tu samou větu. Přesně tu říkal James. Ty hlasy, které jsi slyšel byly oni. James ti říkával ty hnusné věci, nutil tě zabíjet a mučit lidi. Na druhou stranu Mitch byl ten hodnější. Ten, který ti pomáhal a normálně s tebou mluvil." vysvětlil jsem pro začátek a pokynul mu rukou, aby rozložil linkovaný papír, na který si napsal všechno, co mu Mitch řekl.
,,Mám to číst nahlas?" zeptal se a očima přejel po papíře, načež jsem pokrčil rameny.
,,Jak chceš." přikývl a začal číst.
,,Když jsem byl malý, byly jsme tři. V té době, když jsme se narodili, jsme žili v Donny. Mitch se narodil první, já jako druhý a James byl třetí. Nikdo neví, co se stalo, nebo kdy se to stalo, ale James umřel a náš táta zmizel. My tři, Mitch, já a mamka, jsme se přestěhovali sem do Londýna. Tam, kde jsem toto našel, byl jeho pokoj. Bylo nám pět, když jsme měli všichni tři bouračku. Mitch nepřežil. Já nějakým způsobem ano a mamka taky. V nemocnici jsem si pořád s někým povídal. Byli to Mitch a James. Nevěděli, co se mnou mají dělat, dávali mi prášky, až nakonec na jeden přišli. Jenže to prášek nebyl. Byl to xanax, který Mitche a Jamese akorát utlumil a já jsem díky tomu hned usnul. Mitch nebyl ten, který mi říkal, abych se zabil. Pochopil jsem, že je mám v hlavě oba, a podle toho jaký mám myšlenky, se ukážou." dočetl. Nechal jsem mu prostor na to si utřídit myšlenky a taky mu dal dostatečný prostor na vzpomínky. Přiblížil jsem se k němu a opatrně ho objal, snažíc se ho uklidnit, což se mi za chvilku povedlo.
ČTEŠ
Alliance of colors 2 (Larry, m-preg)
Fanfiction,,Nepřestávej, prosím." ,,Proč?" ,,Frustruje mě to." ,,Nepříjemný, že?" ,,Harry..." ,,Aspoň víš, jak jsem se cítil včera." ,,Harry, prosím." ,,Nelíbí se ti to? Jo, mě se taky nelíbilo, když jsem se koukal na to, jak do tebe někdo přiráží a ty ho kli...