Parta

2. kapitola - Sam

Byl jsem vlastně překvapený, že za mnou otec přiletěl až z Nice v jižní Francii. Nijak extra se se mnou nestýkal. Když byl dobrý rok a jeho kšefty se mu hýbaly, létal i třikrát ročně, aby mi zaplatil otcovství.

On totiž nebyl ten táta, který se o mě staral. Spíš jen posílal peníze nebo mi platil školu. Když jsem se rozhodl, že bych chtěl zkusit Oxford, nečekaně se nabídl, že těch deset tisíc liber ročně zacáluje.

Nikdy jsem se tedy doma necítil jako ostatní, kteří měli kompletní rodiny. Máma byla fajn a snažila se, ale nikdy neměla čas na to, aby mi přečetla pohádku, hrála si se mnou nebo mě třeba jen objala. Celé dětství mi to chybělo a na střední jsem to doháněl s holkama. I tak to bylo málo a něco mi v tom chybělo.

Nedokázal jsem pochopit kámoše, co se okolo mě motali s holkama, se kterými byli třeba rok. Vždyť to byla už po měsíci rutina, nuda a stereotyp.

,,Budeš mi chybět." starostlivě mě máma pohladila po rameni.

,,Neodjíždím na celý rok. Občas přijedu na víkend nebo mezi semestry."

,,Jen, abys mi tam nezvlčel."

Sice jsem neměl páru, co tím myslela, ale nikdy jsem nebyl blázen do učení a ani do drog. Byl jsem něco mezitím. Racionálně jsem přemýšlel, co je dobré a co špatné a pak vyhodnotil, jakou cestou se dát.

S mámou i kámoši jsem se rozloučil a vydal se z Canterbury do Oxfordu. Od táty jsem dostal kvůli dojíždění auto, které bylo sice pár let staré, ale očividně značka Mercedes měla jméno i v Oxfordu. Nedostal jsem ho jako nové, ale působilo to jako bych ho měl už těch pět let, co mělo v dokumentech.

Pár pohledů nových spolužáků před kolejí jsem zpozoroval, jenže kdyby chtěl někdo vidět, kolik mám na účtu, asi by se mi vysmáli. Neodpovídalo to vůbec skutečnosti, v jakém autě jsem se vozil.

Zabydlel jsem se na klučičí koleji a hned se seznámil snad s dvaceti kluky na chodbě i na pokoji. Jména se mi mísila, takže jsem si sotva zapamatoval kluky, co se mnou byli na pokoji.

,,Takže ty jsi Sam?" podal mi ruku menší kluk s vlnitými světlými vlasy.

,,A ty jsi Jasper?" ukázal jsem na něho.

Dali jsme se do řeči i s druhým spolubydlícím a tím byl Troy. Napůl Belgičan a napůl z Bristolu. Každopádně oba byli v pohodě na první pohled.

,,Slyšel jsem, že je tu pro nováčky seznamovací párty v klubu kousek od školy." zakřenil se Troy.

Z párty jsem byl nadšený, i když to nebyla oficiální seznamovací párty, věřil jsem, že tam bude většina nebo alespoň ta zajímavější část spolužaček.

S nadšením jsme se vydali s klukama a dalšími neznámými ke klubu. Před vchodem si někteří pilovali dobrou náladu brkem a teprve po tom vešli dovnitř.

To my s klukama netrpělivě vešli dovnitř a od baru už zkoumali všechny zajímavé kousky. Bohužel jsem byl dost zklamaný, protože se po celém baru motaly podprůměrné krasavice, které bych ani neoslovil.

Stáli jsme u baru asi hodinu, když už jsme se opíjeli asi pátým pivem a prokládali to whiskou, vešla ta osudná skupinka. Nevšiml jsem si jich jen já. Bylo jich pět. Tři božské holky a dva kluci. Respektive mě nejvíc zaujala ta vysoká černovláska. Vešla jako první a mě nezajímala žádná jiná. Kluci si ze mě dělali legraci, že jsem oněměl a zblbnul.

Pravda byla taková, že tahle byla přesně holka mých snů. Měla úplně všechno, co se mi na holkách líbilo.

Asi dvacet minut jsem z ní nespouštěl oči a sledoval, co přesně dělala. Měl jsem v tom zmatek. Na okamžik jsem myslel, že je jeden nebo druhý její frajer, ale pak se zase kluci začínali mít k těm druhým holkám. Buď je nabalovali a bylo jim fuk, koho si dnes odvedou nebo byli jen kamarádi.

Když se mi konečně poštěstilo a tahle roštěnka šla na bar, neváhal jsem ani na chvíli a oslovil ji. Možná jsem nebyl příliš originální v nabalování holek, ale vsázel jsem všechno na svůj šarm.

Na obličeji se jí objevil úsměv a její oči se připíchly na mých rtech. Věděl jsem, že jsem ji zaujal.

,,Vím, že jsi tu s kamarády, ale nechtěla by ses na chvíli třeba vypařit ven, abychom si pokecali v klidu?" udržoval jsem oční kontakt.

,,Jsi neuvěřitelně sladký a hned bych si tě dala jako dezert."

Vlastně jsem na ni zíral jako by si ze mě snad dělala legraci, ale ona to myslela vážně. Hryzala se koketně do rtu a divil jsem se, že mě po pár minutách rozhovoru nezačala líbat, čemuž bych se vůbec nebránil.

,,Počkej, musím tě seznámit s holkama. Budou z tebe nadšené." pohladila mě po paži a s úsměvem začala hledat své kamarádky.

Poměrně dlouho spolu něco řešily a chvílemi se tvářily dokonce vážně. Neměl jsem tušení, o co šlo, ale její kamarádky mě v podstatě nezajímaly. Chtěl jsem jen ji.

Vzápětí se ke mně konečně vydaly všechny tři. Viv se na mě smyslně usmívala a hltala mě očima. Její druhá kamarádka s blond mikádem Lola byla podobné číslo a hned si mě osahávala jako bych byl obživlý exponát dinosaura. Třetí Ellie jen pozdravila a myslela si očividně svoje.

Nezajímalo mě nic, než Vivi, která po holkách stále pomrkávala.

,,Tak co holky, co na něho říkáte? Ten je, viďte?" culila se Viv a Lola se přidala, jako by si mě chtěly rozpůlit.

,,Jdou sem kluci." upozornila holky Ellie a ony se stáhly.

Najednou se mě nedotkla ani jedna a jen koukaly na přicházející borce. Oba mě sjeli jako bych měl nachcáno v kalhotách a teklo mi to z nohavic.

,,Co se tu děje?" zeptal se Sinclair Viv a ta se na něho laškovně podívala.

,,Tohle je Sam. Právě jsme se seznámili. Není to sympaťák?"

Ze slušnosti jsem kluky pozdravil, ale odpovědi jsem se nedočkal. Byl jsem zmatený. Nechápal jsem, co se dělo nebo kdo byli ti kluci. Proč holky najednou přestaly s úsměvy a tvářily se jako by bylo něco špatně.

Ani jednomu z nich nešlo vyčíst z tváře, co si myslel kromě toho, že se při pohledu na mě neusmívali.