Parta

26. kapitola

Z víkendu jsem byl vlastně nadšený. Troy i Jasper si ze mě pořád dělali legraci, že mi prdne čelist od úsměvu a jak se mi kouří z trenek, protože jsem svoje nářadí nenechal chvíli vychladnout.

,,Takže spolu oficiálně chodíte?" zajímal se Jasper.

Těšil jsem se na to, až se nebudeme muset skrývat před Sinclairem. Podle textovek slibovala Ellie, že si s ním půjde v pondělní odpoledne popovídat. Nechával jsem to na ní, protože to tak chtěla.

My jsme si mezitím zašli s klukama na pivo a probírali nadcházející halloweenský večírek. Vraceli jsme se vlastně až dost pozdě a bylo mi divné, že mi Ellie ani nenapsala, jak to šlo nebo jak to vůbec dopadlo.

Dokonce ani ráno jsem od ní neměl zprávu. Začínal jsem z toho být nervózní.

V parku ani před školou nebyla. Potkal jsem jen Lolu, která mi jen řekla, že vůbec nespala na koleji, ale v bytě. Tomu jsem moc nerozuměl. Bylo to zbytečně daleko od školy a později jsem zjistil, že na přednášku ani nepřijde. Měl jsem trochu obavy, protože se moc nestávalo, aby se neozvala.

Po přednášce se před fakultou objevil Sinclair. Vysmátý a uvolněný. Bavil se s nějakým neznámým kámošem a sotva mě zahlédl, zamířil ke mně.

,,Same, zrovna jsem tě sháněl."

,,Nepovídej. Kvůli Ellie?"

,,Hele, trochu jsme si to ujasnili. Naší partu rozpustili a dohodli se, že to spolu zkusíme. Musím uznat, že sex na usmířenou nemá chybu."

Rozbušilo se mi srdce a třáslo se mi celé tělo. Ničemu jsem nerozuměl.

,,Ujasnili?"

,,No jo. Asi jsem jí měl vyjádřit dřív, že mi na ní záleží. Už dlouho do mě byla udělaná a já nevěděl, že se jí tohle všechno vlastně nelíbilo. Díky tobě jsme to oba pochopili. Samozřejmě mi řekla, že jste spolu spali. Nic ti nevyčítám, kámo. Jen bych byl rád, kdyby ses k ní nepřibližoval."

Jen jsem na něho šokovaně zíral a nedokázal to vstřebat. Jak to, že se dali dohromady? Všechno sice dávalo smysl, ale Ellie mi říkala něco úplně jiného než teď Sinclair. Bylo mi zle. Především, že mi několikrát ještě nadhazoval, že spolu měli sex na usmířenou.

Jen jsem na něho mlčky civěl a neměl slov. Nic jsem mu na to nedokázal odpovědět.

Vzteky jsem se celý třásl a na následující přednášku ani neměl náladu chodit. Musel jsem mluvit s Ellie. Telefon mi nezvedala a já začínal být zoufalý.

Posadil jsem se bezduše na přednášku a znovu se naklonil k Lole.

,,Nevíš, kde je Ellie. Vůbec mi nezvedá telefon a neodpovídá na zprávy."

,,Nevím. Viděla jsem ji naposledy včera večer, když se měla sejít v bytě se Sinclairem."

Sotva to dořekla a na poslední chvíli dobíhala Ellie spolu s profesorem do učebny. Trochu jsem si oddychl, ale nechápal jsem, co se vlastně dělo.

,,Kde jsi byla?" nechápala Lola.

,,Pak ti to povím." zahákla si ucho kabelky na židli a trochu rozpačitě se na mě usmála.

Posadila se a periferně mě pozorovala. Jako bych z ní cítil, že se něco dělo. Byla roztřesená a nervózní.

,,Na něco se tě narovinu zeptám. Měla jsi s tím kreténem něco?" pošeptal jsem a sledoval její reakci.

Hleděla před sebe na lavici a její hrudník se prudce zvedal a klesal. I já myslel, že puknu vzteky, protože čím déle neodpovídala, tím jsem si byl jistější tím, co Sinclair tvrdil.

,,Mohla bych ti to vysvětlit někde v klidu a ne uprostřed přednášky?"

,,Je to naprosto jednoduchá otázka a čekám jednoduchou odpověď. Měla jsi s ním něco? Ano nebo ne?"

,,Mohli bychom si o tom promluvit potom?" téměř se rozbrečela.

,,Takže měla..." utrousil jsem a začal si balit věci.

,,Same, já ti to vysvětlím. Není to tak, jak si myslíš."

,,Mám dost. Celý víkend jsi se mnou a pak si to rozdáš s ním? Ne díky, ale takovou holku nechci."

Zvedl jsem se uprostřed přednášky a odešel. Byl jsem totálně mimo. Mísil se ve mně vztek, smutek, beznaděj a zklamání. Nechápal jsem nic. Jak mi to po tomhle víkendu mohla udělat? Co jí ten zmetek mohl říct?

Možná jí nakecal, že jí miluje nebo bůhví co řekl. Nemohl jsem dýchat a musel pryč. V ten okamžik mě nezajímala žádná škola. Rovnou jsem nasedl do auta a vydal se zpátky do Londýna.

Problém byl však ten, že jsem ji v každém koutku domu i zahrady prostě viděl. Máma nechápala, proč jsem se tam hned tak brzy objevil. Jen jsem zvedl dlaň, abych zastavil její otázky a usadil se se psem do zahrady. Byl chladný podzimní večer, ale mně to nevadilo.

Potřeboval jsem být sám a absolutně mě nezajímal žádný telefon nebo mámin soucitný a nechápavý výraz.

Dal jsem jí jasně najevo, že jsme se s Ellie pohádali a nechci o ní slyšet ani slovo.

,,Kéž bychom se s tvým tátou někdy stihli pohádat." posadila se vedle mě a já jen s povzdechem obrátil oči v sloup.

,,Nechci se o Ellie bavit."

,,Nebavím se o Ellie, ale o tvém otci. Co jsem měla říkat já? Nezajímala jsem ho jako člověk. Byla jsem pro něho jen zábava, která se zvrtla. Těžko bych si ve dvaceti našla chlapa, co by si mě s dítětem nabrnknul. Nezajímalo ho, že mi tím zničil život. Kdyby se se mnou chtěl pohádat, ale on mě rovnou umlčel obálkou s prachama a všechno mu bylo jedno."

,,Nechci se bavit ani o tátovi. Ty víš, jaký názor na něho mám a ve skutečnosti jsem ti vděčný, že jsi nešla na potrat, ale postavila ses tomu čelem."

,,I kdyby udělal cokoliv, všechno bych mu odpustila, protože je člověk pak natolik zoufalý, že mu nezáleží na ničem jiném, než aby se k tobě dotyčný vrátil."

,,Ale já to tak nemám. I když Ellie zbožňuju, nebudu ze sebe dělat idiota. Jestli se dala dohromady se svým bývalým, přeruším ročník."

,,Same, vážně chceš skončit se školou kvůli tomuhle?"