Parta

30. kapitola - Závěr

Absolutně jsem nečekal, že by to ten hajzl rozjel ve velkém. Chtěl nás s Aaronem udat na napadení, ale vůbec mu nedocházelo, proč k tomu napadení vůbec došlo. Vykopal si tím vlastní hrob.

Původně jsem se o tom zmiňovat nechtěl, ale Ellie se tak rozhodla. Očividně nám chtěla zachránit kůži a tak s tím zacpala ústa všem.

Na řediteli bylo vidět, že ho to vzalo mnohem víc než nějaké přepadení. Stačilo se na Ellie podívat. Byla zranitelná, od pohledu něžná a křehká. Sinclair si to slušně zavařil, ale nikdo z nás ho nelitoval.

Nejdůležitější na tom všem bylo to, že se nakonec i ředitel rozhodl se s ním rozloučit. To znamenalo pro nás všechny svobodu a klid. Už jsme ho nemohli vídat na univerzitě ani v okolí.

Ten večer jsme seděli v parku a očividně z toho byla nejvíc v háji Viv. Aaron se ji snažil trochu uklidnit, ale ona pořád dokola povídala něco o zradě.

,,Já vím, že jsi do něho byla zblázněná." posadila se k ní Ellie.

,,Mrzí mě, že jsem ti ubližovala."

,,Viv, jsem v pohodě. Mám Sama a jsem s ním mnohem spokojenější." usmáli jsme se na sebe.

,,A podělíš se o něho?" začala se Viv culit a podívala se na mě.

,,Už jsi to štěstí měla, tak už s tím dej pokoj. Nejsme parta jako před tím." odvětila jí Ellie.

Vlastně mě hodně překvapilo, že Viv vypovídala proti Sinclairovi. Normálně by zamilovaná holka naopak chtěla pro toho svého to nejlepší, ale ona se zachovala férově.

,,Žádná parta, žádná pravidla?" začala se Lola zubit a otočila se na procházející dvojici kluků z fakulty.

Jen jsme čekali, co provede. Vystřelila jejich směrem popadla jednoho z nich okolo krku a pověsila se mu na rty. Všichni jsme se začali smát.

,,Čím jsem si to zasloužil?" nechápal týpek.

,,Jsi docela kus. Co kdybys mi šel vyprávět pohádku na spaní ke mně do bytu?" vytáhla klíče od bytu a tomu klukovi se rozzářily oči.

Museli jsme se všichni smát. Kromě Viv, která měla právě dost špatné období, to prospělo. Žádný Sinclair, žádná pravidla a žádná nesmyslná parta. Jediné, co nám zbylo po tom všem byl ten byt. Pro všechny to bylo útočiště, když jsme potřebovali být sami.

Občas jsme si tam zašli my dva s Ellie. Někdy si tam Lola zavedla nějakého kluka a nebo se snažil Aaron trochu obměkčit Viv, se kterou to časem dali dohromady. Bylo mi to tak trochu jasné už od začátku. Vždycky na ní civěl jako na Bohyni, ale nikdy neřekl ani slovo.

Nakonec z ní byl tak odvařený, že by to poznal i slepý. Posadil se k nám ke stolu a jeho oči spíš vypadaly jako by vyšňupal celou Kolumbii. Jenže on v sobě neměl ani miligram. Za to mohla Viv a já jsem si připadal podobně, když se právě holky objevily ve dveřích a kráčely k nám. Aniž bych si to uvědomil, culil jsem se na Ellie jako pitomec a nemohl se dočkat, až se mi posadí na klín. Až ucítím její vůni a pohladím ji po sametové kůži.

Asi mi přeskočilo, ale byl to docela fajn pocit a já doufal, že nám to vydrží.