24. kapitola

1.3K 55 2
                                    

Poslední, koho jsem čekal, byl Aaron, aby nás varoval. Rychle jsme se sbalili a chtěli vypadnout, jenže s taškou na cestě ke dveřím se otevřely a vešla do nich líbající se dvojice. Viv a Sinclair.

Pohotově jsme zacouvali zpět do kuchyně a vzápětí se z ložnice ozývalo sténání.

,,Nemůžeme okolo nich projít, mají otevřené dveře." prozkoumal jsem situaci.

,,Nevadí. Rozložíme si tu věci a doděláme v klidu tu seminárku."

Bylo to vtipné, ale fakt jsme se posadili zpět ke stolu, otevřeli laptop i učebnice a dali se do práce. Pracovat v takových podmínkách nebylo jednoduché. Částečně jsem byl ještě vzrušený z našeho dovádění ve vířivce a do toho oni hekali a mně to rajcovalo ještě víc, když seděla vedle mě Ellie a dívala se na mě tím stejně rozdrážděným pohledem.

Neměl jsem tušení, jak dlouho to trvalo, ale přišlo mi to nekonečné. Za to ten pohled Viv a Sinclaira stál za to.

,,Co tady děláte?" zakoktal se.

,,Kromě toho, že posloucháme, jak si to spolu slastně rozdáváte, tak děláme seminárku."

Ellie se trochu naštvaně ušklíbla a to už Sinclair začal řešit.

,,Mohla bys na chvíli na balkón?"

Ellie neochotně odešla, ale očividně do ní něco hustil, zatímco ona neměla zájem.

,,Jen by mě zajímalo, jak ti u toho notebooku mohly tak hodně zvlhnout vlasy." zaryla mi Viv prsty do vlasů.

,,A co čekáš, že ti řeknu? Že jsme si to rozdali ve vířivce?" vysmál jsem se jí.

,,Rozhodně je to mnohem víc uvěřitelné."

,,Mysli si co chceš."

Měl jsem ji na háku. Bylo mi jedno, co si myslela, ale pro jistotu jsem zabalil věci a hodlal se dát na útěk. Sinclairoví jsem nechtěl ty mokré vlasy zrovna vysvětlovat. Nehledě na to, že Ellie je měla také ještě u konců vlhké.

,,Víš, nechce se mi úplně věřit tomu, že by tě vyměnila za Sinclaira." ušklíbla se.

,,Ale ráda bys věřila tomu, že by tě on vyměnil za Ellie, co?" vrátil jsem jí úder.

Její úsměv se vytratil.

,,Co to plácáš?"

,,Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak po něm pálíš. Jsi z něho úplně hotová." dal jsem si na posledních dvou slovech záležet.

,,Stejně jako ty z Ellie. Nemáme si co vyčítat. S tím rozdílem, že já se Sinclairem píchám."

,,A co kdybys mi trochu pomohla dostat Sinclaira na víkend pryč? Že bych si vzal Ellie s sebou do Londýna."

Viv se začala usmívat a posadila se vedle mě.

,,Ty jí fakt chceš?"

,,Chci, abys zabavila Sinclaira na víkend. Zvládneš to?"

,,Pokusím se něco vymyslet."

,,Jsi do něho udělaná, co?"

Snažila se tvářit, že ne, ale její oči říkaly něco jiného.

,,Upřímně si jedna jak druhá zasloužíte víc než takového ignoranta."

,,Mně postačí, když odtáhneš Ellie a trochu ji zpracuješ."

,,Starej se o Sinclaira. Já už mám na půl vyhráno." zamrkal jsem na ní, abych jí to trochu naznačil.

Na víc se zeptat nestihla, protože se Ellie se Sinclairem vraceli z balkónu.

PartaKde žijí příběhy. Začni objevovat