Parta

29. kapitola

Strašně jsem se bála, že o mě Sam už nebude mít zájem. Zatímco mě několik dnů ignoroval a vyhýbal se mi, můj psychický stav se zhoršil. Připadala jsem si, že budu potřebovat psychologa.

Naštěstí mi ve všem pomohl Aaron. Pomohl mi to Samovi vysvětlit a zároveň vystartoval po Sinclairovi. Byl to jeho nejlepší kámoš a přes to mu dal pěstí. Nečekala jsem nic takového. Když se pak přidal i Sam, potřebovala jsem na vzduch a být s ním sama.

Během víkendu se všechno vrátilo do starých kolejí. Samozřejmě, že se objevily trochu obavy, aby o mě měl ještě Sam zájem. Mohla jsem se mu hnusit, protože mě Sinclair donutil k pohlavnímu styku, ale on to nerozebíral. Nechtěl vědět nic.

Netlačila jsem na Sama a bylo pro mě důležité, že mě držel za ruku i přes to všechno, co se stalo. Dodával mi energii a radost ze života.

Než jsme přijeli do Oxfordu, potřebovala jsem všechno zahodit. Především ten pocit, že ještě před pár dny jsem v sobě měla proti své vůli Sinclairův penis. Hnusilo se mi to a potřebovala jsem se té myšlenky zbavit.

Přinutila jsem Sama zastavit kdesi na lesní cestě. Odolával mé ruční masáži velký kus cesty, ale nakonec to nevydržel a už jsme se spolu tísnili na zadních sedačkách jeho auta. Bylo to sice na můj vkus trochu rychlé, ale nemohla jsem si zrovna vybírat v takové situaci a na takovém místě.

Vrátili jsme se do Oxfordu zase jako zamilovaný pár a holky z nás měly radost. Dokonce i Aaron se ještě k večeru zastavil před kolejí spolu se Samem, aby nám popřáli dobrou noc.

Pondělní ráno však bylo jako probuzení do špatného snu. Dorazili jsme jako parta před fakultu a těsně za vchodem nás zastavil ředitel univerzity. Především ho zajímal Sam a Aaron. S holkama jsme to moc nechápaly, ale trochu jsem tušila, že šlo o Sinclaira.

Musela jsem na přednášku, takže jsem jen netrpělivě čekala až Sam dorazí. Lola mě uklidňovala, že to bude určitě v pohodě a řediteli to vysvětlí.

K mému překvapení jsem však ve škole zahlédla policajty. Lola mě čapla za ruku a snažila se mě uklidnit. Došly jsme před ředitelnu, kde seděl Aaron a čekal.

,,Co se děje?"

Aaron se prudce zvedl a vzal si nás stranou.

,,Sinclair nahlásil to napadení na fízly. Řeší to i ředitel a jestli to neobhájíme, letíme z univerzity."

,,Co?" zaznělo dvojhlasně.

Lola ještě něco říkala, ale já mezitím přemýšlela. Jak by dopadlo, kdybych se ozvala i já s tím znásilněním.

Napadlo mě tedy navrhnout Aaronovi, aby se obhájili tímhle způsobem.

,,Jsi si tím jistá? Budou tě vyslýchat."

,,Ano. Udělej to. Nechci, abyste měli kvůli mně potíže."

Vzápětí šel do ředitelny Aaron a připojili se i policajti. Trvalo to dost dlouho, než vyšel také ředitel školy a ukázal i na mě.

,,Takže co se v tom bytě stalo?" spustil odměřeně jako by tomu nevěřil.

Spustila jsem, jak jsem se se Sinclairem kvůli Samovi rozešla, ale on to neunesl. Vylíčila jsem to všechno dopodrobna a něco si i trochu přidala, aby to vypadalo horší. Možná jsem neměla úplně lhát, ale když byl Sinclair svině, nehodlala jsem v tom kluky nechávat.

,,Škrtil mě, vrazil mi pár facek a donutil mě k pohlavnímu styku."

Policista si vše pečlivě zapisoval do laptopu. Jestli Sinclair hodlal podat trestní oznámení, pak i já. Ředitel najednou mnohem víc řešil mojí situaci než nějaké napadení. Znovu si pozval Aarona, aby řekl, co viděl v bytě, jak jsem se chovala nebo jaký vůbec Sinclair byl.

Celé odpoledne jsme trávili v ředitelně. Byla jsem psychicky na dně a pořádně se Samem nemohla ani mluvit.

Dokonce šla k výslechu i Lola a Viv. Bylo mi jasné, že se ho Viv bude zastávat, protože do něho byla blázen. Všichni měli Sinclaira tak trochu za boha a možná se ho i báli. Jenže to, že měl tolik peněz neznamenalo, že mohl všem ubližovat.

Sinclaira jsme samozřejmě neviděli několik dnů. Dokud nás v páteční ráno nevyzval ředitel školy. Tam už jsme na něho narazili. Dokonce tam stál i jeho otec. Dereka jsem znala a měli jsme spolu dobrý vztah.

Jeho povzdech a oči plné lítosti mě upevňovaly v tom, že není na straně Sinclaira, ačkoliv to byl jeho syn.

,,Je to pravda, Ellie?" popošel až ke mně.

,,Ty víš, že nelžu. V takové situaci bych nelhala." podívala jsem se mu pevně do očí.

Otočil se na Sinclaira a zavrtěl hlavou. Jako by mu dával najevo, co si o tom myslel.

,,Na základě výpovědí všech máte docela malér, pane Viewere." zamračil se na Sinclaira ředitel školy.

,,Není to tak, jak říká."

,,Několik svědků dosvědčilo, že jste se jim chlubil, že jste do udělal. Máme tu výpovědi, které se jasně shodují. Čeká vás soud." ušklíbl se ředitel a policejní zástupce ho čapnul za nadloktí, aby ho odvedl pryč.

Nehledě na to, jak zmasakrovaný měl obličej, nebylo mi ho ani za mák líto. Kdyby se nepustil do nějakého trestního oznámení, ani já bych to pak neřešila.

Sešli jsme se všichni v parku a jen jsme se na sebe unaveně podívali. Aaron seděl na opěradle s lokty opřenými o stehna a podpíral si smutně hlavu.

Nejhůř však vypadala Viv. Několik dní v kuse v noci brečela. Snažila se to maskovat v polštáři, ale slyšela to i Lola. Bylo do něho zblázněná a já jsem to zklamání naprosto chápala. Zklamal nás všechny.