17. kapitola

1.3K 52 1
                                    

Po tom, co jsem řekla Samovi v kině, jsem raději zmizela než mi stačil cokoliv říct. Možná jsem to hned takhle říkat neměla. Prostě jsem to tak najednou cítila. Bylo mi s ním dobře a to jsme spolu ani nespali.

Jasně, že jsem nad tím přemýšlela nebo si to dokonce i představovala, ale měla jsem strach někomu důvěřovat tolik, abych nedopadla jako se Sinclairem. Spadla jsem do obrovské jámy s vidinou, že mi podá ruku, ale on mi dal jen rozbitý žebřík, po kterém se není možné dostat ven. A teď se mi tu objeví další žebřík od Sama, po kterém se bojím šplhat, abych nezjistila, že ta poslední příčka bude nalomená a já spadnu ještě hlouběji.

Abych udělala naši hru zajímavější, oslovila jsem Ariu a Jessicu, aby šly se mnou, přičemž Sam přivedl s sebou Troye a Jaspera. Bylo to především kvůli tomu, aby se to nezvrtlo směrem, kterým jsem nechtěla.

Sinclair byl zpočátku naštvaný, ale to byl asi jediný. Ostatní přivítali společnost s nadšením. Viv se musela hned promenádovat v plavkách, abych se ujistila, že po ní Jasper s Troyem civí s otevřenou pusou a Lola musela provokovat podobně.

Raději jsem se vydala do kuchyně, abych nakrájela ovoce na čokoládové fondue. Sama jsem tam však dlouho nebyla. Přidal se Sam. Usmíval se a v očích měl nezbedné jiskřičky. Podíval se ke vchodu do kuchyně a mázl mi na bradu trochu čokolády.

,,Same!" okřikla jsem ho s úšklebkem.

,,A teď už jsi sladká doslova." dobře se bavil.

,,A co to máš na nose?" zvážněla jsem.

,,Co tam mám?" nechápal a v ten moment jsem mu mázla na špičku nosu mazlavou čokoládu.

,,Hádej." smála jsem se mu.

,,Co kdybych ti s tím pomohl?" opřel se ležérně o linku, přičemž mě s tou vážnou tváří a čokoládou na nose rozesmíval.

,,Tady máš prkénko a nůž." obdarovala jsem ho nástroji, což nečekal.

,,Podívej se, jak vypadám." smál se.

,,To bude tím, že strkáš nos kam nemáš." ozval se hlas Aarona.

,,Já vždycky."

,,Všiml jsem si. Tak abys přes něho pak nedostal."

,,Copak porušuju pravidla?" nechápal Sam.

,,Mně to nemusíš vysvětlovat, já možná vypadám jako blbec, ale mám ve všech naprostý přehled."

,,Přehled o čem?"

,,K čemu se mezi vámi schyluje." zakřenil se Aaron a vzal mi z prkénka kus ananasu."

Oba jsme na něho civěli a nějak neměli slov.

,,Aarone." spustila jsem já.

,,To je v pohodě Ellie, chápu tě. Sinclair si je tebou až příliš jistý a poněkud to zneužívá."

,,Lépe bych to neřekla."

,,Jen, aby tu takových nebylo víc." podíval se po Samovi.

,,Neházej mě s ním do jednoho pytle." bránil se.

,,Neházím. On je vlastně jen obětí Viv. Ačkoliv se řeklo, že jsme parta bez citů, nikdo mi nevymluví, že Viv do Sinclaira není až po uši."

Vlastně jsem se nad tím zamyslela a dávalo mi to smysl. Proč by za ním pořád jinak tak pálila, i když věděla, jak mi to ubližovalo?

Aaron se odebral k odchodu a cítila jsem z něho, že mi to naopak přál a podporoval mě. Sam se ke mně nečekaně naklonil a obdržela jsem pusu na tvář.

,,Už jsem ti řekl, že ti dokážu, že si to zasloužím?"

,,Neříkal." otočila jsem se na něho a naše pohledy se střetly.

,,Tak ti to říkám teď."

Jeho oči se na mě dívaly jinak a já doufala, že to myslel vážně.

,,Čeká tě zkouška ohněm. Viv s Lolou." zamrkala jsem na něho.

,,To pro mě není problém."

,,Dobře. Tak se ukaž."

,,Kdybych to měl rozjet, tak bych naštval Sinclaira a upřímně má trochu větší svaly než já a ten balkón je docela vysoko. Nechci z tebe udělat vdovu, sotva jsme začali."

Tím mě docela pobavil.

Vrátili jsme se k ostatním s ovocem a kyblíkem čokolády, což je nadchlo. Sinclair se posadil vedle mě a jako by vycítil, že je něco špatně. Objal mě a Sam jen uznale našpulil rty.

Nebylo mi to vůbec příjemné. Navíc jsem se podívala na Viv a skutečně si všimla, jak nás hypnotizovala pohledem.

,,Nechceš se zahrabat do postele?" pošeptal mi.

,,Máme tu společnost."

,,No a? Bez nás dvou to chvíli vydrží."

,,Najednou jsi oslovil mě? Nekaz mi náladu, Sinclaire."

,,A co jsem provedl?"

,,Právě, že nic."

,,Takže jsi naštvaná?"

,,Ne."

,,A hodně?"

,,Jo."

,,A co mám udělat?"

,,Zamyslet se, jestli třeba už není pozdě."

,,Ty víš, že tě chci pořád stejně."

Jak to, že jsem z té věty, co mi pošeptal neměla husí kůži? Spíš jsem zadržovala vztek, abych ho z toho balkónu neshodila já.

Chtěl mě pořád stejně? A kde byla nějaká romantika? Třeba, že mě má rád nebo mu chybím?

,,Jdi se vycpat." oznámila jsem mu s úsměvem.

Samův pohled mě pálil a já si v ten okamžik uvědomila, že si to s ním nechci podělat, pokud to nepodělá on. Bála jsem se, že podlehne Viv nebo Lole a jen to pomyšlení mi zvedalo tlak.

PartaKde žijí příběhy. Začni objevovat