Sister of evil

Please...dont do it

,,Povídej.“ Naléhala Rudovláska. ,,Máte rády historky?“ Zhasla jsem světlo. Byla zima, takže už byla docela tma. ,,Říká se mi padlý anděl. A neříká se mi tak pro nic za nic.“ Bylo vidět jak holky hltají každé moje slovo. ,,Také jsem vyvolávala satana.“ ,,A jak to dopadlo?“ Zeptala se Zoye. ,,Hůř než brutálně. Jako jediná jsem přežila. Zabil mi tři kamarádky a celou rodinu.“ Řekla jsem úplně v klidu. Nevím, jestli mi to žraly a nebo ne. A bylo mi to jedno. ,,Neříkej jim celou pravdu, nech si to na noc.“  Řekl mi hlas v hlavě. ,,Vypadni z mojí hlavy! Dělám atmosféru!“ Řekla jsem mu tak aby to nebylo slyšet. ,,A to se jako vážně stalo?“ Zeptala se rudovláska se strachem v očích. Milovala jsem cizí strach už od dětství. Teď to bylo o to víc posilněno. ,,Ashley, ty mě děsíš!“ Řekla Zoye a usmála se. ,,Beru to jako poklonu.“ Odpověděla jsem jí. A takhle jsme blbly až do 2 hodin. ,,Už je čas.“ Řekla Jade. Sedly jsme si do kruhu a zapálili svíčky. Holky začaly mlít nějakou formu zaříkávadla. Já čekala kdy se objeví a co vymyslí Chris. Po chvíli nic nedění se holky zvedly. ,,Vidíš! Nikdy nic.“ Řekla naštvaně Zoye. V tu chvíli se zabouchly dveře od šatníku. Obě nadskočily. ,,To bylo slabý!“ Řekla jsem a kousala si nehet na malíčku. ,,Co to bylo?“ Zašeptala Jade. ,,To co jste chtěly.“ Obě se na mě podívaly. Já tam seděla opřená o postel, nohy zkřížený a pořád jsem si hryzala ten nehat. ,,Ty se vážně nebojíš?“ ,,Není čeho, určitě to byl jenom vítr.“ Mávla jsem rukou. Chtěla jsem se zvednout, ale zakopla jsem a spadla přímo do svíček. Začal mi hořet rukáv. Oheň mi neublíží, ale co holky? Vyskočila jsem a zahasila rukáv. ,,Jsi v pořádku?“ Přiběhla ke mně Zoye. ,,Jo, jo. To je dobrý.“ Řekla jsem. ,,Měly bychom ho odvolat. Tohle se mi nezdá.“ ,,Proč, ať předvede co umí Bůh Smrti.“ ,,Ashley, neprovokuj ho. Co když se ti něco stane!“ ,,Máme problém!“ Ozvalo se mi v hlavě. ,,Jaký?“ Řekla jsem telepaticky, aby mě holky neslyšely. ,,Vy jste nevyvolaly mě!.“ ,,A co tedy?“ ,,Loutky.“ ,,Kolik?“ ,,Dvě.“ ,,Děje se něco Ashley?“ ,,Ne, není mi dobře.“ Vyběhla jsem na záchod. ,,Co mám dělat? Jak se jich zbavit?“ ,,Dokuď nepoužiješ mojí sílu nenajdou tě. Ale stačí vteřinku a mají vás, a hlavně tebe.“ Řekl. Já se sebrala a šla zpátky do pokoje. ,,Jdeme spát!“ Zavelila jsem. ,,Ale co když se něco stane?“ ,,Co když a co když…..“ Holky se začaly překřikovat. ,,Nic se vám nestane!“ Zakřičela jsem. Ztichly. Zalezly do postele já s nimi. ,,Co jsi zač?“ Zeptala se asi po 10 minutách rudovláska. Zoye byla také vzhůru. ,,Nedělej, že spíš!“ Řekla Zoye. Asi si všimla, že se snažím usnout, ale totálně mi to nejde. ,,Jsi jiná. Lepší a zároveň děsivá.“ ,,Chodíš jako duch bez duše.“ ,,Jsi bledá jako papír.“ Nechtěla jsem jim to říct, ale Chris to nebral v úvahu. ,,Moje pravá ruka.“ Ozvalo se místností. Všechny tři jsme vyskočili. ,,Co to děláš?“ Zeptala jsem se telepaticky. ,,Při nejhorším jim vymažu paměť.“ Pokrčil rameny. ,,Nedělej to! Neukazuj se jim.“ Řekla jsem, ale neposlouchal mě.