,,Opravdu jim to nechceš říct?“ Ozval se po sto letech Chris. ,,Ne nechci.“ ,,Vystavuješ je nebezpečí, o kterém nemají ani malinkaté tušení.“ Řekl. Má pravdu, možná bych měla. ,,Ukážeš se jim?“ ,,Nezaručuji za následky.“ Řekl. ,,O co ti vlastně jde?“ Neodpověděl. ,,Na co je chceš?“ Zase nic. ,,Ashley? Děje se něco?“ Zeptala se Zoye a chytila mě za rameno. Musela jsem se tvářit legračně. ,,Budu vám muset něco říct.“ Cítila jsem JEHO úsměv. Vždy ho cítím. ,,Jste dva.“ Řekl. ,,Cože?“ Řekla jsem na hlas. Holky se na mě nechápavě podívaly. ,,Ale nic.“ Řekla jsem a mávla rukou. ,,Jak jsi to myslel?“ ,,Tak jsem to řekl.“ Protočila jsem panenky a nechala to být. Došli jsme na pokoj, Zoye si sedla k počítači a Jade si začala číst. Já chvíli čučela do mobilu. Nakonec jsem se zvedla a šla do koupelny. Na noc si udělám copánky. Umyla jsem si vlasy a zamotala je do ručníku. Zvedla jsem pohled a uskočila jsem při pohledu na sebe samou do zrcadla. Jako nejsem zas tak ošklivá. (:D) V odrazu zrcadla jsem měla andělská křídla. ,,Ahoj.“ Řekl hlas za mnou. ,,Nejdeš vidět v zrcadle?“ Zeptala jsem se. ,,Nejsem tady, kolikrát ti to mám říkat.“ Protočil oči. ,,Jak jsi myslel to, že jsem dva?“ ,,Opravdu tak jak jsem to myslel. Jste dva. Dva padlý andělé. Dva poslové zla.“ Řekl. Civěla jsem na něj s bradou až u kolen. ,,Kdo?“ ,,Najdi si ho!“ Řekl. ,,Ashley? S kým tam mluvíš?“ Slyšela jsem z pokoje. Otočila jsem se, ale když jsem se otočila zpět Chris tam nebyl. ,,Telefonuji!“ Křikla jsem nazpátek. ,,Ale mobil máš tady!“ Křikla druhá. Plácla jsem se do čela. ,,Ty si pako.“ Zašeptala jsem si pro sebe. Sedla jsem si na vanu a začala dělat copánky. Učila mě je kamarádka ve škole. Je to pravá afričanka. Podívala jsem se do zrcadla. Křídla zmizely. Asi po půl hodině jsem je dodělala. Zvedla jsem se a šla za holkami. ,,Co jsi nám to chtěla říct?“ Zeptala se Zoye a neodlepila oči z monitoru. Sedla jsem si na postel a dělala, že neslyším. ,,Hej!“ Řekla znova. ,,Ano?“ ,,Co jsi nám to chtěla říct?“ ,,Eh…..musím vás upozornit.“ ,,To je to tak hrozné?“ Zeptala se Zoye. Jade jenom seděla a naslouchala. Dělala, že si čte. Poznám, když někdo něco předstírá. Otřásla jsem se. Chris seděl za mnou a dýchal mi na krk. Měl hrozně ledový dech, což se divím. ,,Vlastně i jo.“ Řekla jsem po chvíli. ,,Je mi jedno, jestli mi to uvěříte nebo ne, ale jestli to řeknete..mám pocit, že by to nebylo dobré.“ Obě zbystřily. Otočila jsem se. Zírala jsem přímo do jeho očí. Otočila jsem se nazpátek. ,,Tenkrát, když mi umřela celá rodina, není mi to líto. Protože jsem je zabila já.“ Řekla jsem. Obě se na mě zděšeně podívaly. Zoye vystřelila ze židle. Chtěla utéct. Mávla jsem rukou. V zámku se otočil klíč a vletěl přímo mě do ruky. Začala loncovat s klikou. ,,Pust mne!“ Zařvala. Přiložila jsem si prst na pusu a zvedla obočí. ,,Jak jsi to udělala?“ Řekla klidně Jade. ,,Co jsem udělala?“ ,,To s tím klíčem.“ Zvedla jsem se. ,,Jsem padlý anděl. Pravá ruka samotného zla.“ Zčernaly mi oči. Zoye se sesunula a začala brečet.
ČTEŠ
Sister of evil
FanficCo se stane, když si 18-ti letá Asley omotá kolem prstu i samotné zlo? Čti dál :)