Sister of evil

,,Jump!" ,,Are you mad?!"

,,Vstávej!!" Loncoval se mnou. Dělala jsem, že spím. ,,Notak dělej!!" Diego zněl celkem naléhavě, ale to mě bylo jedno. Bolela mě hlava a chtěla jsem spát. ,,Nech mě spát." Zamručela jsem zpoza deky. ,,Tak zaprvé spíš v mé posteli, za druhé máš mojí košili a za třetí je tady." Začala jsem ho vnímat až při slově ,,je tady." ,,Kdo?" Převalila jsem se. ,,Tvojééé." Jeho slovo se proměnilo ve výkřik. Chtěla jsem se zvednout,ale něco mě mačkalo k posteli. Čím dál tím silněji. Nevidím to, proč to nevidím. No jasně, moje duše, já jí nevidím, ale Diego ano. V hlavě se mi rodil plán.Když na to něco hodím, uvidím, kde to je. Vykopla jsem nohy a přehodila přes to deku. Pustilo to. Vyběhla jsem jenom ve spodním prádle a rozepnuté košili z postele. Nemohlo se to vymotat z peřiny. Běžela jsem za Diegem. Ten už byl připravený vystřelit z kuše. Ta věc se vymotala z peřiny a chytila mi kotník. Ležela jsem na zemi. Už zase mi to lezlo do hlavy. Zabíjelo mě to. Najednou jsem ale ucítila strašně silnou bolesr v ramenu, to mě probralo. Diego vystřelil dvakrát. Jednou mě do ramene a podruhé do té věci. Tím jí zahnal. Opřela jsem se o zeď a vytáhla šíp z ramene.Sykla jsem bolestí a v tom byl u mě Diego. Dal mi ruku na rameno a zavřel oči. Rána se zahojila. ,,Skvělá schopnost." Řekla jsem. ,,Kde jsou ostatní." ,,Už jsou pryč." ,,A jade? Ta rudovláska, co přišla se mnou." ,,Ta taky." Řekl a usmál se. ,,Zabil někoho?" ,,Jo, Sam to schytal." ,,To je mi líto." Podotkla jsem, i když mi to bylo ukradený. Nemám emoce. Sebral mi je. ,,Budete podrobeni tréninku." Řekl Chris klidně sedící na okně. ,,Ano, můj pane." Řekl Diego. Musela jsem se začat smát, ale Chris mě sprahnul pohledem. Sklonila jsem oči k zemi, ale pořád jsem se hryzala do rtu abych se nezačala smát. ,,No tak, pokloň se." Strčil do mě Diego. Zvedla jsem oči ke Chrisovi. Usmál se. To pro mě bylo znamení. Šla jsem k němu a nastavila mu ruku. Vzal jí a letmo jí políbil. Usmála jsem se, couvla k velmi překvapenému Diegovi. Pokrčila jsem rameny a usmála se.  Chris zmizel. ,,Kde, kde mám vlastně šaty?" ,,Támhle." Řekl a podal mi je. Oblékla jsem se a s lehkým rozloučením jsem vyběhla a mířila k Jade. Odemkla jsem dveře. Jade spala. Vylezla jsem na svojí postel, nebyl jsem unavená, přesto jsem usnula.

Otevřela jsem oči a první co jsem viděla, byl Diego, který na mě zíral. ,,Co?" Štěkla jsem na něj a až pak jsem si uvědomila, kde jsem. Zase ta kulatá místnost. No jasně! Tady mám andělská křídla. Diego je nemá? Jak to? Šla jsem ke stěně a pobídla, ať jde za mnou. Prošli jsme a nabídl se nám pohled na NĚHO, temného pána sedícího na svém trůně. Diego se uklonil. ,,Proč nemá křídla?" Zeptala jsem se. ,,Není padlý anděl. Stále je to člověk, i když je rychlejší a má zvýšené smysly." Řekl a podíval se na stále klečícího Diega. Pozvedl ruku a Diego se zvedl. ,,Když je padlý anděl, existují i nepadlí anděly." Zeptal se. ,,Samozřejmě." ,,A...bůh?" Chris se ošil, tenhle rozhovor mu nebyl příjemný. ,,Kolik lidí na něj věří?" ,,Málo." Odpověděl Diego. ,,A kolik lidí věří na mě?" ,,Hodně." ,,Tak vidíš. Až nikdo nebude věřit na mě, nebudu existovat." ,,A existuje tedy?" Nevydržela jsem to a musela se připojit. ,,Existoval, ale andělé zůstaly. To oni jsou zbytek víry." Řekl. ,,Ale kvůli tomu tady nejsme!" Vykřikl zvedl se a zvedl ruce. ,,A kvůli čemu tedy?" Zeptala jsem se. ,,Trénink, pamatuješ?" Řekl a poklepal si na čelo.  ,,S tímhle?" Řekla jsem a napnula křídla. ,,Musíš se s nimi naučit." ,,Ale k čemu? Tam v..na.." Nevěděla jsem se vyjádřit. ,,V normálním světě je nemám." Řekla jsem nakonec. ,,Existuje druh démona, který tě přemístí do jeho mysli, jako ty teď jsi v mojí." Měla jsem tolik otázek. ,,A já?" Ozvalo se za mnou. ,,Budete bojovat proti sobě." Prohlásil. ,,To nebude fér!" Ozval se znova. ,,A odkdy je zlo fér?" Řekl a já se neubránila úsměvu. Otočila jsem se a šibalsky mrkla na Diega. ,,Mimochodem, pěkně zpíváš." Řekl. ,,Cože?" ,,Včera, zpívala jsi." ,,Tak to tě lituji." Řekla jsem a poslala mu vzdušnou pusu. Naštvaně odfrkl. Neumím zpívat a nikdy to umět nebudu.,,Co se mám učit?" Zeptala jsem se sarkasticky, když nás Chris vedl nějakou chodbou. Najednou se rychle otočil a mě před těsně od obličeje zůstal levitovat nůž. Protočila jsem panenkami a nůž si strčila za opasek. ,,Moje oblíbené místo." Řekl a otevřel velké dveře. Do očí mě praštilo světlo. ,,Tohle? Vážně je tu tolik světla? Jak tu může být tolik světla?" Pomyslela jsem si. Po chvíli to světlo zmizelo. Zůstal tam stát člověk. No, nebyl to člověk. Měl teda spíše měla křídla. Bílé? ,,Anděl? Tady?" Vystoupila jsem ze stínu a napřáhla křídla. ,,Jak tady může být anděl?" Ptala jsem se znovu. ,,Tohle je Larrisa. Není ani anděl, ale ani zlo. Nemá vůli. Popravdě nevím, proč nemá černá křídla." Dívka se otočila. Opravdu vypadala.....mrtve? Evidentně byla němá, nebo jí Chris nenechal mluvit. Prošla kolem mě. ,,Ten zvuk uslyšíš sedmkrát, záleží na tobě"Pošeptala mi do ucha. Chris jí popohnal, ona se na mě jen podívala a odešla. ,,Co ti řekla?" Zeptal se mě Diego. ,,Ten zvuk uslyšíš sedmkrát ." Řekla jsem a přemýšlela jsem. ,,Co to má znamenat?" ,,Jak to mám vědět?" Protočila jsem panenkami a šla za vzdalujícím Chrisem. ,,Ta věta byla nedokončená, slyšel jí ON? Ví, co znamená?" Přemýšlela jsem. ,,Trénink se odkládá." Trhnul sebou Chris, zavřel dveře, chytil mě za ruku a odtáhl pryč. ,,Co ti řekla?" Chytil mě za ramena a zíral mi do tváře. Poprvé jsem zahlédla jeho rysy. Měl vystouplé lícní kosti, celkem malý nos a černé oči, ale byl hrozně mladý! Tak kolem 20 let, víc ne. ,,No tak!" Zatřásl se mnou. ,,Já nevím, nerozuměla jsem jí." Řekla jsem. Změřil mě pohledem a pustil mě. ,,Běžte!" Zavelel. Trhla jsem sebou a prudce otočila oči. Byla noc a já ležela v posteli. Vzala jsem do ruky mobil. ,,Čtyři hodiny ráno.Skvělý!" Cekla jsem pro sebe. ,,Něco tě naučím!" Řekl Chris. ,,Teď?" Promnula jsem si oči. ,,Pojď a nemel!" Zvedla jsem se a šla za Chrisem. Vyšli jsme ven. ,,Kam to jdeme?" Zívla jsem. Neodpověděl. Došli jsme k nějaké skále a vyšplhaly nahoru. Stály jsem na pěkně vysokém útesu. Tak 120 m? ,,Sice je to tu krásné, ale proč jsem tu?" Zívla jsem znovu. ,,Skoč." Zamumlal. ,,Cože? A si jsem ti špatně..." ,,Ne, rozuměla jsi správně. Chci abys skočila." Zopakoval to úplně v klidu. ,,Přeplo ti?!" Skoro jsem zakřičela. ,,Bojíš se snad?" Zadíval se na mě. Propichoval mě pohledem. Postavila jsem se na okraj. Podívala jsem se dolů a pak znovu na Chrise. Kývnul hlavou. ,,Neskutečný adrenalin." Zavřela jsem oči a vykročila. Zem mi zmizela pod nohama. Zakřičela jsem. ,,Mysli na to, že to za každou cenu přežiješ!" ,,Přežiju!" Řekla jsem, v tu chvíli jsem měla cítit náraz. Dopadla jsem, ale nic jsem necítila. Doslova a do písmene jsem se rozplynula na černý dým. Za chvíli se ten dým začal spojovat a já se začínala spojovat. Po chvíli jsem stála pevně nohama na zemi. ,,Jak..?" Vykoktala jsem ze sebe po chvíli. ,,Tohle mě stálo 20 let života." Prošel kolem mě a usmál se. Prohlédla jsem si své prsty a rozeběhla se za ním. ,,Jak to funguje?" Skákala jsem kolem něho. ,,Nehledej v tom logiku, nenajdeš jí." Řekl opět klidně. Už jsem otevírala pusu na další otázku. ,,Ne!" Předběhl mě. ,,Jdu spát." Oznámila jsem, otočila se a šla směrem k intru. Otevřela jsem dveře. ,,Kde jsi byla? Měla jsem strach!" Vyštěkla polo spící Jade. Neodpověděla jsem jí a rovnou zamířila hlavou do polštáře.