Sister of evil

Weak mind equals manageability

,,Je, ahoj.“ Řekla Brýlatá holčina, asi mého věku. Měla zrzavé vlasy a modré oči. Byla celkem při těle. Za ní stála rudovlasá naopak hubená holčina.Kousala si nehet na malíčku. Prohlížely si mě, jako by si pro ně přišla smrt. ,,Ahoj.“ Řekla jsem a usmála se na ně svými býlími rovnými zuby. Vstala jsem a šla jim podat ruku. Chytla mě, ale hned zase pustila. ,,Není ti zima?“ ,,Ne, proč.“ ,,Jsi ledová.“ Usmála jsem se. ,,Ashley.“ Řekla jsem. ,,Já jsem Zoye a tohle je Jade. Ta rudovláska se na mě ani nepodívala. Styděla se. Pousmála jsem se a otočila se k nim zády. Sedla jsem si na postel. Následovali mě. ,,Ty nemáš kufry?“ ,,No, vlastně….jsem tu protože mi umřeli rodiče a vyhořel dům. Nemám nic až na pár peněz.“ ,,To mě mrzí.“ Řekla rudovláska. ,,Tak jdeme nakupovat, ne?“ Řekla Zoye, chytla mě za ruku a vytáhla ven.Nevadilo mi to. ,,Kam jdeme.“ ,,Do největšího obchoďáku tady.“ Řekla rudovláska, hrála si s mobilem. Celý odpoledne a večer jsme tam strávili. Já měla strašně moc nového oblečení, bot, doplňků, prostě všeho. Když jsme přišli na pokoj všechny tašky a krabice jsme hodili na postel. ,,Odkuď máš tolik peněz?“ ,,Dědictví.“ Usmála jsem se a v tu chvíli mi šíleně luplo v hlavě. ,,Jsi v pohodě?“ ,,Jo, jenom mě rozbolela hlava.“ ,,Kam to mám složit.“ Zeptala jsem se. ,,Támhle.“ Řekla Zoye a ukázala na skříň ve vedlejší místnosti. Zvedla jsem se, vzala pár tašek do rukou a odešla jsem tam. Otevřela jsem skříň. Odskočila jsem. Vysel v ní malinký křížek. Tašky mi spadli na zem. ,,Všechno v pohodě?“ Zeptala se jedna z holek. ,,Joooo“ Zakřičela jsem. Někdo mi šáhl na rameno. Otočila jsem se. Byl to Chris. Pohled mi ujížděl na křížek.  ,,Jak ho mám…..“ ,,Přemýšlej, stačí ho otočit vzhůru nohama.“ Řekl a zmizel. ,,Mám jeho moc, oheň, ten mi nepomůže, je to oheň ďábla, kříž je silnější.“ Přemýšlela jsem. ,,Od začátku, ukázal mi talíř, talíř, talíř….no jasně! Telecinese, musím ho umět taky.“ Zavřela jsem oči. Zčernali. Zvedla jsem ruku a soustředila jsem se na kříž. Otočil se. Za mnou se ozval potlesk. Byl to Chris. Ušklíbla jsem se na něj a on zase zmizel. Začala jsem skládat věci. Trvalo mi to dlouho. Potom jsme šli všechny tři spát. Ráno mě vzbudil budík. Vstala jsem. Na stole byly lívance. Nemám hlad. Zoye snídala a rudovláska byla v koupelně. Oblékla jsem se. Potom jsme se tak nějak vystřídaly. Vyrazili jsme do školy. Já měla jenom prázdný batoh a pár sešitů. Dorazili jsme do školy. Věci jsem si dala k holkám. Zavřela jsem dvířka. Uviděla jsem černou siluetu. Neměl rudé oči, byla to loutka. ,,Co tady dělá??! Nemůžu se s ním teď prát.“ Pomyslela jsem si. Nevšímala jsem si ho. Šla jsem po chodbě, přede mnou šel mladý kluk, asi prvňák. Prošel kolem mě a mě zamrazilo. Otočila jsem se za ním. ,,Kdo to je?“ ,,Alexander. Jeho rodina je silně nábožná, a on taky. Je divný.“ Zamumlala Zoey. ,,Máte tu ještě někoho takhle…nábožného?“ To slovo jsem skoro nedostala z pusy. ,,Jo, jeho ségra. Je v 2.“ ,,No skvělý, dva nábožáci na jedný škole.“ Pomyslela jsem si. Den proběhl v pohodě. Odpoledne jsme se sešli na intru. ,,Tak co jak bylo?“ Zeptala jsem se. ,,Jako vždycky.“ ,,Co ty?“ ,,Odkaď jsou ty nábožní?“ Neodpověděla jsem. ,,Nevím, jenom mají taky mrtvé rodiče. ,,Co to máš na krku?“ Zeptala se Zoye. Rychle jsem pentagram hodila pod triko. A usmála se. ,,Nic nic.“ U dveří stál Chris a naznačoval abych šla ven. ,,Půjdu se projít.“ Řekla jsem a prošla kolem holek. Zavřela jsem dveře. Chris šel přede mnou. ,,Kam jdeme?“ Zeptala jsem se, když jsem se ujistila, že nikdo nikde není. ,,Uvidíš, chci tě něco naučit.“  ,,Nebuď zvědavá!“ Mlčela jsem. Vyšli jsme někam ven. ,,Někteří lidé mají slabší mysl. Myslím, že by jsi to mihla dokázat.“ Řekl a já jen naslouchala. Kolem chodili lidi. Došli jsme na nějaké opuštěný areál nebo co to bylo. ,,Co bych mohla dokázat?“ Zeptala jsem se hned. ,,Slabá mysl, rovná se ovladatelnost.“ ,,No to si ze mě děláš…..“