Sister of evil

Puppet with volition

Mávla jsem na něj, i když jsem nemusela. Viděl mě. Šel ke mně. Když byl kousíček ode mě někdo ho smetl na zem a probodl srdce. Zbyly po něm jen vrány , který vylétly ven. ,,Musíš si dávat pozor, zabil by tě.“ Okamžitě jsem poznala Chrisovo hlas. ,,Ale, vypadal stejně jako ty.“ ,,Vždy se koukej do očí.“ Řekl a zadíval se hluboku do mých očích. ,,Oni je mají černé.“  ,,Oni, kdo?“ ,,Mrtvé loutky s vlastní vůli.“ ,,Mají stejné oči jako já!“ ,,Jo, alespoň víš, co s tebe bude, když mě zradíš.“ Řekl chladně. ,,Co tady chtěl?“ ,,Tebe.“ ,,Proč?“ ,,Přebrala jsi jeho místo.“ ,,Jo, asi bych ti měl něco říct.“ ,,Co?“ ,,Vidíš a slyšíš mě jenom ty.“ Ztuhla jsem pár lidí na mě zíralo. Usmála jsem se a vražedně jsem se podívala na Chrise. ,,A to si mi to nemohl říct dřív?“ Zašeptala jsem. ,,Zapomněl.“ ,,Poslední výzva noční let do Californie.“ Ozvalo se z reproduktorů. Zvedla jsem se a šla k letadlu. ,, A ty loutky vidí?“ Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo. ,,Ne, všechno co souvisí se mnou vidíš jenom ty.“ Nasedla jsem do letadla, vedle mě si sednul Chris. Nikdo jiný v mém okolí nebyl. Celou dobu jsme mlčeli. Po chvíli jsem usnila. ,,Nikomu nevěř a neříkej co jsi zač.“ Probudil mě hlas v hlavě. Byla jsem na místě. ,,Budu se muset nastoupit na novou školu, dům zatím kupovat nebudu, budu na intru.“ Pomyslela jsem si. Vystoupila jsem z letadla a hned si to zamířila do školy. Byla jsem na ní přijata už předtím, ale šla jsem tam, kde to bylo blíž. Musela jsme akorát potvrdit, že nastupuji. Bylo ráno takže jsem tam zašla hned, poslali mě rovnou na intr, zítra nastupuji. Zatím jsem tam bylo sama, ale po škole přijdou další dvě. Nejradši bych tam byla sama. Na postelích byly jejich věci. Byla to Zoye a Elie. Lehla jsem si na postel ,,Měla bych si jít koupit nějaké věci.“ Napadlo mě. Ale nechtělo se mi. Jen tak jsem ležela a přemýšlela. ,,Dostanu nějaký seznam, nebo?“ Zeptala jsem se. Věděla jsem, že mě Chris slyší. Sleduje mě, jak říkal. ,,Máš volnost. Ale musím ti říct, hodní mě nějak nelákají.“ Odpověděl ve vteřině. Zle jsem se usmála. ,,Já je ale nepoznám.“ ,,Poznáš.“ ,,Mám tvojí moc, že jo.“ Řekla jsem po chvíli přemýšlení. ,,Správně.“ Usmála jsem se znovu. Otevřela jsem oči, seděl vedle postele na židli. ,,Jak to děláš?“ ,,Dělám co?“ ,,Jak se pohybuješ.“ Sedla jsem si. ,,Nejsem tady.“ ,,Ale já tě vidím.“ Natáhla jsem ruku a chtěla jsem se ho dotknout. Ruka prošla přes jeho tělo. ,,Jsem něco jako projekce tvého mozku.“ ,,A kde jsi?“ ,,U mě.“ Slyšela jsem hlasy a klíče v zámku. ,,Je odemčeno?“ ,,Měla přijít ta..Ashley, ne?“ Otočila jsem se na židli. Nebyl tam. Dveře se otevřely.