Sister of evil

First Death

Probudila jsem se a slunce mi svítilo přímo do očí. Šáhla jsem po mobilu. ,,Devět ráno? To vážně?" Vylezla jsem z postele. ,,Jade?!?" Zakřičela jsem. Nic. ,,Kde sakra je?" U počítače byl lístek. ,,Ahoj, volali ze školy, že kvůli těm vraždám se na dobu neurčitou uzavírá škola. Tak jsem tě nechala spát J. Šla jsem něco nakoupit. Asi se vrátím až večer. Pa, Jade." ,,Co je doba neurčitá? No jestli to chtějí vyřešit, tak už tam nikdy nevkročíme!" Mluvila jsem si pro sebe.  Najednou mnou projel obrovský chlad. Až jsem se otřepala. ,,Co je? Šáhla na tebe snad smrtka?" Uchechtl se mi za zády Chris. ,,Možná..." Tenhle chlad moc dobře znám. Možná jsem se o něm nezmínila, ale cítím ho od doby, co jsem s Chrisem. Jako by mě pronásledoval, ale teď byl extrémně silný. Cítila jsem jak se Chris mračí. Oblékla jsem se do mikiny a sedla si na postel, ale můj koutek oka upoutalo okno. Zvedla jsem se a šla se podívat. Nejdřív jsem nic neviděla, ale potom mě upoutal starý muž v obleku, díval se přímo mě do očí, bylo to tak nepříjemný! Pohled mi sjel na jeho ruku. Držel kapesní hodinky. Poťukal na mě, poté se otočil a odešel. Ušel asi 5 kroků a prostě se...rozpustil. Stála jsem jak zhypnotizovaná u okna a čuměla na to místo kde zmizel. Někdo mi šáhl na rameno. Uskočila jsem. Byl to Chris. Sedla jsem si na postel. ,,Co jsi viděla?" ,,Ty jsi ho neviděl?" ,,Kdybych ho viděl, asi bych se neptal!" ,,Starý muž v obleku s kapesními hodinkami. A pak...zmizel." Chris se podrbal na hlavě. ,,Počkej tu." Řekl a vypařil se. Sedla jsem si na postel a promnula si oči. Jakmile jsem ale zavřela před oči se mi zjevil ten starý chlap. Cukla jsem a prudce jsem je otevřela. ,,Co to má znamenat?!" Sykla jsem pro sebe. Někdo otevřel dveře, znovu jsem sebou cukla a okamžitě se zvedla. Praštila jsem se do hlavy do postele nade mnou. ,,Ashley? Děje se něco? Jsi bledá jako by jsi potkala smrt!" Řekla starostlivě. Při slově smrt Jsem se zvedla ( tentokrát jsem se nebouchla) a zírala na ní. ,,Co s tím všichni do prdele máte?" Sykla jsem. ,,Klid! Co s čím máme?" Uklidňovala mě a rozhazovala rukama až jí spadla taška. ,,Promiň." Špitla jsem a zatřásla hlavou. Jade zvedla tašku a šla do kuchyně. ,,Dáš si kafe?" Zakřičela na mě. ,,Jo, díky." Zakřičela jsem nazpět. Po chvíli Jade přišla s dvěma hrníčky a sedla si ke mně. ,,Co se děje?" ,,Ale nic. Nevyspala jsem se." Odsekla jsem. ,,Půjdu si číst." Řekla jsem, čapla hrníček a vylezla nahoru. Vzala do ruky Sherlocka Holmese a samozřejmě usnula.

Otevřela jsem oči. Stála jsem u Chrise. ,,Nazdar." Řekla jsem a zívla. Nepozdravil, jenom seděl a čuměl do země. ,,Děje se něco?" Šla jsem k němu. Napřáhl ruku. Já sebou cukla, zůstala stát a zírala na něj. ,,Asi nemá cenu ti lhát, že ne" Řekl celkem provinile. Svraštila jsem obočí. ,,To nemá. Tak co je?" ,,Ten chlápek, co jsi včera viděla byl..." ,,To jsem byl já." Cukla jsem sebou a otočila se. Přímo před obličejem mi stál ten chlap. Černé oči a svraštělé čelo mu moc na sympatii nepomáhalo. Začala jsem couvat. Všechno kolem mě zčernalo. Slyšela jsem Chrise jak něco křičí za mnou. ,,Nesmí se tě dotk...." Víc jsem neslyšela. Stál tam naproti mně a zíral. Nic víc. ,,Co jsi zač?" Sykla jsem. ,,To jsi tak hloupá, že ti to pořád nedochází?" Zasmál se. ,,Šáhla na tebe snad smrt?" Zeptal se. V tu chvíli mi to docvaklo. On je smrt. Hodinky jako ,,tvůj čas přišel". ,,Mám dar smrti." Řekl a v mžiku byl u mě. Couvla jsem. ,,Já mám taky dar. Mám oheň!" Řekla jsem a napřáhla ruce. To co následovalo jsem nečekala. Nestalo se totiž vůbec nic. ,,Ale, jakto?" Řekla jsem spíš pro sebe. ,,Vážně jsi si myslela, že to tady budou fungovat ty tvoje plaménky?" Ušklíbl se. ,,Vlastně ani ne." Řekla jsem a odhodila si vlasy z obličeje. Snažila jsem se být v klidu, ale moc mi to nešlo. No co? Chtěla bych vidět vás! Na minutku jsem se otočila. Hned byl u mě. Podíval se na mně a pohledem mě doslova a do písmene dostal na kolena. Stál nade mnou a usmíval se. Položil mi ruku na temeno hlavy. Cítila jsem jak ze mě utíká energie, síla a celý život. Cítila jsem, jak se mi zavírají oči a jak mi bledne kůže. Zatmělo se mi před očima. Viděla jsem mlhovitě. Držel mi ruku na čele. ,,Nemyslel jsem, že to bude tak jednoduché." Usmál se. ,,Taky že  nebude!!" Někdo se na něj ze strany vrhnul. Byl to Diego. V tu chvíli kdy  mě pustil se tou místností nebo co to bylo ozval příšerný zvuk. Něco mezi pískáním, řvaním nebo něco takového. Otevřela jsem oči a celá udýchaná. Zvedla jsem se. Až teď jsem si všimla, že mám ruce na uších. Dala jsem je dolů. Naklonila jsem se, Jade byla otočená ke stěně. Asi spala. Sešla jsem dolů a zamířila do koupelny. Je to nejtišší místo na pokoji. Nechtěla jsem aby mě Jade slyšela. ,,Není to, to co jsi myslím, že ne?" Otočila jsem se na Chrise. ,,Mám obavy, že ano." Kousla jsem se do rtu. ,,Takhle to dál nejde! Potřebuješ ochránit. Já tě chránit nemůžu a Diego je k ničemu." ,,Není." Utrousila jsem. ,,Co jsi říkala?" ,,Nic, nic." Hodila jsem na něj úsměv. ,,A co taková Jade?" Namítla jsem. ,,Hm....ne, ta ne. Nelíbí se mi." ,,Proč?" ,,To ještě nevím." ,,Jak ještě ne..." Nedořekla jsem. ,,Hej vy dva, jděte spát!" Ve dveřích stála Jade a mnula si oko. ,,Slyšela nás?" ,,Řekl bych že ne." ,,Ashley? Stalo se ti něco?" Zeptala se a prohlížela si mě. ,,Ne, proč?" Cukaly mi oči, nechtěla jsem se jí dívat do očí. Ta můra mě děsí. Ten chlap, on nemůže být......smrt.

Ti co vydrželi do teď, gratuluju :D teď to začíná být teprve zajímávé, přidávají se nové postavy a nová tajemství. No uvidíme.