Sister of evil

I just die...

,,Co...cože?" Vykoktala jsem. ,,Tak na co mě potřeboval?" Pokračovala jsem, když jsem se vzpamatovala. ,,Chce svrhnout svého otce z..trůnu. Ale on to udělat nemůže, je zavázaný, že mu neublíží, ale ty svázaná nejsi." ,,Takže, bych ho měla svrhnout já?" ,,Přesně tak." Řekla nakonec. ,,Ten zvuk. Víš co to je?" Zeptala jsem se jí. ,,Křik lidí, který pravé zlo zavřelo do pekla pro nic za nic." ,,A kde je teď Chris?" Svraštila obočí. ,,To nevím, ale nelíbí se mi to." ,,Co jsi vlastně zač? Démon? Nebo jsi jen v mé hlavě?" ,,Přízrak. Lidi mě vidí i slyší, existují ale ti, kteří mě vidí jinak. Jako stín. Říkají si vědmi, věštkyně, a takové blbosti." Mávla rukou. Chvíli zavládlo ticho. ,,Co mám dělat?" Podívala jsem se jí do očí. Leskly se, ale byly krásné. ,,Zatím nic, dokuď se neukáže Chris. Budu tě chránit, protože mě nic nezabije. Jen tem, kdo mě stvořil. Pravý o tobě ví a taky ví, že jsi hrozba a to dost velká. Bude na tebe posílat další a silnější. Nesmí tě zabít." ,,Ovládá tě Chris?" ,,Ne, mám vlastní vůli, stejně jako ty." Zvedla jsem se a došla pro kostky. Sesbírala jsem je a zastrkala do pytlíčku. ,,Neviděla jsi tu takovou rudovlásku?" Zeptala jsem se. ,,Ne? Proč?" ,,Je to moje spolubydlící, Chris jí vystrčil z dveří, protože měla blbé....poznámky." V hlavě mi proběhlo co řekla. ,,Kde jsi je ukradl?" ,,Děje se něco?" Zeptala se Emily. ,,Ne, ne..,....poznáš, když je člověk..zkažený zlem?" ,,Zeptala jsem se. ,,Samozřejmě, vidím vaše duše. Tvá je zkažená až moc." Řekla a zasmála se. ,,Ale počkej, já nemám duši!" Prudce jsem se otočila. ,,Jak to myslíš?" ,,Chris říkal, že se moje duše propadla peklu a teď mě pronásleduje, protože chce zpět do své schránky!" Emily na mě chvíli civěla a pak mávla rukou. ,,Kecka." ,,Já ho zabiju, přísahám, že až ho najdu tak ho zabiju!" Zasmála jsem se i když jsem měla vztek. ,,Jenom ti dodával sebedůvěru abys si myslela, že jsi jedinečná." Zasmála se Emily. ,,Kdo je to?" Ozvalo se za Emily, která nadskočila. Byla to Jade. ,,To je Emily! Bude s námi chvíli bydlet a pak bude s námi chodit na školu.Emily to je Jade. Má spolubydlící a kamarádka." Řekla jsem. Emily stála jako přikovaná a prohlížela si Jade, Ta naopak stála velmi pevně a zabíjela Emily pohledem. Mám takový pocit, že tyhle dvě se rády mít nebudou.!!

Chvíli ještě bylo ticho. Prolomila jsem ho. ,,Tak co podnikneme?" Obešla jsem Jade. ,,Nevím, co navrhuje Em?" Otočila se Jade na Emily. ,,Nemám ráda, když mi někdo říká Em." Procedila mezi zuby Emily. ,,A já nemám ráda holky co mi jen tak přijdou na pokoj s tím, že tady budou bydlet." Cekla Jade. ,,A co s tím uděláš?" Přihmouřila oči Emily. ,,Hele vy dvě! Přestaňte se hádat!" Řekla jsem. ,,Víš co? Máš novou kámošku! Na mě kašli." Jade si vzala mobil a zabouchla za sebou vchodové dveře. Povzdechla jsem si. ,,Tak ta se mi nelíbí!" Řekla Emily. ,,Proč?" ,,Ty to nevidíš?" ,,Nevidím co?" ,,Pozor!!" Zakřičela Emily a ukázala za mě. Skrčila jsem se a ohlédla. Opět jsem spočinula tváří v tvář tomu staříkovi. V jeho očích byla nenávist, ale jakoby nebyla ke mně. Zvedl pohled a podíval se na Emily. Přihmouřil oči, obešel mě a mířil k již couvající Emily. ,,Nemůže tě zabít, že ne?" Zakřičela jsem k ní. ,,To bych se hádala!" Řekla posměšně Emily. Chtěla jsem se zvednout, ale stařík napřáhl ruku a hodil mě do stěny. To by takový problém nebyl, kdyby mě ta jeho neviditelná ruka, nebo co to bylo, nepřitiskla krkem ke zdi a pomalu a jistě mě začala dusit. ,,O co ti jde?" Zasípala jsem. Otočil se. ,,Ty se ptáš? O co by mi tak mohlo jít??" ,,Dneska jsi nějaký nervní!" Už jsem to trochu rozdýchala. ,,Někdo mě trochu namíchl!" ,,Že bych to vyjímečně nebyla já?" Usmála jsem se. Střík se otočil, ale neviděl to co si přál. Emily už stála za ním. Když se otočil na zpátek, Emily ho vzala po hlavě pánvičkou. Sice se trochu otřásl, ale nic víc to s ním neudělalo. Za to mě pustil ze svého sevřetí a já seskočila na zem. Párkrát jsem zakašlala, ale rychle to přešlo. ,,Co jsi zač?" Zeptal se směrem k Emily. ,,To by jsi chtěl vědět, co?" Zvedla hlavu a ruce založila na prsa. Podíval se na mě. Já to ale nezaregistrovala, protože jsem čučela do zadu. Někdo se tam hnul. Jade? Možná. Když jsem znovu zaostřila, propíjeli se do mě ty hnusný oči. Jakoby v nich měl stáří všech lidí, ale přesto byly tak mladé. Doslova a do písmene mě zhypnotizoval. Nemohla jsem se ani hnout. ,,Ashley!!" Slyšela jsem tluměně Emily, bohužel jsem nemohla ani dát znamení, že jsem v pohodě. ,,Tak co? Ještě pořád nevíš co jsem zač?" Začaly se mi zavírat oči. Ještě chvíli se na mě usmíval. ,,Chceš vědět, kdo?" ,,Um, sakra..ty vlastně nemůžeš mluvit, viď? Chudáčku! Kdo ti to udělal? Jo, to jsem vlastně byla já!" Ten hlas! To nebyl stařík, to byla Jade. Poznala jsem ho hned, ale mluvila jako smyslu zbavená. Jako blázen. Po chvíli jsem zaostřila. Skláněl se nademnou ten stařík a za ním stála Jade s napřaženou rukou.  Emily jsem neviděla. ,,Proč?" Dostala jsem ze sebe. ,,Proč? Vždycky jsem vyznávala toho tvého Chrise, snažila se o jeho přízeň a pak si nakráčíš ty a celý mi to pokazíš! Naštěstí jsem potkala tady...smrt." Zasekla se, protože měla něco na krku. Jakoby zkontrolovala, že to má. Bohužel jsem neviděla co. ,,Ukonči to." Řekla Jade a mávla rukou. Stařík se na mě bez výrazu podíval a prostě a jednoduše mi šáhl na čelo. Poslední co jsem slyšela byl zase ten odporný zvuk, opět silněji a blíž. Právě jsem umřela.