Sister of evil

,,My name is Emily and I am your protector!"

Ráno mi svítilo slunce do ksichtu. ,,Noční můra?" Jade na mě zřejmě mluvila už delší dobu, ale já jí slyšela až teď. ,,Asi ano." ,,Vyprávěj mi jí, pomůže ti to." V hlavě se probleskly jeho černočerné oči. ,,Ne, to je dobrý."  Odsekla jsem a vstala. ,,Máme něco k jídlu?" Zeptala jsem se. ,,Jo, chceš...třeba vajíčka?" Zakřičela z kuchyně do které odběhla. ,,Jo..třeba." Hlesla jsem. ,,Je možné, že se ti o něm bude ještě zdát, nějakým způsobem se ti navrtal do hlavy. Asi tak jako já." Ušklíbl se Chris. ,,O kom?" Ozvala se znovu Jade. ,,Musíš se pořád starat?!" Sykl po ní Chris. Vůbec se ho nebojí, jako by....měla něco jako on! ,,Něco ti dám. Schválně jestli přijdeš na co to je." Řekl a dost šibalsky se usmál. ,,Zavři oči a nastav ruce." Poslechla jsem. ,,Jenom doufám, že mi tam nedá hada." Pomyslela jsem si a usmála se. ,,Ještě ani nevíš co dostaneš a už se usmíváš." Řekl posměvačně. ,,Ani nevíš čemu se směju a už mě buzeruješ!" Řekla jsem. ,,To není buzerovaní!" Sykl Chris. ,,Já vím, já vím." Smála jsem se. Cítila jsem na sobě něčí oči. Nenávistné a zívistivé. Ale čí byly? V ruce mi přistály předměty. Ohmatala jsem je. Jedno z toho mi spadlo na zem. ,,Kostky?" Otevřela jsem oči. Asi 20 kostek s různými písmeny. ,,Ne ledajaké!" ,,To jsou ďáblovo kostky?" Ozvala se za mnou Jade. Chris jí změřil pohledem. ,,Odkuď to znáš?" ,,Z knížek." Odsekla Jade. ,,Kde jsi je ukradl?" Řekla znova. Chris jí spálil pohledem. Ona jenom stála a smála se. ,,Kde bych je měl krást? Jsou moje." Mrknul na mě. ,,To určitě." Odfrkla Jade. ,,A ven!" Vystrčil jí z dveří a zabouchl. ,,Nezdá se ti nějaká drzá? Zklidni si jí trochu!" Řekl po zavření dveří. Stála jsem tam a v ruce jsem stále držela kostky. ,,Tak co teď?" Zeptal se. Zvedla jsem zároveň ruce i obočí. ,,Jo, aha." Usmál se. ,,Zeptej se, kdy otevřou školu? Třeba." ,,Proč?" ,, Zeptej se a hoď kostky." ,,Kdy se otevře škola?" A hodila jsem kostky. Zůstala jsem stát a zírat na ně. ,,Za dva měsíce." To bylo na 11 kostkách. Ostatní byly jen tak poházené. ,,To ty?" ,,Ne, to kostky, jsou něco jako...zakleté?" Usmál se. ,,Teď poslouchají tebe." Dodal a zmizel. Posbírala jsem kostky a hodila je do pytlíku z kůže. Šla jsem otevřít Jade dveře.  Když jsem je ale otevřela, rychle jsem je zase zavřela. Bohužel mi to nepomohlo. Stín...démon, druhý.

Zabouchla jsem tomu dveře před nosem, ale moc mi to nepomohlo. Hned jak jsem se otočila stál předemnou. Mách rukou, ale já se sklonila. Udělal díru do dveří. ,,Teď budu muset platit nový dveře!" Štěkla jsem po něm. Vběhla jsem do druhé místnosti, kde jsem potřebovala něco strohého. Byl rychlejší než ten před ním. Doběhl mě a nedovolil mi šáhnout pro nůž. ,,Zajímalo by mě kde je Chris, když ho potřebuju." Pomyslela jsem se. ,,Kdo tě na mě poslal?" Štěkla jsem po něm znovu. Nečekala jsem, že odpoví. ,,Zeptej se kostek!" Řekl a hodil mi před nohy pytlík. Nebyl jako ten před ním, byl chytrý. Zvedla jsem pytlík a nepouštěla jsem z něj oči. ,,Kdo je na mě posílá?" Zašeptala jsem do dlaně a hodila kostky na zem. To co se tam zjevilo my skoro vyrazilo dech. ,,Satan." Posbírala jsem kostky a podívala se na tu věc. Smál se. To ale nevěděl, co udělám. Nechtělo se mi do toho, ale nic lepšího mi nezbývalo. Couvla jsem a sundala ze stěny obrácený krucifix. Zatnula jsem zuby a přitiskla mu ho na místo, kde bývá srdce. Nestihl vůbec nic udělat. Snad jen vykřiknout. Bolelo to, hrozně to bolelo. Po chvíli padl na kolena a rozpustil se na vrány. Já padla na kolena taky, ale z jiného důvodu. Zase ten příšerný zvuk, zato mnohem hlasitější. Přikryla jsem si uši rukama a schoulila jsem se na zem. Po chvíli to přestalo, ale já zůstala schoulená. ,,Jsi v pořádku?" Někdo rozrazil dveře, ale nebyla to Jade. Kdo to sakra je? Zvedla jsem hlavu, rychle se zvedla, ale zase jsem spadla na zem. ,,Nedělej prudké pohyby, mohla by jsi si ublížit!" Tmavě hnědý vlasy se světlým ombré,šedé oči,hubená....vypadala jako obyčejná holka, ale já vím, že není.  Vyzařovalo z ní...zlo. Chtěla mi pomoct na nohy. ,,Nehrabej na mě!" Okřikla jsem jí. Couvla. Neublížím ti, posílá mě Chris..nebo jak mu říkáš!" ,,Kdo?" ,,Chris! Jmenuju se Emily a jsem tvoje ochránkyně." ,,Cože? Nerozumím tomu!" ,,Nerozumíš čemu?" ,,Kostky.." Otevřela jsem dlaň a z ní se vysypaly asi 3 kostky. ,,Zeptala jsem se, kdo na mě posílá ty věci. Řeklo to, že Chris. Tak proč by tě teď posílal? Lžeš?" Propichovala jsem jí pohledem. Povzdechla si a sedla si ke mně na zem. Trochu jsem se ošila. ,,Co přesně ti ukázaly?" ,,Satan." ,,Aha." Povzdechla si. ,,Asi je na čase říct ti pravdu." ,,Pravdu?" ,,Chris není Ďábel.Je jeho syn." 

A je to venku :D Jeden určitý člověk se konečně dočkal své slávy :)