Sister of evil

To the fight!

Těsně před pádem jsem se stihla rozhoupat, takže jsem padala směrem ke stěně a ne přesně do propasti. Asi po 10 m jsem přistála na výčlenku. Přistála....dopadla jsem velice tvrdě. Chvíli jsem tam jen tak ležela. Bolelo mě celé tělo. Podívala jsem se nahoru. Vyšplhat deset metrů, bude asi chvíli trvat. V tom jsem uslyšela strašně hlasité hvízdnutí. Chvíli se nic nedělo, podívala jsem se do propasti. Tisíce červených očí mířilo nahoru. Chtěla jsem vyšplhat nahoru, ale uklouzla mi noha, sedřela jsem si kůži na téměř všech kloubech u ruky. Spadla jsem těsně k okraji. Tři z těch příšer mě obklíčili. Proč po mě nejdou všechny? Kam míří? Stála jsem zády do propasti. Skvělé! ,,Tak pojď!" Řekla jsem. Jedna z nich se proti mně rozeběhla. Uhnula jsem a ona spadla zpět dolů. Otočila jsem a obě dvě co zbývaly se po mě vrhly, najednou. Jedna z nich mě škrábla do tváře. Tři jasné krvavé rány po ostrých drápek. Uklouzla mi nohy a já se jen jednou rukou držela. ,,Jděte do háje vy příšery!!" Ozvalo se seshora, potom následovalo prásknutí biče a kňučení. Utekli. ,,Jsi v pořádku?" Ozvalo se seshora. Byla to Emily. Vytáhla mě nahoru. Šáhla mi na křídlo. ,,Nehrabej na mě!" Sykla jsem na ní a křídlo jí vytrhla z ruky. Nechápavě se na mě podívala. ,,Nechala jsi ho umřít! Stála jsi tam a jenom přihlížela. Mohla jsi pomoc!" Začala jsem na ní slovně útočit. ,,Nemohla. Věděl do čeho jde. Byl oběť." Bránila se Emily. ,,Proč?" ,,Kdybych mu pomohla, rozplynula bych se. Já s vlastní rasou bojovat nemůžu, ani Ellie by proti mně nešla. A já si myslím, že mě ještě potřebovat budeš!" Řekla a podívala se směrem na Chrise. ,,Kam ty potvory mířily, proč nešli po mě?" ,,Chrisovo otec svolává armádu, na poslední bitvu, musím nahoru! ,,Jak se tam, ale chceš dostat?" Zeptala jsem se. ,,Když dovolíš." Ukázala na křídlo. Otočila jsem se zády. Cítila jsem jak se mi do nich vrací síla. ,,Tak a hotovo. Hurá nahoru." Řekla a usmívala se. ,,Já tě ale neunesu!" Řekla jsem. ,,Kdo tě o to žádá?" Řekla a rozplynula se. Podívala jsem se a vznesla se nahoru ke Chrisovi. Odpoutala jsem ho a v náručích jsem ho donesla na okraj Propasti, kde stála Emily. ,,Hlídej!" Řekla a sklonila se ke Chrisovi. Šáhla mu na hruď a zavřela oči. Obklopila je temnota. Emily se zvedla a couvla. Chris otevřel oči a vyskočil na nohy. ,,Víš o kolik jsem právě zestárla?" Řekla sarkasticky směrem na Chrise. ,,Ale noták, Em." Řekl a chytil jí za tvář. ,,Nejsem Em!" ,,Á tady je náš andílek!" Řekl a zastrčil neposlušný pramínek vlasů za mé ucho. Usmála jsem se. ,,Víš, co tě teď čeká?" ,,Poslední bitva." Řekla jsem a snažila se vypadat sebevědomě. ,,Počkej málem bych zapomněl!" Řekl a hledal něco ve svých černých džínech. Vytáhl centrák a namaloval mi nějaký podiný znak na ruku. ,,To abys nezapomněla." Řekl a podal centrák Emily a odběhl někam do tmy. Slyšela jsem jenom, že něco volal. Nerozuměla jsem tomu. ,,Co to je?" Řekla jsem a zvedla ruku. ,,Jeho otec má sice armádu a i ta se musela nějak stvořit a také měla spoustu nepovedených pokusů, buď bylimálo strašidelná nebo se špatně zkrotili. To dostal na starost Chris, zkrotil je a teď poslouchají jenom jeho a mě." Řekla a vytáhla zpoza kalhot bič. ,,Věř mi, bolí to." Řekla a přihmouřila oko. ,,Tohle je proti jednomu z nich. Silence. Když se na něj díváš, pohoda. Ale jakmile se otočíš, zapomeneš vše co bylo tak před 2 minutami." ,,Tak to je cool." Řekla jsem a tlemila se. ,,Musím ti něco říct." Ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a otočila se. ,,Umíš to samé jako Em." ,,Počk..." Nestihla jsem to ani dopovědět a znovu jsem byla přinucena zacpat si uši. Otočila jsem se. Stál tam nějaký muž a u úst držel roh. To on vydával ten hrozný zvuk. Až tu skončím, ten roh spálím na popel! Zvedla jsem se. ,,Konečně se potkáváme!" Řekl a smál se. Neměla jsem chuť bavit se s ním. Byl sám. ,,Copak nebavíš se se mnou?" Zeptal se a tlemil se při tom. ,,Možná se s tebou bude bavit, až jí řekneš pravdu!" Chris ,odstrčil do zadu. Najednou před sebou stáli dvě úplně jiné postavy. Starší muž s opálenou kůží, blonďatými vlasy, zeleno-žlutými oči. V saku a s úsměvem na rtech. Proti němu stál mladý kluk s havraními vlasy, rudými očmi, bledou kůží a kruhy pod očima. V pouhých roztrhaných džínech, košily a zlostí v obličeji. ,,Ne, na to je ještě moc brzo." Řekl a mávnul rukou. Ale chovali se úplně stejně. Muž na mě mrknul a zmizel ve tmě. Já zůstala jen strnule stát a zírat do tmy. Nevím co to bylo, ale něco mě na něm strašně...hypnotizovalo? Děsilo? ,,Hej!!" Zatřesl se mnou Chris a já odtrhla oči od tmy a vzpamatovala se. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se a snažil se mi vpít do očí, nepodívala jsem se na něj. ,,Co myslel tím aby mi řekl pravdu?" Zeptala jsme se. ,,Asi nemá cenu ti lhát,co?" ,,Už jsi se mě jednou ptal, odpověď znáš!" Chris se otočil a zadíval se do tmy. ,,On tam něco vidí?" ,,Můj milovaný otec má trochu jiné představy o vládnutí než já, bohužel tyhle praktiky používá i k boji. Ellie ani Jade by proti tobě dobrovolně nešli. Nutí je, mučí je." Chvíli vládlo ticho. ,,Dostanu tě, tam kam míříš!" Řekla jsem a zadívala se mu do očí. ,,To je moje holka!" Usmál se. ,,Nějaké rady?" Zeptala jsem se. Chris si prohrábl vlasy a řekl. ,,Zůstaň na živu!" Zasmála jsme se. ,,Ne, budeš bojovat proti Ellie, je rychlá, jak tak znám mého otce, bude švindlovat! Pošle jich na tebe víc, kdyby se tohle stalo, pošlu k tobě Emily, pomůže ti, ale jak už víš, nemůže proti stínu, Ellie bude jenom na tobě!" Řekl. ,,To jsi mě moc nepotěšil." Řekla jsem sarkasticky. Chris se otočil na svých bosích nohou a odešel do temnoty. ,,Musíme za ním, nebo ho ztratíme!" Řekla Em a rozeběhla se za ním, přidala jsem se. Chris šel přímo. ,,Chrisi?" Zeptala jsem se, zdál se mi nějakej rozhozenej, jako kdyby byl zaslepený výhrou, ale co když prohraju. Co když ho zklamu?

,,Ano?" Otočil se na mě. Rudé oči jen zářily. ,,Ty tu něco vidíš?" ,,Ou, je to tu nádherné." Řekl a protočil se. ,,Škoda, že to taky nevidíte." Řekl a pokračoval v chůzi. ,,Kam to jdeme?" ,,Do boje." Řekl a úplně jsem cítila, jak se usmívá. Mám takový pocit, že nám někdo zrušil spojení. ,,Diego je mrtvý." Pomyslela jsem si. ,,Tak to je mi líto." Řekl Chris. ,,Tak mě přece jenom slyšíš!" Řekla jsem a usmála se. ,,Neměl bych snad?" Neodpověděla jsem. ,,Přemýšlela jsem nad technikou boje, bohužel byla moje hlava, jako ve škole. Vypnutá. Zamyslela jsem se velmi hluboko. Tak až jsem narazila do již stojícího Chrise. Až teď jsem pocítila ten pocit tisíce očí, které spočívali přímo na mě. ,,Jsme tady." ,,Nic nevidím." ,,Nejsi sama, tvůj protivník je na tom úplně stejně." Řekl Chris tentokrát celkem vážně. ,,Tak ten čas přece jenom nastal!" Zakřičel do prázdna, ze kterého se vynořil ten muž. ,,Doufal jsem v to." Řekl muž. Přiložil k ústům roh a zatroubil. Již po šesté jsem přitiskla oči k sobě.

Tak jo, tohle je předposlední kapitola, teď už nás čekají jen dva konce, který první? Good or bad?? :3

Tak zase zítra, páčko! :3