Hlas rozumu

1. Prázdniny

Hluboko v temném sklepení, které bylo v létě ještě opuštěnější než ve zbytku roku, ležel na gauči rozvalený lektvarista s mokrou utěrkou na hlavě. Byl sám, proto si mohl dovolit chladit své tělo tímto nedůstojným způsobem. Parno, které tento týden atakovalo Británii, způsobilo, že nebylo k žití ani v jindy nevlídném a mrazivém sklepení.

Studenou vodou napuštěná látka pomáhala Zmijozelovi také zmenšit bouli na hlavě, kterou si způsobil pádem na kamennou zem, když byl ráno předvolán. Temný pán běsnil. Poslední měsíc bylo přímo životu nebezpečné nacházet se v jeho blízkosti. Po nepodařené misi na Ministerstvu kde nešika Potter rozbil tolik důležitou věštbu, si vyléval vztek na všechny své přívržence. Dokonce ani jeho oblíbená Bella neušla trestu. Byla mezi těmi, kteří naopak byli mučeni ze všech nejdéle nejen proto, že se zúčastnila té katastrofální výpravy, ale že ji vedl její neschopný švagr. Lucius Malfoy byl spolu s několika dalšími převezen do Azkabanu. Ten byl v tuto chvíli nejspíš skoro vděčný za to, že skončil ve vězení. Těžko říct, jak moc zle by dopadl, pokud by jej Temný pán dostal do svých spárů ihned po událostech na oddělení záhad. Navíc se mozkomorové přidali na Temnou stranu, takže Azkaban nebyl ani zdaleka tak děsivý jako býval.

Severus stejně jako mnohokrát předtím obnovil osvěžovací kouzlo. Nesnášel vedro. Hnusil se mu pot, nemožnost se pořádně nadechnout i fakt, že mu pomáhaly opovrženíhodné způsoby ochlazení jako citrónová limonáda s ledem ve vysoké sklenici či dříve zmíněná mokrá utěrka. Natáhl se a svlažil vyprahlé rty blahodárnou tekutinou. Sladko-kyselá chuť byla lahodná, ale nahlas by to nepřiznal ani za zlatý kotlík.

Plošky vyprázdněné sklenice z luxusního broušeného skla, odrážely různobarevné odlesky. Byla perfektní, stejně jako všechny ostatní poháry ze sady skla a nádobí, kterou z Itálie objednal Abbolison k narozeninám. Ty měla minulé úterý – 24. srpna. Nutno říci, že se nad jejím dárkem musel hluboce zamyslet. V módě se nevyznal, v péči o wyverny také ne a v rámci pudu sebezáchovy předpokládal, že by neocenila žádnou jím vybranou literaturu. Na nápad ho nakonec přivedla úplná náhoda, kdy si na dovolené ťukali šampaňským a jeho žena nahlas obdivovala krásu broušených sklenic, ve kterých bylo víno podáváno.

Tato vzpomínka jej vrátila do jednoho z nejšťastnějších týdnů jeho života. Možná dokonce toho úplně nejšťastnějšího. Kouzelné arboretum, které se vydali navštívit, bylo dechberoucí. Celé dny trávil v sadu, kde si odebíral vzorky pro lektvaristické účely a celé noci promiloval se svou ženou. Na začátku týdne ho vyzvala k tomu, aby do konce dovolené zvládli vyzkoušet k intimním hrátkám všechny místnosti v jejich vile. Při posledním čísle na zaprášené půdě, těsně před přemístěním domů, už se cítil na pokraji sil, přesto by neměnil jedinou vteřinu.

O to tvrdší bylo přistání do bídné reality, když se navrátili zpět do Bradavic. Albuse, toho starého nepoučitelného blázna, nenapadlo nic lepšího, než si vyzkoušet černou magií nasáklý prsten. Údajně ho chtěl prozkoumat, ale vymklo se mu to šeredně z rukou. Jednou z nich za to zaplatil – byla zčernalá, ohořelá a především toxická. Severus už nemohl dělat víc, než se pokusit zbrzdit postup, s jakým se kletba dostávala postupně dál do čarodějova těla.

Od té chvíle začal Brumbál vymýšlet megalomanské plány. Jeden šílenější než druhý! Chtěl po Severusovi hrozné věci. Apeloval na jeho lásku k Lily, připomínal mu závazky z mládí a tlačil ho do kouta. Staré sliby podle něj byly důležitější než ty nové a povinnosti k památce Severusovy první velké lásky převažovaly nad těmi, které dal na Ponteneru.

Vchodové dveře bouchly a do obýváku se jako velká voda nahrnula Abbolison. Drobnou žlutou tašku, která jí barvou ladila k blůze a doplňovala necudně těsné kalhoty, odhodila na konferenční stolek a s hlasitým výdechem padla do volného křesla. Modré vlasy měla stočené a svázané velkou mašlí. Byla udýchaná a zrůžovělá jako pokaždé, když se byla proletět s Morganou a Salazarem. „Kdo by řekl, že v tak chladné zemi budou tak příjemná léta?" zasmála se vesele.

Severus ze sebe vydal neartikulovaný zvuk, který měl k souhlasu daleko. Hned jak slyšel, že přichází, nechal kouzlem zmizet utěrku a usadil se do důstojnější polohy, takže se teď na ni mohl mračit z očí do očí. „Jsi pravděpodobně jediná, kdo shledává toto počasí příjemným."

Dosáhl tím pouze toho, že se úsměv na manželčině pěkné tváři rozšířil. „Tím lépe pro mě, ne?" Přivolala si z kuchyně sklenici, stejnou, jaká stála na stolku před ním a rovněž i džbán s chlazenou citrónovou limonádou. Bez ptaní naplnila obě sklenice. „Zítra mě nečekej, Brumbál pro mě má nějakou práci týkající se Řádu."

Severus přesunul zamračený pohled, který doteď věnoval poháru se světle žlutou tekutinou, na svou ženu. „Zmiňoval se, zda jde o ten přesun? Zatím nedostáváš žádné samostatné úkoly. Tohle by bylo poprvé."

„Ne ne, byl tajnůstkářský jako vždy. Podrobnosti mi sdělí ráno, mám přijít do jeho kanceláře. A dej si trochu té limonády, je vynikající," řekla a spiklenecky na něj mrkla. Oba věděli, že díky svému daru hlasu ví, že mu ta limonáda chutná. A oba také věděli, že to nechce přiznat.

S výrazem, jako kdyby ho nutila ochutnávat vzorky lektvarů z kotlíků prváků, svůj příděl chuťově delikátního nápoje vypil. „Stejně se to bude týkat Pottera. Zítra má narozeniny. Slavný chlapec si bude celý den užívat pozornosti, dárků a k smrti vyčerpaných sov přinášející mu blahopřání ze všech koutů světa, aby se pak přesunul k Weasleyům na další kolo hlasitého obdivu." Tón měl kyselejší než limonáda ve džbánu.

Abbolisonin zacukaly koutky. „Měl by ses poslouchat. Závidět puberťákovi, že se nestydíš!" popíchla ho a se zavrtěním hlavy se zvedla k odchodu. Cestou do ložnice se zastavila mezi futry. „Víš, ty jsi také mohl mít pěkné narozeniny, kdyby sis je tenkrát sám nezbabral. Třeba to vyjde u těch příštích." S tím se otočila a zmizela za dveřmi.

„Člověk už si ani ve vlastním bytě nemůže postěžovat," ulevil si Severus nabručeně a než se začetl do Lektvaristického měsíčníku, dopil Lise natruc její limonádu. „Závidět, to tak!"

Byl jenom krůček k tomu, aby se ztratil v článku o závažnosti rozdílu mezi drcením a mletím přísad, když se vedle gauče téměř neslyšně zjevil Duffy. V ručkách držel tácek, na kterém ležela obálka z těžkého papíru, nadepsaná jeho jménem. Na zadní straně, kde se okraje lepily k sobě, se na pečeti skvěl erb s velkým krouceným M uprostřed a dvěma draky po stranách. Takový měl jen jediný rod na světě.

Vítám vás u druhého dílu mé série Hlasu! Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale školní povinnosti nade mnou zvítězily. Nyní se konečně pouštím do pokračování svého velkého dobrodružství! Doufám, že se vám první kapitola líbila. Na co se ve druhém díle nejvíc těšíte?