Hlas rozumu

28. Drak a lev

Kouzelné kukačky sotva odkukaly půlnoc, když na vstupní dveře do bytu učitele Péče o kouzelné tvory začaly dopadat první rány.

„Už jdu!" zavolal čaroděj rozespale, když si na sebe cestou z ložnice natahoval svůj župan, který už měl svá nejlepší léta za sebou, ale nemělo to valného účinku. Bušení neustávalo, dokonce se stávalo stále naléhavějším. Zabral rychle za kliku, aby zjistil, kdo narušuje jeho spánek. „Co se – Draco?"

Na prahu stál rozcuchaný mladík, který vypadal tak zuboženě jak jej snad ještě nikdy neviděl. Dokonce ani loni, když se poprvé tak moc pohádali. Draco sám sebe objímal, aby zastavil tras, který mu rozechvíval jeho vyhublé tělo. Kdy přišel o tolik váhy? Charlie nevěděl. Zato si byl jistý, že se mu nelíbila nezdravá barva Dracovy kůže a slzy, které se ani nesnažil skrýt. „Ona...Ona je- " Dál se nedostal, tvář se mu zkřivila dalším návalem pláče.

Charlie na nic nečekal, otevřel více a vtáhl Zmijozela dovnitř. Dveře za nimi zabouchl. V první chvíli jen stáhnul mladšího čaroděje do své náruče a nechal ho, aby ze sebe dostal všechen stres, který se v něm za posledních několik měsíců nahromadil. Bylo jen otázkou času, než se stane něco fatálního a mladík se sesype. Čas zúčtování podle všeho nadešel.

Drobnější tělo se chvělo, obývací pokoj naplňovalo nejprve hlasité štkaní, po několika minutách především popotahování. Draco měl tvář schovanou v huňaté látce starého županu, kterou zcela promáčel. To však Charlieho trápilo ze všeho nejméně. „To je dobrý, všechno bude v pořádku, tady se ti nic nestane." Blábolil jeden sladký, uklidňující nesmysl za druhým, jen aby už jeho lásku nic netrápilo.

Po několika minutách se k němu upřely dvě šedé, slzami zvětšené oči. Stačil jediný úder srdce a Charlie cítil na svých rtech dotek druhých, vlhkých a rozpálených. Jakékoliv myšlenky se rozplynuly, místo toho v jeho těle vybuchl ohňostroj. Bylo to už tak dlouho, co Dracova ústa okusil naposledy a bylo to přesně tak dokonalé, jak si pamatoval.

Zabořil pravou ruku do jemných světlých vlasů, levačkou si ho přitáhl ještě blíž. Jazykem obkroužil jeho perfektně vykrojený horní ret, než se odvážil polibek prohloubit a vklouznout do jeho horkých úst.

Draco v ten okamžik vydal souhlasný zvuk, který byl natolik vzrušující, že mu zavibrovalo v podbřišku. Musel se pro jistotu nadechnout, aby nezašel příliš daleko. Draco byl rozrušený a natlačit ho v tak zranitelné chvíli k něčemu příliš intimnímu, by byla fatální chyba. Naštěstí se Zmijozel lehce usmíval.

Teprve, když se oba trochu nadechli, vmanévroval mladíka na gauč, kde jej nekompromisně usadil. Na stole se před nimi objevil horký čaj a dva kusy čokoládového dortu od večeře. Skřítci byli zkrátka nedostižní.

Sám se posadil tak, aby seděl na kraji gauče, aby měl podporu zad i pravé opěrky. Draca si usadil na klín, bokem k sobě, takže blonďatá hlava stále bezpečně spočívala na jeho hrudi, ale zároveň na něj alespoň trochu viděl. Pravačkou ho hladil po stále napjatých ramenou, zádech i krku. „Jak víš, kde mám soukromé pokoje?" optal se potichu, když uznal za vhodné. Draco už nějakou dobu nebrečel a zvládl se dokonce decentně vysmrkat.

„Díky pár sdílným obrazům," přiznal Draco stejně hlasitě, aniž by se Charliemu podíval do očí. „Jsou to děsný drbny, jak nemají nic lepšího na práci. Bones mi před časem za úplatu prozradil, které toho ví nejvíc."

„Když jsi u dveří říkal ona, myslel jsi Abbolison?" Počkal si na přikývnutí. „Mrzí mě, co se jí stalo. Je to v podstatě tvoje kmotra, že?"

„Technicky vzato. Vzala si mého kmotra, čímž přijala jeho minulé závazky, mezi které být kmotrem patří."

„Rozumím."