Hlas rozumu

57. Severusovy obavy

Dům Bradleyho Hilgarda byl stejně jako on pompézní ve všech ohledech. Vysoká vitrážová okna, lustry s tisícem svící, pozlacelé sošky, podobizny významných předků v nadlidských velikostech a tucet ustrašených domácích skřítků roznášející občerstvení pro vážené hosty. Jilmová podlaha se leskla tak, že v ní Severus mohl vidět svůj vlastní odraz. Dům sám o sobě nebyl špatný, někdo v Hilgardově rodině měl očividně dostatek vkusu na to, aby zvolil vhodného architekta, nejspíš francouzského, ale Bradleyho láska k pozlaceným tretkám a společensky nutné barevné ladění do zelené barvy, z něj udělali něco, z čeho až oči bolely.

Z tácu s šampaňským odebral vysokou sklenku, přičemž potajmu použil užitečné kouzlo na odstranění alkoholu. Dnes nešlo o setkání vnitřního kruhu, nýbrž společenské soaré několika přátel, jak stálo na pozvánce. Nicméně i zde se musel mít na pozoru.

„Galeon za tvé myšlenky," ozvalo se zprava. Lucius Malfoy se pro dnešní večer ustrojil svátečně. Dlouhý švestkově modrý plášť nepříjemně připomínající uniformu Starostolce mu ladil k černé košili a o pár odstínů světlejší vestě. Nezbytná hůl hlasitě klapala.

„Říkal jsem si, jak by se taková párty zamlouvala Křiklanovi."

Blonďatý čaroděj po něm hodil lesklou minci, kterou lektvarista obratně zachytil. „Ach ano, ten měl vždy smysl pro kvalitní večírky, avšak vyrozuměl jsem, že by mu pravděpodobně neseděla naše společnost."

„Osobně mám dojem, že nejenže je příliš starý na to, aby se stal užitečným pro naši věc, ale především je dobrý jedině v organizování takovýchto párty. Výběr předkrmů, ovšem, ale politika? Ne, to nikoliv."

„Na tom něco bude," přisvědčil Lucius. „Vždyť učil už mého otce."

Severus při vzpomínce na věčně nerudného Abraxase Malfoye upil ze sklenice. Oproti němu byl skoro i jeho vlastní otec jehňátko. Mohl z něj i jeho matky duše vymlátit, ale nikdy se neúčastnil zvěrstev, jaká si uměl starý Malfoy užít. Škoda, že ho dostaly dračí spalničky. Býval by si zasloužil úplně jiný konec.

„Možná už i jeho otce," přisadil si. „Až na ty vousy, by mohl směle konkurovat i Brumbálovi."

Lucius se pousmál. Nežertovali spolu již velice dlouho. Vlastně vůbec od té doby, co na něj s Hilgardem a Nottem ušili boudu, aby znectili Abbolison. Po tak dlouhé době se to zdálo být spíše trapné než osvěžující.

„Proč tě nedoprovází Narcissa?" optal se zdvořile. Cítil se povinován alespoň krátkou konverzací. Byl to koneckonců Lucius, kdo jej po posledním mučení od Pána zla dopravil bezpečně do Bradavic, čímž jako uprchlý vězeň velmi riskoval.

Světlovlasého kouzelníka jako by fascinoval houslový kvartet hrající bez hudebníků jen za pomoci magie. „Necítila se býti dostatečně fit na večer strávený ve velké společnosti."

„Je snad nemocná?"

„Právě naopak. Nyní už uběhla dostatečně dlouhá doba a doktor potvrdil, že vše probíhá výtečně, proto je čas sdílet vynikající zprávy. Rod Malfoyů přivítá na svět nového člena rodiny."

Severus by se nejraději štípl, aby se ujistil, že se mu to nezdá. „Já, heh," zazubil se a ani nemusel pobavení předstírat, úsměv se mu na tváři vyloudil úplně sám, „tomu ani nemohu uvěřit. Po všech těch letech ti konečně došlo, o čem jsem tenkrát hovořil? Že mít jen jediného dědice je riskantní?"

Vidět Luciuse, jak se potácí mezi přiznáním, že se mýlil nebo že těhotenství jeho ženy je zcela neplánované, bylo fascinující. Kdo by ho neznal, myslel by si, že je tento šlechtic zcela klidný až nezaujatý. Severus však rozeznal neposednou žilku na čele, která vyskakovala při Luciusově vzteku, stejně jako záblesk v šedých očích.