Hlas rozumu

14. Výukový plán

Oproti loňskému roku, kdy se profesor Brumbál Harrymu vyhýbal, jako by měl dračí spalničky, byla jejich setkání nad myslánkou výrazným zlepšením. Minulý týden viděl Nebelvír zajímavou vzpomínku Boba Ogdena, díky které mohli vidět Voldemortovu matku Meropu a zázemí, z kterého pocházela její rodina.

Všechny informace, které se postupně dozvěděl, se snažil analyzovat a hledat v nich hlubší smysl, díky kterému by lépe pochopil Voldemortovy skutky. Bůh věděl, že Harry neměl tušení, proč to po něm Brumbál chce, ale nebránil se tomu. Ať měl bělovlasý kouzelník v plánu cokoliv, on mu bezmezně věřil. Čím častěji se však setkávali na jejich myslánkové večery, tím víc byl mladík zmatený tím, že ho ředitel neučí něčemu víc praktickému. Jak se má nejděsivějšímu černokněžníkovi v dějinách postavit jen s kupou vzpomínek cizích lidí?

Ani Ron s Herminou, které Brumbál schválil jako důvěryhodné, takže jim směl vše o jejich sezeních říct, mu na tuto otázku nedokázali odpovědět. Hermiona byla vždy zastánkyní teoretické přípravy a předpokládala, že ta praktická stránka věci teprve nastane. Ronald byl zase z rodiny zvyklý na názor, že Brumbál vždycky ví, co dělá a jeho slovo je zákon, takže nebylo nutné mít jakékoliv pochybnosti.

Pochybnosti však v Harrym hlodaly. Ne, že by mu snad v posledních letech někdo kromě Remuse Lupina pomohl s čímkoliv užitečným, ale letos opravdu doufal, že by se to mohlo změnit. Možná to celé bylo více o jeho osobním očekávání a následném zklamání, než čemkoliv jiném. I tak se rozhodl, že by si o tom chtěl promluvit se Siriusem. Před prvním výletem do Prasinek letošního roku si tedy vyčlenil čas na setkání s kmotrem, který mu v dopise (adresovaném původně Remusovi kvůli krytí) schůzku potvrdil.

Problémem byli kamarádi a Fay. Přátelé ne zcela chápali jeho obavy a Fay nebyla do ničeho zasvěcena. Na ni se Brumbálova výjimka nevztahovala.

Štěstí mu však nakonec přálo. Hermiona potřebovala nové brky a jiné nezbytnosti, takže zmizela hned po příchodu do vesnice kdesi v hlubinách papírnictví, Ron zase toužil strávit nějaký čas v obchodu s famfrpálovými potřebami. Fay, která mu jako poslední mohla zkřížit plány mu jen přes rameno oznámila, že předpokládala, že bude s Ronem a Hermionou, takže se domluvila s kamarády z Tchoříčkovského klubu.

Dostat se na smluvené místo v lese nebyl problém. Viděli se tu už loni, když se sem Sirius odvážil přijít v psí podobě. Ani dnes tomu nebylo jinak.

„Harry!" zahartusil hned, jakmile se přeměnil zpět v člověka. „Vypadáš dobře! Rád vidím, že tě skřítci pořádně krmí, potřebuješ to jako mandragora hlínu."

Mladík mu věnoval nadšené objetí. Výřečnost jeho kmotra mu chyběla, dopisy neměly ty správné grády a Sirius navíc nebyl žádný velký literát. Jeho dopisy bývaly plné fórků, ale většinou poměrně krátké. Pravopis též pokulhával. „Siriusi! Jsem rád, žes mohl přijít," přiznal popravdě. Dočkal se pocuchání vlasů.

„Pro tebe cokoliv, vždyť to víš. Tak povídej, je to kvůli škole? Doufám, že na vás Srabus nezkouší na obraně žádné podrazy. To bych mu nedaroval!"

Harry musel zadržet úšklebek. Snapea nesnášel, ale sám musel uznat, že hodiny byly po dlouhé době konečně co k čemu. Snape byl organizovaný učitel, který je nutil přemýšlet a nechával je na rozdíl od Ropuchy kouzlit. Jenže to nebylo něco, co chtěl Sirius slyšet. „Nechal mě samozřejmě po škole hned jak mohl, ale to není to, o čem s tebou potřebuju mluvit."

Bávalý Poberta se usadil na zem na spadané listí a rukou vyzval Harryho k tomu samému. Stromy jim oběma dodávaly pocit klidu. „O co jde?" optal poslední z rodu Blacků.