Hlas rozumu

68. Brumbálův portrét

Pohřbu se neúčastnila. Neuměla si představit, že by její přítomnost kdokoliv považoval za vhodnou, navíc neměla chuť oplakávat odchod největšího intrikána v dějinách.

Zástupy lidí se šouraly pod pražícím sluncem směrem k hradu. Jistě to bylo nádherné rozloučení. Z dálky dříve viděla kentaury, dokonce zaslechla i žalozpěv jezerních lidí.

„Madam!"

Nemusela se otáčet, věděla, kdo za ní přišel. Vlastně ji překvapilo, že ji nevyhledal dříve. Asi potřeboval popostrčit od Hermiony.

Harry Potter stál ve své slavnostní školní uniformě uprostřed chodby. Byl bledý, oči zarudlé. Zatínal a povoloval prsty v pěst. „Nešla jste na pohřeb."

Pootočila se k němu, šifon její dlouhé sukně zašustil. Byla oděna do tmavě šedé. Černá byla barva její země, navíc nedržela smutek. Ne za něj. „Poslední vzdání úcty velkému čaroději si nezaslouží ještě větší drama, než už ho mělo."

Cukl hlavou, což asi naznačovalo souhlas. „Předpokládám, že jste nevěděla, co se chystal udělat. Jinak už by vás někdo z Řádu nebo Ministerstva odvedl."

Ó ano, výslech ministerskými úředníky stál rozhodně za to. Bystrozorové, kteří jej měli provést, si nemohli zoufat více, když jim Madam Pomfreyová zakázala kvůli kontraindikaci s dalšími lektvary Veritasérum. Ne, že by na sirény fungovalo, ale to nemuseli vědět. Rufus Brousek si málem vytrhal několik pramenů svých dlouhých vlasů zlostí. Pro čisté svědomí tedy použili Lživé kouzlo, zastaralé a na ní taktéž zcela neúčinné. Nepřekvapivě na jejích odpovědích neshledali žádnou vadu, a ačkoliv se jim více než příčilo, že rituálem zajistila Severusovi čistý štít, byla to pradávná magie, proti které neměli jak protestovat. Rituál byl nad lidmi sepsanými zákony. A tak ji museli nechat jít. Žádná ministerská cela, žádný Azkaban.

„Přesně jak říkáte. Kdybych se něčím provinila, jistě by mě obvinili."

Oči se za brýlemi s kulatými obroučkami zúžily. „Pak určitě chápete, že vám nemohu věřit. Vy ho totiž naprosto očividně milujete." Byl tak mladý, ale v očích už měl šedavý kal dospělé mysli, která viděla příliš utrpení. Jaká škoda.

„To, co cítím ke svému Fatum Magnus, se s láskou nedá srovnávat."

Vypadal, že její slova očekával. „Přesně to jsem si myslel. O vašem manželství vůbec nic nevím, ale viděl jsem vás tam tenkrát v tom velkém přijímacím sále na ostrově. Nikdy jsem nezažil něco tak intenzivního mezi dvěma lidmi. To ale jen potvrzuje můj názor, že jste nedůvěryhodná osoba." Více se narovnal. Byl od přírody malý, ale když chtěl, uměl působit velmi důstojně. Chtěl, aby ho viděla jako sobě rovného, aby ho brala vážně. „Neměla byste tady na hradě zůstávat. Bradavice jsou místo, které přivítá mezi své zdi každého s otevřenou myslí, kdo nechce jiným ublížit. Sem žena Smrtijeda nepatří," pronesl mladík s rozhodností.

Nechtěla se tvářit přemoudřele, ale ani se neměla v úmyslu nechat zastrašit nedostudovaným čarodějem, kterému byly kalhoty od školní uniformy tak dlouhé, že mu je museli skřítci zkracovat. „Na jak dlouho, pane Pottere?" zeptala se s pozvednutým obočím.

Rozzlobeně zkroutil rty. „Na jak dlouho, co?"

Plavným pohybem ruky ukázala na chodbu a ven na pozemky. „Jak dlouho budou vítat jen ty s otevřenou myslí, kteří nechtějí nikomu ublížit? Voldemort měl za svou prioritu Brumbálovu smrt. Teď bude bezesporu následovat ministerstvo. A odtamtud už je to jen krůček do Bradavic."

Na chvíli čekala, zda jí bude Potter oponovat, ale nestalo se. Mračil se jako tisíc bludů a zkoumavě si ji prohlížel.

„Vy říkáte jeho jméno," vyhrkl.