Hlas rozumu

35. Síla strategie

Po báječném čase stráveném na Ponteneru, kde neměla Abbolison Severuse neustále na očích, neboť je zaměstnávalo rozsáhlé příbuzenstvo, se cítila natolik schopná, aby nastoupila zpět do práce. Znamenalo to hodně těkavého mrkání na hodiny, jestli už není čas jít domů, ale většinu dní prvního týdne zvládla dotáhnout až do páté odpolední, což byl skvělý výkon. Severus byl s jejím pokrokem natolik spokojený, že jí dokonce v pátek věnoval jedno uznalé přikývnutí.

Za okny právní kanceláře proudil silný vichr. Bylo devátého prosince, na den přesně rok, kdy se konalo výběrové řízení na asistenta, při kterém si vybrala Paula. Nikdy toho nelitovala, stal se její pravou rukou a měl předpoklady k tomu se jednoho dne stát velice úspěšným právníkem. Teď však stál před jejím stolem a ručně zapisoval zadané instrukce jako kdyby na tom závisel jeho život. Bleskobrky opovrhoval.

„Ne, skutečně už nepřijímám žádné nové klienty. Mám svou praxi, jsem externí konzultantkou Gringottovy banky a mám vlastní důležité projekty, kterým se chci věnovat do budoucna. Všem zájemcům prosím pošlete dopis se stejnou odpovědí, děkuji Paule."

Mladík zachmuřeně přikývl. Jeho stůl byl obsypán žádostmi, ale když už se jeho šéfová navrátila opět do práce, odmítala brát pod svá křídla nové případy. „Znamenají ty důležité projekty, že pokračujeme v hledání cesty, jak znepříjemnit život Hilgardovi a Malfoyovi?"

Jeho tmavé, mírně zešikmené oči se zaleskly. Abbolison nikoliv poprvé zauvažovala nad tím, jakou osobní zášť proti nim Paul choval, ale dar na to nepoužila. Byla to Paulova osobní záležitost, slíděním by zničila jejich vzájemnou důvěru. Navíc to mohla udělat kdykoliv, takže klidně až v momentě, kdy by začalo být Paulovo chování něčím podezřelé.

„Tato záležitost je jedním z projektů, ano," přitakala, ačkoliv se její touha po pomstě odsunula dočasně na druhou kolej. Jestli budou strádat teď nebo za pár měsíců bylo v rámci kompletního zničení života vcelku zanedbatelné.

Paul přikývl a než se otočil k odchodu, zeptal se: „Madam? Líbil se profesoru Snapeovi jeho dárek?"

„Ano, jistě! Byl nadšen."

Nadšená byla především ona, když jí Paul poslal den před Štědrým dnem dárek po sově, protože předpokládal, že v rámci rekonvalescence nic nesehnala. Měl pravdu a ona se mu za to odvděčila nechutně tučnou vánoční prémií. Mít tak schopného asistenta byl dar z nebes.

Jakmile odešel, zasedla za stůl a opřela si bradu do dlaně. Mnohem palčivější záležitostí než všechny pomsty a pracovní povinnosti, bylo aktuálně vymýšlení plánu, jak přesvědčit Severuse, že by si měli pořídit dítě. Ačkoliv podporovala myšlenku své babičky, že potomek by jejich magické spojení stmelil, odmítala jednat za jeho zády. Královna byla staromódní, mnohdy dokonce zpátečnická. Pontenerskou myšlenku, že muži nezvládali dělat svá vlastní rozhodnutí, považovala Lisa za hloupou. Vždyť Severus byl inteligentní, silný, tvrdě pracující člověk. Nejmladší mistr lektvarů za celá století! Ano, pochopitelně ta krátká eskapáda se Smrtijedy v mládí byla chyba, ale kdo se v pubertě trochu neurval ze řetězu?

Nakonec musela připustit, že žádná strategie nebude dostatečně dobrá, když nebude její Fatum Magnus v dobré náladě, takže bylo klíčové zaměřit se na jeho dnešní narozeniny.

Přípravy byly těžké.

Večeře jí trvala tak dlouho, že nakonec musela vzít za vděk pomoci skřítků, neboť pastýřský koláč připálila a hráškové pyré bylo příliš řídké, ať dělala, co chtěla. Ale za Severusův spokojený výraz tento ústupek stál.