Hlas rozumu

11. Hulák

Uzpůsobit si učebnu obrany proti černé magii podle svých představ, byl pro Severuse uspokojivý zážitek. Od začátku věděl, že tmavé dřevo se bude hodit nejlépe, stejně jako šedé závěsy a bílé svíce, které osvětlovaly místnost tak akorát. Přirozené světlo bylo vysoce přeceňované. Obzvláště pyšný byl na sérii obrazů zobrazující následky temných sil, které vykreslovaly například oběť mozkomorova polibku, kde na chladné zemi ležel stočený do klubíčka kouzelník s prázdnýma očima. Oproti tomu krvavá kaše vyobrazená na jakési louce, byla natolik realistická, že se jí pohledem vyhýbal i on sám. Jediný obraz, který byl součástí série a Severus jej nepověsil, měl na sobě trpícího vlkodlaka v průběhu přeměny. Sám sobě nadával za ohledy, které většinou neměl k žádné jiné lidské bytosti, ale ani tak se při myšlence na Lupina nedokázal přinutit obraz pověsit.

První hodina šestých ročníků probíhala přesně tak, jak očekával. Grangerová nejenže jako jediná byla schopna odpovědět na jeho otázky, ale také se jí jako první podařilo správně použít neverbální obranné kouzlo při jeho nácviku. Být z jiné koleje, dal by jí dvacet bodů. S uspokojením dal před koncem vyučování Potterovi trest na sobotní večer. Ne, že by si chtěl mařit svůj víkend, ale trápení Pottera byla speciální výjimka.

Abbolison jeho radost nesdílela. „O víkendu nemáš službu na chodbách, tak si tam pro jistotu dáš trest? Začínám mít pocit, že se mi schválně vyhýbáš," pravila kysele a plácla před něj dokumenty k podepsání. Na vrchu se skvělo prodloužení pracovní smlouvy jakéhosi kováře, který jim podle všeho dával pozor na podkovy jejich koní na testrálí farmě v Toskánsku. Skoro se zadusil při pohledu na částku, kterou mu vypláceli, ale za jeho zády si Abbolison příliš významně odkašlala na to, aby se dohadoval. Neshody ohledně výdajů na jejich společný majetek přestaly už dávno. Byla to předem prohraná válka a Severus se jako správný Zmijozel nepouštěl do bitev bez šancí na vítězství.

„To je absurdní, není v mém úmyslu se ti jakkoliv vyhýbat. Potter byl drzý, zaslouží si trest," odtušil přezíravě. Další odpověď nedostal, ale jak znal svou ženu, znamenalo to pouze, že se rozhodla ušetřit síly na příhodnější dobu.

Další dva vyučovací týdny probíhaly až překvapivě klidně. Studenti přestali pokukovat po nových obrazech, vyučování šlo podle pedagogického plánu, dokonce i Potterův trest byl nakonec přesunut na příhodnější čas, za který mu jeho manželka nedala kapky, jak říkali mudlové. Samozřejmě se o to postaral Brumbál se svou nekonečnou záplavou výmluv ohledně pomoci vyvolenému. Severus měl pocit, že jestli je měl spasit tenhle nekňuba, měli by se nejspíš všichni přestat namáhat a prostě přiznat porážku.

Ve středu odpoledne neučil, proto se usadil s odevzdanými esejemi ke stolku ve svém oblíbeném rohu ve sborovně a dal se do čtení. Příliš nevnímal okolí a práce mu šla od ruky, dokud neuslyšel hlasité ťukání na okno po své levici. Stejně jako několik jeho dalších kolegů uviděl velkou černou sovu s očima jako korálky a výrazným žlutým zobákem, jak agresivně ťuká na sklo. „Tomu říkám naštvaný pták," podotkl Filius a se znepokojením na sovu zahlížel. Nutno uznat, že byla skoro stejně velká jako on.

„Severusi, nemohl bys...?" zaprosila Pomona.

Ten se nepohnul ani o píď. „Co jestli bych nemohl, Pomono? Otevřít okno a nechat to rozzuřené zvíře aby nám všem vyklovalo oči? Ne, děkuji." S tím se vrátil ke své práci.

Kolem se vztyčenou hlavou prošla Minerva. Cestou ucedila cosi, co až podezřele znělo jako sarkastické: „I ty hrdino," a s hůlkou připravenou v pravačce otevřela západku na rámu okna. To se otevřelo a sova se zlověstným mácháním křídel sletěla na nejbližší volnou plochu, která se naneštěstí nacházela přímo vedle Severusem opravených esejí.