Story of our Lives-cz

30.

Probudila jsem se na Zaynově holé hrudi. Rozhlédla jsem se po pokoji, naše oblečení bylo poházené okolo postele. „Dobré ráno.“ Umíval se na mě Zayn. „Ahoj.“ A zvedla jsem koutky. Chtěla jsem vstát z postele, ale neměla jsem nic na sobě.  Tak tedy jsem se zabalila do přehozu z postele. „Kam jdeš?“ zeptal se udiveně. „Víš, včera jsme se docela zapotili a tak se jdu osprchovat.“ koukla jsem se na něj šibalsky.

Osprchovala jsem se a dala kolem sebe ručník. Ze skříně jsem vyhrabala šortky a volné triko. „Ehm.“ Odkašlal si. Zrovna jsem si zapínala podprsenku, trochu jsem se lekla a otočila k němu. Měl na sobě jen boxerky, které sebral po cestě ke mně. „Jsi tak krásná.“ Řekl tajemně a chytil mě za boky. Jen jsem se trochu pousmála a sklopila pohled. „Musím se oblíct.“ Otočila jsem se ke skříni. „Takhle ti to sluší mnohem víc.“ Zavtipkoval. „Mohl by někdo přijít.“ Přetáhla jsem si přes hlavu triko.

Nakonec jsem přemluvila Zayna aby se taky oblékl. Musela jsem vidět tu spoušť po včerejšku.  Otevřela jsem dveře od pokoje a už v té chvíli jsem si povzdechla. Na podlaze byli drobky a konfety. To sice nebylo tak hrozné, ale uklízení není zrovna moje parketa. Sešli jsme dolů a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Všichni už byli na nohou a co je ještě víc super, je to že Niall luxoval, Tess sbírala odpadky společně s Liamem, Louisem, Eleanor a Barbarou. Bylo to milý. „Bože, vy jste tak úžasní.“ Kulhala jsem za nimi. „Ann nechci nic říkat, ale teď tady už jenom překážíte.“ Pozvedla ramena Eleanor. „Aha, no dobře.“ Byla jsem udivená, „Snídali jste?“ rozhlédla jsem se po ostatních. „nesnídali a mohli byste něco připravit.“ Mrknul na mě Niall.

Nic jsem neodpovídala a oba jsem, šli do kuchyně. „Palačinky?“ koukl na mě Zayn. „Myslím, že by to chtělo změnu.“ Otevřela jsem lednici. „Máme problém.“ V lednici nic nebylo. Zayn nakoukl do lednice. „Kousek odtud je sámoška.“ Mávla jsem rukou. „Řídím.“ Usmál se.

Nakoupili jsme párečky, chleba, vajíčka, slaninu, sýr, kukuřici a sladkou chilli omáčku. Stáli jsme v řadě u pokladny. Zayn vyskládal zboží na pás. „Bude to dělat 17 liber.“ Upozornila prodavačka. Zaplatila jsem a leji, jsme domů.

Doma už finišovali s úklidem. Rychle jsme tedy vybalili všechny nakoupené věci a začali smažit vajíčka a slaninu. Opekli jsme toasty. Na každý talíř jsme nandali tochu míchaných vajec na ně trochu nastrouhaného sýra, pár kousků slaniny, kukuřici a k tomu opečený toast.

„Hm voní to úžasně.“ Přišel do kuchyně Niall. Jen jsme se na sebe pousmáli a nesli talířky na stůl. Posadili jsme se kolem stolu a pustili se do jídla. Měla jsem divný pocit, že tu někdo chybí. A měla jsem pravdu, Harry a Elis tu nejsou, jen doufám, že nedělali nic intimního.

Jedli jsme bez jakéhokoli slova. Až jsme dojedli tak jsme se Zaynem sklidili ze stolu a uklidili po přípravě snídaně.  Ostatní byli v obýváku a usoudila jsem, že se skvěle baví, protože odtamtud se linul hlasitý smích.

Pro jistotu jsem šla ještě zkontrolovat horní patro, jestli si náhodou nikdo neustlal v pokojích mích bratrů nebo u táty v ložnici. Jen jsem nakoukla do Tomasova a Johnasova pokoje. Přešla jsem svůj a Elisin a kulhala jsem si to přímo do tátovy ložnice. Otevřela jsem dveře a do očí mě praštil černobílí obraz, co vysel nad postelí. Byla na něm celá naše rodina, zaměřila jsem se na, straší paní s tmavě hnědými dlouhými vlasy a zářivě modrýma očima. Musela to být máma, byla tak krásná. Všla jsem do ložnice, rozhlédla jsem se po místnosti a jako bych měla deja vu. Vybavilo se mi jak jsem byla malá a seděla jsem tady před zrcadlem a zkoušela jsem se namalovat až jsem shodila lak na nehty a ten se vylil na koberec. Máma mi hrozně vynadala, ale pro případ dalšího nutkání namalovat se mi koupila dětské plastové zrcadlo se všemi odstíny růžovích stínů. Měla jsem úžasný pocit, že jsem si na něco vzpomněla. „Ann.“ Stál Zayn mezi dveřmi. „Ehm.“ Otočila jsem se na něj. „Harry se našel.“ Řekl, „Byl v Elisniným pokoji a oba leželi v posteli skoro bez oblečení.“ Uculil se. Někde v hloubi duše jsem byla naštvaná, ale je jenom o rok mladší a já jsem nebyla zrovna největší příklad. „Už je velká.“ Zavřela jsem dveře od ložnice a šla jsem ještě zkontrolovat pokoj pro hosty. „Sakra.“ Zamumlal. Otočila jsem se na něj a zvědavě jsem se na něj koukla. „Vsadili jsme se o to, že budeš naštvaná a budeš ho chtít zabít.“ Přiznal se. „Kdo vsázel na to, že zachovám chladnou hlavu?“ byla jsem zvědavá. „Nikdo.“ Usmál se od ucha k uchu. „Takže jsem vyhrála já, o kolik jste se vsadili.“, „O 5 liber, každý.“, „Tak to budu v balíku, 5 krát 6, to dělá krásných 30 liber.“ Otevřela jsem dveře od poslední ložnice. „Ta je čí.“ Ukázal do prostoru. „Už ničí, bydlela tady Mildret uklízela nám.“ Vysvětlila jsem. „Paráda.“ Vzal mě do náruče a pohodil na postel. Leknutím jsem vyjekla a zasmála. Obě ruce mi zvedl nad hlavu a držel je. Obdarovával mě polibky na krk a do výstřihu. „Zayne!“ pošeptala jsem. Najednou mě začal lechtat. Okamžitě jsem se začala smát a nedokázala jsem přestat. „Zayne!“ křičela jsem a zároveň jsem se smála. „Přestaň prosím.“ Na chvíli přestal a skousnul si spodní ret. Pustil mi ruce a já jsem mu hned začala oplácet jeho lechtání. „Ann.“ Řekl klidně. „Já nejsem lechtivej.“ Poznamenal vtipně. Cítila jsem se hrozně, nemůžu mu to nijak oplatit. Zayn stoupl a přehodil si mě přes rameno. Vyjekla jsem, „Zayne Maliku okamžitě mě dej na zem.“ Bouchala jsem ho do zad. „Smůla kotě.“ Řekl a silně mě plácl po zadku. „Zayne.“ Řekla jsem znuděně.