Story of our Lives-cz

49

Kluci budou celý týden v LA a my máme tím pádem dům sami pro sebe, Teda pokud se nevrátí Liam a Tess z cesty okolo světa, no a Harry a Elis, bůh ví kde jsou, můžou být všude, včera dával Harry na instagram fotku z Waleysu a předevčírem z Bradfordu.

„Zayne vstávej!" třásla jsem s ním, „Jo." Řekl rozespale. „Za hodinu máš být na chemo." Řekla jsem a vzala mu peřinu. „Ann, co děláš." Otočil se na břicho a zabořil se do polštáře. „Zayný." Vstala jsem z postele a začala mu vybírat oblečení. „Co si chceš vzít na sebe?" otočila jsem se na něj. „Půjdu nahej" řekl a usmál se. „Takže si vezmeš tepláky a triko?" podívala jsem se na něj vážně. „Ano mami!" řekl a vstal z postele. „Takhle by si měla chodit častějc." Řekl. Měla jsem na sobě jen Zaynovo triko a kaalhotky. „To bych asi umrzla." Řekla jsem a šla do koupelny.

Zayn přišel zamnou do koupelny a bokama mě odstrčil od umyvadla. „Hej." Řekla jsem s plnou pusou pasty. Zayn se jen pousmál a vytáhl si kartáček a pastu.

Po ranní hygieně jsme se oba oblékli a přesunuli do kuchyně.

„Myslíš, že tady bude něco na snídani?" řekla jsem. „Určitě, Niall by ná tady nenechal bez toho aniž by nebyla lednice naplněna k prsknutí." Řekl a oba jsem se upřímě zasmali. Otevřela jsem lednici, a vážně, lednice byla naplněná až k prasnutí. „Co si dáš?" řekla jsem. „Něco vyber." Řekl a vytáhl ze skříňky dva talíře a dvě sklenice. „Třeba Toasty se sýrem a šunkou?" řekla jsem. „To zní dobře." Řekl. Nachystala jsem toasty a dala je na pánev aby se zapekly. Zayn do sklenic nalil pomerančový džus, já naservírovala toasty a společně jsme se posadili za bar a posnídali.

Došli jsme do garáže a já jsem už automaticky šla k autu, se kterým jezdím už celý týden. „Ann?" zarazil mě. „Hm?" otočila jse se na něj. „Když jezdíš sama jezdi si klidně tím o jezdíš, ale já zedím tímhle." Řekl a ukázel na bavoráka, co stál hned vedle něj. Jen jsem s úsměvem prtočila oči a šla za ním. „Ale řídím já." Řekla jsem a sebrala mu klíčky z kapsy. „Ne ne ne, s mým bavoráčkem jezdím jen já." Řekl a vzal si klíče zpátky, „Stejně budu muset zpátky jet já." Řekla jsem a nasedla do auta.

Zayn zastavil na obvyklém místě na parkovišti, nasadili jsme sluneční a kšiltofky kvůli identitě, aneb jak být inkogninto. „Kolik jich máš ještě před sebou?" zeptala jsem se. „Ještě 3 a pak půl roku pauza." Řekl, „Tu pauzu ti naordinoval doktor nebo ty?" zeptala jsem se. "Já jsem chtěl pauzu, bývá mi po tom vždycky jen špatně, a navíc bych chtěl někam konečně vypadnout." řekl a podržel mi dveře. "Dobře." bylo jediné co jsem řekla, i když jsem měla tak 150 argumentů na to aby pokračoval v léčbě.

Zayn se posadil na chodbě a já jsem nás šla nahlásit. 

"Dobrý den." řekla jsem paní na onkologické recepci. "Dobrý, vyplňte dotazník poté se vám budeme věnovat." řekla automaticky. "My jdeme na chemoterapii." řekla jsem. "Pardon, hned vám najdu volný pokoj." řekla a pousmála se. 

"Tak co?" řekl Zayn, když jsem k němu došla. "Šla připravit pokoj." řekla jsem a posadila se vedle něj. "Máš dneska nějaké jednání?" zeptal se. "Myslím, že ne, ale potom bych chtěla abychom se jeli podívat do galerie, ale pokud budeš hodně unavenej tak tě napřed zavezu domů" řekla jsem. "Ne pojedu s tebou, stejně jsem si tam chtěl vzít nějaké věci." řekl. 

"Dobrý den, bohužel nemáme žádný volný pokoj, budete muset být během chemoterapie být jako ostatní ve společenské místnosti." řekla sestra. "A nena..." ani jsem nedořekla myšlenku a přerušil mě Zayn, "To nevadí, vdy jsem říkal, že nadstandard je zbytečný." pousmál se na sestřičku. "Dobře, tak pojďte se mnou." řekla sestra.

Sestra nás zavedla do místnosti plné velkých křesel různého tvaru, gaučů a i nějaké té postele. "Vyberte si místo a za chvíli jsem u vás."  řekla a odešla. 

Zayn si vybral gauč, tak aby si na něj mohl lehnout. Já jsem si k němu přišoupla malé ale pohodlně křeslo.  

"Tak, už jsem tady." řekla sestřička, přivezla si sebou ošetřovatelský vozík, vzala škrtidlo a obepnula Zaynovu paži. "Zapumpujte si." řekla mile. ...

Zavedla Zaynovi flexilu, na kterou napojila chemo roztok. "Kdyby to nějak bolelo, nebo hodně štípalo tak na mě zazvoňte." řekla a odešla.

Zayn si dal hned ruky za hlavu a zavřel víčka. "Co děláš?" řekla jsem překvapeně. Zayn otevřel jedno oko a řekl: "Jdu si na 4 hodiny zdřímnout." řekl. "Tak to ne" řekla jsem. Zayn se na mě jen nechápavě podíval. "Musíme promyslet tolik věcí." řekla jsem. "Myslet umím i se zavřenýma očima." řekl a usmál se. "Ale vybírat z katalogů ne." řekla jsem a z kabelky jsem vytáhla 5 katalogů a nábytku a disajnu. Všechny jsem položila Zaynovi na břicho aby se nějak probral. 

"No tak dobře." řekl a otevřel oči. "Vem si nějaký katalog a zakroužkuj nábytek a doplňky, které se ti budou líbit do nové galerie." řekla jsem a podala mu zvýrazňovač. "Proč tady máš i kuchyně?" ukázal na jeden katalog. "Koupila jsem ještě jednu místnost a bude tam kavárna, tak proto." řekla jsem a vzala si do ruky nůžky a čistý papír. "Na co to je?" poukázal na nůžky a papír. "Ty kroužkuješ já vystřihuji a lepím jak se to k sobě bude hodit na papír." řekla jsem. "Aha." podíval se nechápavě. "Dojdu ještě pro stoleček." řekla jsem a přinesla jsem menší stoleček. 

Dvě hodiny jsme vybíraly stolečky a křesílka do kavárny tak aby ladily do galerie, "Ann, šla by si pro něco na pití prosím?" řekl Zayn, "určitě, co by si chtěl?" zeptala jsem se. "Spíš nějakou vodu." řekl a pousmál se. "Skočím na chodbu do automatu." řekla jsem a dala mu letmou pusu.

Do automatu jsem naházela poslední drobáky, vzala jsem vodu, a když už jsem chtěla jít zpátky za Zaynem, uviděla jsem svého tátu na konci chodby. "Tati?" řekla jsem hlasitěji. "Tati? co tady děláš." došla jsem k němu. "Ehm, ahoj Annie." řekl překvapeně. "Co tady děláš?" zeptala jsem se. "Ann, zlatíčko víš možná jsem ti to měl říct, ale nebyl jsem si jistý." lezlo to z něj jako z chlupaté  deky. "Tati, co se děje?" řekla jsem, "Byl jsem na testech, a ukázalo se že mám karcinomy na žaludku." řekl to nejsklesleji co jsem ho kdy slyšela. "Tati." řekla jsem a objala ho. "To zvládneš" řekla jsem. "Jsou prý malé a tak by se to dalo možná operovat." řekl. "Seženeme nejlepší onkology, bude to zase v pořádku." řekla jsem a znovu ho objala. "Zlatíčko, budu muset jít zpátky do práce, neříkej prosím tě nic Elis." řekl, pohladil mě po tváři a odešel. Ach bože, hlavně to ne. Řekla jsem si pro sebe.

Pomalu jsem se vracela za Zaynem. "Ty jsi ještě hledala studnu, že ti to tak trvalo?" zavtipkoval, ale já jsem se ani neusmála, "Ann co se děje, co se stalo." rychle se posadil na gauči a chytil mě za ruku. "Potkala jsem tátu." řekla jsem a posadila jsem se do křesla. "A? co se stalo?" byl neodbytný, "Má rakovinu." řekla jsem s prázdným výrazem ve tváři. "Ann je mi to tak líto." řekl a dál pevně držel mé ruce. "Nikdy nebýval nemocný, stále se o sebe staral, poměrně zdravě jedl, Zayne já to nechápu, proč? Proč se to děje lidem, které miluju, moje máma na rakovinu dokonce umřela." vběhly mi slzy do očí a nedokázala jsem je zastavit. "Pojď ke mě." řekl a pevně mě objal, "Zayne slib mi něco." řekla jsem. "Cokoli." řekl. "Slib mi že mě neopustíš." řekla jsem schoulená na jeho hrudi. "Nikdy bych tě neopustil." řekl a dal mi pusu do vlasů. "Protože tě miluju." dodal