Story of our Lives-cz

48.

Otevřela jsem oči a Zayn nikde,  posadila jsem se na posteli a uvědomila jsem si, že jsem vlastně u sebe doma. Vstala jsem z postele a šla rovnou do koupelny, udělala jsem nějakou tu ranní rutinu a z poloprázdné skříně jsem vytáhla černé kalhoty a mint košili. Oblékla jsem se, popadla kabelku a tak jako za starých časů jsem seběhla po schodišti. 

Nasedla jsem do auta, které stálo před domem a jela do galerie. Chci zkontrolovat jak postoupili zedníci. Doufám že dost, abych se už mohla shánět po vhodném nábytku.  Doufám, že to bude podle mých představ a že se to neprodlouží. Vystoupila jsem z auta a šla do galerie. Místo do kanceláře jsem šla rovnou do rozestavěné části. Zedníci tam už byli, a to je dobré znamení. "Dobrý den." řekla jsem. "Dobrý." řekli všichni zároveň. "Nesu stavební povolení, na další místnost." vytáhla jsem z kabelky papír. "Jenomže je problém, že ta další místnost je za touhle stěnou." ukázala jsem na stěnu naproti. Sotva jsem to dořekla tak se začali dívat do plánů budovy a poklepávat na stěnu. "Myslím, že to problém nebude, až na to že tady musíme zachovat asi 40cm sloup." řekl a ukázal na místa kde asi zhruba bude sloup. "Samozřejmě se potom ještě vyrovnáme za tu další místnost, nad ní jsem přemýšlela a chtěla bych aby byla jen zapravená a čistě bílá." řekla jsem. "Žádný problém." pán se hezky pousmál, sundal si rukavici a podal mi ruku. "Domluveno." řekl. "Děkuju." řekla jsem a odešla do kanceláře. 

Sedla jsem si za stůl a začala vyplňovat nezbytné papíry. Podívala jsem se na hodiny, bylo půl 9 a v 9 mám mít schůzku s nějakými podnikateli nebo spíš investory, kteří by chtěli sponzorovat naši galerii.

Trochu jsem poklidila papíry poházené po křeslech v kanceláři, pak ještě trochu na stole, ze skříně jsem si vytáhla černé sako, které používám jen tady, obula boty na jehlách abych za 1. vypadala vyšší a za 2. vypadala formálněji. Zašla jsem si na recepci, "Mohla by si mi je posílat rovnou do kanceláře?" řekla jsem paní na recepci. "Samozřejmě." řekla a pousmála se.

Šla jsem zpátky do kanceláře posadila se na židli u stolu a z kabelky jsem si vytáhla telefon, vypnula jsem zvonění, rychle jsem proletěla ještě instagram než někdo zaklepal na dveře. 

Otevřela jsem dveře a mile přivítala jednoho pána a jednu ženu. "Posaďte se prosím." ukázala jsem na gauč. "Budete chtít kávu, nebo čaj?" zeptala jsem se. "Ne děkuji." řekla žena, "Také nechci děkuji" řekl pán. 

Po schůzce, která dopadla velice ale velice dobře pro prospěch galerie, jsem vzala telefon a vytočila Zaynovo číslo. Mezi tím než hovor přijal jsem si na sebe dala černý zimní kabát, popadla jsem kabelku a vydala se k autu. "Ahoj zlato." řekl, "Ahoj, tak co pojedeme na oběd?" nebo Niall něco ukuchtil?" zavtipkovala jsem. "Niall společně s Louisem dneska brzo odletěli do LA." řekl, "Aha, tak co kdybych tě vyzvedla tak dejme to mu za 10 minut." řekla jsem. "Dobře." řekl. "Tak za 10 minut." řekla jsem a ukončila hovor. 

Nasedla jsem do auta a rozjela se k vile, upřímně se mi do restaurace na oběd moc nechce. Zastavila jsem se ještě v obchodě pro suroviny na lasagne a cupcakeky. 

Zajela jsem do garáže, sice jsem měla trošku potíže s parkováním, ale zaparkovala jsem a to je hlavní. Nákup jsem odložila v kuchyni, a šla za hlukem, který se ozýval z obýváku. "Zayne?" zavolala jsem. "Ahoj." nadšením vyletěl ze sedačky. "Ahoj." řekla jsem a objali jsme se. "Půjdeme?" zeptal se. "Ne, koupila jsem nejaký suroviny na lasagne takže si uvaříme sami." řekla jsem a usmála jsem se. "Aha." řekl zaraženě. "Neboj můžeš se jenom koukat." řekla jsem a usmála jsem se. "Náhodou já jsem skvělej kuchař." řekl a rozběhl se do kuchyně. 

"Počkej." křičela jsem, "s podpatkama se špatně utíká." dodala jsem. V zápalu boje o zástěru jsem setřásla boty  a utíkala za ním. Doběhla jsem do kuchyně a vidím Zayna jak se opírá a linku a hlavu má svěšenou k zemi." Zayne." lekla jsem se co se děje. "Klid jen jsem se potřeboval nadechnout." řekl, "Vyhrál jsem." dodal a v ruce držel Niallovu zástěru. "Určitě ti bude seknout." řekla jsem a zvázala jsem mu ji kolem pasu. "Nádhera." řekla jsem a dala mu rychlou pusu. 

Vyskládali jsme nákup a rozdělili suroviny na lasagne a na cupcakeky. "Máte nějakej pekáček?" zeptala jsem se a začala se dívat do skříněk. "Tady." řekl Zayn a otevřel skříňku, ke které jsem ještě nedošla. "Supér." vytáhla jsem ho a dala na linku. "A pánev?" podívala jsem se na něj. "Výš co, posaď se a jen říkej co mám dělat." řekl a poukázal na konec linky. "Jak myslíš." usmála jsem se a snažila se vyskočit na linku, ale vzhledem mojí velikosti mi to nějak nešlo. Až mě tam teda Zayn vysadil. "Teď se cítím jak malé děcko." řekla jsem. "Neboj ty jsi sice malá ale zároveň veliká." řekl a dal mi pusu na čelo, "Tak kde začneme?" řekl. "Vem cibuli nakrájej ji a pak ji osmahneš." řekl jsem a ukazovala na cibuli. 

Díky mému podrobnému návodu jsme se dopracovali do finále, už jen nakrájet na naservírovat. "nech to, ty si vařil tak já servíruju." řekla jsem a seskočila z linky. Zayn mezi tím podal z lednice dvě koly a posadil se za bar. "Ták." dala jsem talíře na stůl a dodatečně podala příbory. "Vypadá to dobře." řekla jsem, "Ještě aby ne když jsem to dělal já." řekl s úsměvem. 

Po jídle jsme se přesunuli do pokoje, "Co si dneska mě za schůzku?" zeptal se, "Měla jsem schůzku se sponzorama." řekla jsem. "A jak to dopadlo?" řekl, "Jak myslíš?" řekla jsem s úsměvem. Ze skříně jsem si vzala Zaynovo černé triko a tepláky, ty už ale samozřejmě byli moje. převlékla jsem se a zalezla jsem si za Zaynem do postele. "Na co se podíváme?" zeptal se. "Pusť tam co chceš." řekla jsem a hlavou jsem si lehla za Zaynův hrudník. "Tak po 150 James Bond." řekl a rukou si mě k sobě víc přitáhl.