Story of our Lives-cz

32.

Potichu jsem vylezla y postele a šla rovnou do koupelny, rychle jsem se osprchovala a zkulturnila si obličej a vlasy. Je tak sladkej, stála jsem nad postelí a uculovala se. Na sobě jsem prozatím měla jen spodní prádlo a Zaynovo triko. „Vstávat, jede se do Austrálie.“ Vpadnul do pokoje Niall a křičel na celý pokoj. Ani se neohlédl a rovnou běžel k posteli a začal na ní skákat. „Vstávej lenochu.“ Opakoval až do té doby než ho Zayn málem shodil z postele. Déle jsem to nevydržela a začala se hrozně smát. Zayn hbitě vstal z postele a běžel, zamnou. „Né.“ Přitiskla jsem se ke skříni, Zayn pevně objal mé ramena. „3koda že nemám třetí ruku, která by tě mohla zlechtat.“ Řekl a šibalsky se pousmál. „Ruku sice nemáš, ale mě ano.“ Přiběhl Niall a začal mě lechtat. „Né, nechte toho.“ Křičela jsem a zároveň se smála. Kluci se jen smály. „Pomoc.“ Křičela jsem bezmocně. „Stop, prosím.“ Křičela jsem, Niall přestal lechtat a Zayn povolil sevření.

Niall odešel z pokoje, probouzet další spáče a Zayn se osprchoval a oblékl. Šli jsme si dát něco málo k snídani a Zayn snesl naše zavazadla do haly. Stáli jsme ve vstupní hale, čekali jsme na ostatní, až hejbnou kostrou. Opírala jsem se o Zayna a on zase o zeď. "Vážně jedeme do Austrálie?" Řekla jsem a mrkla na něj.  Jen kývl hlavou a daroval mi polibek do vlasů. Jen jsem se pousmála a svůj pohled padl na Liama a Tess, co právě přišli. "A to si mě hnala, abychom tu nebyli poslední." Řekl Liam a plácl Tess po zadku. Se Zaynem jsme se na sebe jen ušklíbli. "Čauky." Objal mě Liam a hned po něm mi objetí darovala i Tess. "Tess mě hnala abychom, tady nebyli poslední" objasnil Liam. Do haly vběhl Mark, který nesl na zádech usměvavého Nialla. Přitom křičel "Kam jedeme Marku?" Bylo to vtipný, až jsme se všichni začali smát.

Nakonec se uráčili přijít i ostatní. "Tak v jaké sestavě pojedeme? " mával Harry klíčky od auta. "To se ani nemusíš ptát." Mrkla jsem na něj.  Vzala jsem jedny klíče, "Ty budeš řídit?" Zasmál se Harry. "Já sice ne, ale myslím, že se toho Zayn rád ujme." Podala jsem klíče Zaynovi.

Na letiště jsme jeli ve dvou autech. Já a Zayn, Tess a Liam a Harry. V druhém autě jeli ostatní.  Jeli jsme na letiště, kde na nás už čekalo jejich letadlo.

Rychle jsme všichni nastoupili do letadla, všichni jsme se usadili, když v tom k letadlu běží čtyři kluci a vezou sebou plné letištní vozíky. Pilot jim pomohl se zavazadly. „Vy byste nám uletěli.“ Udýchaně řekl jeden z nich, měla jsem pocit, že jsem ten hlas už někde slyšela. „Na vás, nikdy.“ Zvedl se Harry ze sedačky, objal ho a poplácal po zádech. Takto se přivítali s kluky všichni až na mě a Tess. „Ehm, kluci to je Ann.“ Přestavil mě Zayn a já jim chtěla podat ruku, ale místo toho se mi dostalo vřelé obětí. „A tohle je Tess.“ Představil i ji. Kluci ji taktéž objali. „A to je Josh, Dan, Sandy a Jon naši kapelníci.“ Představil nám je. Obě jsme se jen mile usmály.

Všichni jsme se posadili na svoje místa. „Jak dlouho poletíme?“ mrkla jsem na Zayna. „Mě se ptáš, zeptej se spíš Louiho, ten se v tom vyzná víc.“ Pozvedl ramena. „Loui, Jak dlouho poletíme.“ Naklonila jsem se přes Zayna abych viděla na Louise, který s El seděli přes uličku. „Zhruba 19 hodin.“ Pousmál se. „Díky.“ Vrátila jsem se zpátky. Jen v duchu jsem si pomyslela, že tak dlouho jsem ještě nikdy neletěla, nejdéle jsem letěla vlastně taky s klukama a to do Alp. „A jakej tam bude časovej posun?“ zeptala jsem se Zayna. Ten už ani neodpovídal a jen ukázal na Louiho. „Loui, promiň, že zase otravuju, ale kolik tam bude, až přistaneme?“ pousmála jsem se. „Podlemě tak 2 možná 3 odpoledne a hned v 8 nám začíná koncert.“ Ujasnil mi tyhle zeměpisné věci.

Za nedlouho jsme se odlepili od země. Niall a Sandy, neváhali a hned vytáhli kytary. Měla jsem si, asi poslechnou jejich alba, protože zpívali písničky, které určitě jsou jejich, ale já je vůbec neznám. Liam do toho i trochu rapoval.

Je to jako sen, ze kterého se nechcete probudit. Jsem v letadle na cestě do Sydney s lidmi, které jsem před půl rokem ani neznala, a těď jsou to moji nejlepší kamarádi, samozřejmě s výjimkou Tess s ní jsem už 18 let. Nad touhle myšlenkou jsem se jen posmála a uvědomila si, že jsem poslední co ještě neusnul. Máme za sebou asi 5 hodin letu. Lehce jsem se opřela o Zaynovo rameno a zavřela oči.

…………………………..

„Budeme přistávat, být vámi tak se zbudím, ať vás paparazzi nevidí rozespalí.“ Ozvalo se, a jak na lusknutí prsty se všichni probudili. Neříkej mi, že jsem spala skoro 11 hodin v kuse. „probouzíš se tak jako ostatní, odkdy.“ Šibalsky se zasmál Zayn. „Hej.“ Tvrdě jsem ho bouchla do ramene. Teda myslela jsem si, že tvrdě ale on se stále smál jako měsíček na hnoji.

Všichni jsme z letadla přestoupili do přistavených autobusů.  Nemyslete si, že to byli obyčejné busy, ale byli to velké se začerněnými okny. Kapelníci a Lou s Lux jeli jedním a zbytek jsme jeli tím druhým.

Jeli jsme rovnou do arény, kluci měli sice 6 hodin na přípravu, ale musí se seznámit s terénem nebo co. V kostymérně byla taková malá černoška a v náručí držela malou holčičku. Ale jakmile Lux uviděla holčičku tak se k ní rozeběhla a křičela. „Brooklyn.“ Ha už znám jméno té holčičky. „Ahoj ty musíš být Ann a ty Tess.“ Obě nás objala. „Jak…“ s pohledem na Zayna jsem se ani nepotřebovala ptát, jak to ví. „Je tu trochu těsno, nechtěli by, jste si projít arénu nebo něco.“ Chytl mě Zayn za boky. Ale myslím, že to bylo nabídnuto i Tess a El, co stáli hned vedle mě. „Teď nám Lou upraví náš hairstyle a s Carol si vybereme oblečení.“ Obeznámil nás. „Uvidíme se.“ Řekla jsem prostě a darovala mu letmí polibek, napřed jsem chtěla až na čelo ale moje výška mi dovolovala jen na jeho dokonalé rty.

„El, ty se díváš na všechny koncerty?“ zeptala se Tess. „To bych asi nezvládla, vždycky jsem na poslední, ale někdy se dívám na pár písniček, ale na ten poslední je nejlepší být na celej, kluci blbnou a dělají kraviny.“ Usmívala se na nás.

Společně jsme si prošli celou arénu a dokonce jsme i ukořistili ve stánku dobrou kávu. Posadili jsme se do první řady a koukali na to, jak kluci trénují na večer. Dělali neskutečné kraviny, a jestli toto nejsou jejich perly, tak jsem zvědavá na jejich poslední.

Po zhruba 5 hodinách jsme už museli jít buď do zákulisí, nebo do maskérny. V zákulisí byl moc velký zmatek a tak jsme si raději vybrali maskérnu.

 V maskérně seděla Lou a Caroline. „Vy se nebudete na koncert?“ udivila se Lou. „Dali jsme na Eleanořinu radu a na celej budeme až na poslední.“ Odpověděla Tess. Hodně jsme se rozpovídali o škole, rodině a taky o tom jak jsme se všichni dali do hromady. Když to Tess vyprávěla, přišlo mi to jak z nějakého Amerického filmu. Vlastně to je celkem vtipný. Jen tak očkem jsme pokukovali po obrazovce, na které byli online záběry z koncertní haly. Fanoušci šíleně křičeli. Je to neuvěřitelné až skoro. Do teď mi je záhadou jak to že jsme je neznaly.

Nezůstali jsme na celý koncert a taxíkem jsme odjeli do hotelu, který byl samozřejmě předem zabukován. Hotelový poslíček mi vzal kufr až do pokoje. Dala jsem mu malé dýško.

Byla jsem unavená, sice jsem měla naspané 10 hodin v kuse, ale časový posun s člověkem pořádně zatočí. Dopřála jsem si uklidňující sprchu, převlékla jsem se do pyžama a rozvalila se na postel, byla velká a pohodlná. Neměla jsem náladu ani na nějaký film a tak jsem jen tak ležela v posteli, až jsem nakonec usla.