Story of our Lives-cz

21.

Probudila jsem se s pohledem na postavu s černými vlasy v mém pokoji. Promnula jsem si oči a zjistila, že ta záhadná osoba vůbec není záhadná, protože to je Zayn. „Dobrá ráno.“ Řekl a šel ke mně blíž. „Ahoj, co tady děláš?“ zeptala jsem se ho a vstala z postele a stoupla si naproti němu. „Tvoje sestra mě pustila dál.“ Řekl, „Jenom tak?“ řekla jsem a podezřívavě jsem se na něj podívala. „No znáš to, pár podpisů a fotečka.“ Řekl a hezky se na mě usmál, a já se zase rozplývala v jeho čokoládových očích. Zayn mě chytl za bradu a daroval mi dlouhou pusu. Když jsme se od sebe odtáhly, šla jsem ke své skříni a z komínků si navrch nachystala černé jeansy, podprsenku, černé tílko a červeno-černou kostkovanou košili. Stoupla jsem si blíž ke skříni tak aby mě dveře od skříně co nejvíce zahalily. Vysvlíkla jsem si pyžamové kalhoty a rychle na sebe natáhla jeansy. Vykoukla jsem zpoza skříně, jestli je Zayn otočený zády ke mně, abych si mohla převléct i vršek. Ale Zayn stál pohledem přímo na mě, „Otočil by si se, prosím?“ řekl jsem a smutně se na něj koukla. „Když tak prosíš.“ Řekl a znovu se hezky usmál. Otočila jsem se tedy zpět směrem ke skříni a opatrně aby náhodou nešlo nic vidět, jsem si sundala vrch pyžama a rychle přitiskla podprsenku na její místo. Už jsem měla ruky na zapínání podprsenky, když jsem na svých rukách ucítila jeho studené ruce. Okamžitě mi naskočila husí kůže po celém těle. „umím si jí zapnout sama.“ Řekla jsem a jen tak tam stála. „Ale já to umím líp.“ Řekl a sám mi jí zapnul. Otočil si mě k sobě a zaujatě se mi díval do očí. Po chvíli jsme oba spojili naše rty v krásný, ale krátký polibek. Oblékla jsem si tílko a kolem pasu si zavázala košili.

Po té co jsem si ještě vyčistila zuby, jsme šli do kuchyně. „Dáš si něco?“ řekla jsem, až když jsem držela konvici s kávou v ruce. „jen vodu, díky.“ Řekl a posadil se za bar na židli. Podala jsem mu tedy z lednice vodu a nalila mu ji do sklenice. Sobě jsem si nalila kávu, a jelikož by mi bylo blbý před ním se dlábit tak jsem dala na talířek sušenky a položila je před nás na bar.

„Si nemohl dospat?“ zeptala jsem se ho. „I tak se to dá říct. Ale ne, nikdo nebyl doma a tak jsem jel za tebou, věř, že jsem neměl ani tušení že budeš ještě spát.“ Řekl a zakousl se do sušenky. „Nevím jak ty ale já o víkendu a prázdninách spím třeba až do desíti.“ Řekla jsem a taky si vzala sušenku. „Máš krásný pokoj a taky slušnou sbírku knížek, přečetla si je všechny.“ Řekl rychle ale zřetelně. „Jo všechny, jak dlouho si byl v pokoji, než jsem se probudila?“ zeptala jsem se. „Asi dvě hodiny.“ Řekl skromně a usrkl si ze sklenky. Takhle jsme si povídali asi hodinku.

Zayn zůstal ve vstupní hale a já si šla pro boty, vzala jsem si své kožené kotníčkové kozačky na podpatku, popadla kabelku jiz z předem nachystanými věcmi a šla za ním. Zayn už držel v ruce moji bundu, kterou mi pomohl obléct. „Ann venku je trochu námraza.“ Řekl a podíval se na mé boty. „No a.“ koukla jsem na něj „Neboj, já umím chodit.“ Ještě jsem ho uklidnila a vyšli jsme směrem k vile.

Celou cestu jsem šla co nejopatrněji, měl pravdu, je marastická námraza. Snažila jsem se, aby nešla moje opatrnost tolik vidět ale marně. Měl pravdu, ale v Londýně jsem ještě takové namrzlé chodníky nezažila. „Tvař se přirozeně a neznuděně.“ Řekl potichu. „Proč?“ řekla jsem stejně potichu. „Fotí nás nějaký paparaci.“ Řekl a nahodil svůj úsměv.

Zayn už z kapsy tahal klíče od vily. Otevřel mi dveře a já jen vstoupila dovnitř. „Napadlo mě, že bychom se mohli mrknout na nějaký film nebo si zahrát kulečník nebo pinball.“ Řekl a pověsil mi bundu na věšák vedle dveří. „Pinball zní dobře, rozdrtím tě.“ Řekla jsem s úsměvem. „Tak jdi do herny, přinesu něco k pití.“ Řekl a šel směrem do kuchyně. Tak ještě vědět kde je herna. Šla jsem směrem k obýváku a otevřela jsem první dveře, co mi zůstali na očích. Na straně jsem nahmatala vypínač a zapnula jsem světlo. Přede mnou se osvítila místnost plná výstřižků z novin a malý gauč. Vešla jsem dovnitř a začala číst jeden za druhým. Ani jeden tu snad nebyl kladný, s každým dalším se mi víc a víc svíralo hrdlo a najednou jsem se cítila smutně. Mám totiž ‚úžasnou‘ schopnost, litovat cokoliv smutný a to až tak že se klidně rozpláču. „Ann.“ Řekl a dodal: „To si neměla vidět.“. „Promiň, jen jsem se snažila najít hernu, nedokážu uvěřit některým článkům, že to vůbec vydali.“ Řekl jsem a šla blíž k němu. „Ty ústřižky, co jsou označeny zeleně, ty jsou pravdivý.“ Řekl a já se otočila k polepené zdi. Na zdi bylo jen pár výstřižků označené zelenou barvou. „Myslím, že film se bude hodit víc než pinball.“ Řekl a zhasnul v místnosti. Já jsem jen tiše přitakala a šla za ním do obýváku.

Zayn pustil něco z flashky co byla na stolečku. „Co je to za film?“ zeptala jsem se. „Nevím to je Niallova flashka.“ Řekl a sedl si, zamnou na sedačku.

Oba jsme bedlivě sledovali romantickou komedii z Naillova Flash disku, když najednou práskly dveře a na celý dům se ozvalo: „Konečně doma.“ Známý Niallův hlas. Zvedli jsme se ze sedačky a vydali se za ním. Nepřijel sám ale i Harry, Liam a Louis. „Ahoj.“ Řekl jsem skromně. Všichni měli kolem sebe minimálně dvě cestovní tašky narvané k prasknutí. „Čau brácho.“ Řekl Zayn a chlapácky si podal ruku s Liamem. A stejným pozdravem i gestem se přivítal i s ostatníma.

Všichni jsme se přesunuli do obýváku, když se dozvěděli, že máme rozkoukaný film. Zayn pustil film a usadil se vedle mě na sedačku. Při prvním dialogu v televizi se to Niallovi nějak nepozdávalo, až nakonec přišel na to, že se díváme z jeho disku. „Hej kámo to je můj film.“ Ozval se Niall. „Neříkej, že tuhle slaďárnu sis stáhl.“ Řekl Harry a divně se na něj podíval. Niall se jen víc zabořil do sedačky a zbytek filmu jsme o něm nevěděli.

Po filmu jsem se já se Zaynem přesunula k němu do pokoje. Posadila jsem se do křesílka vedle postele a zadívala se na jeho malou knihovničku. „No není tak velká jako ta tvoje.“ Řekl a něco vyndával ze zásuvky pod postelí. „sice jí máš malou, ale kvalitní.“ Řekl jsem a šla blíž k ní. „Jak to myslíš?“ zeptal se a stoupl si za mě. „Máš tam starou klasiku, to se cení.“ Řekla jsem a otočila se k němu. Darovala jsem mu lehký polibek a prohlížela si dál jeho skromnou sbírku knížek.

Začal mi vyzvánět mobil v kabelce. „Ahoj Tess.“ Řekla jsem a přitiskla si k uchu mobil. „Ahoj asi tak za 20 minut budu ve vile, mám se stavit pro tebe?“ řekla, „Já už jsem tady, ale potřebuju, aby si, se stavila u mě a vzala dárečky pro kluky a El.“ Řekla jsem a posadila se na postel. „Jo dobře a kde je máš?“ zeptala se, „V dolní zásuvce v prádelníku.“ Řekla jsem a dodala: „Díky.“ A típla jsem telefon.

Tess má vlastní klíče od mého domu a je u nás jak doma, takže jí nedělá žádný problém jít k nám beze mě.

Vzala jsem si z knihovničky malou ale hodně starou knihu, usoudila jsem podle staré vazby.  Posadila jsem se zpět do křesílka. Byla jsem v pokoji sama a tak jsem se do knihy řádně začetla.

„Ann, Tess už je tady.“  Řekl, podíval se na knížku v mých rukách. „Už jdu.“ Řekla jsem a položila knížku na stoleček. Společně jsme šli do obýváku, kde už všichni seděli, a na stolečku byla hromada dárečků. Sedla jsem si vedle Tess a vedle mě se posadil Zayn. „Už jsem je dala na stoleček.“ Řekla mi Tess a já jí jen potichu poděkovala. Harry se zvedl a klekl si vedle stolečku a všechny si nás chtěl vyfotit. „Sýr.“ Řekl a široce se usmál a zmáčkl spoušť na velkém černém foťáku. „Ták a jelikož jsem nejmladší, mám tu čest vám rozdat dárečky od Santy.“ Řekl a na slovo ‚Santy‘ se trochu ušklíbl.

Harry rozdal všem dárečky a společně jsme je začali rozbalovat. Všichni jsme se nasmáli, protože dárky od Louise byli hrozně vtipné. Já i Tess jsme dostaly sprchový gel v tubě na infuze a v barvě krve.

Na oběd jsme si objednali pizzu a činu dle výběru a zbytek dne jsme si hrály v herně pinball, šipky a kulečník. A nakonec jsme skončili u filmu v obýváku. 

Ke konci filmu už se mi chtělo i celkem spát. „Zayne?“ pošeptala jsem mu, „Hm?“. „Já už půjdu spát.“ Řekla jsem a dala mu pusu na tvář. „Hned jsem u tebe.“ Řekl a dal mi pusu na čelo. Šla jsem tedy do Zaynového pokoje a nedalo mi to, vzala jsem si do ruky rozečtenou knížku.  Na obalu ani vevnitř kníhy jsem nenašla název ale jen autora, Williama Shakespeara.  Ještě před tím než jsem začala číst sundala jsem si košili z pasu a kalhoty. Posadila jsem se na postel a opřela se o zeď, zakryla jsem si nohy peřinou a začala číst v knížce.

Knížku jsem po nějaké chvíli dočetla. Odložila jsem ji na noční stolek, Zayn se ještě neukazoval a tak jsem se odhodlala jít do sprchy, rychle jsem se osprchovala a vzala jsem si první triko z jeho úhledných komínků ve skříni. Přetáhla jsem si ho přes hlavu a zalezla si do postele.

Lehla jsem si na pravý kraj a po pár minutách jsem nevěděla o světě.