Story of our Lives-cz

39.

Maturita za námi a i celkem s dobrým výsledkem. Já jsem ji udělala celkově za 2 a Tess taky za 2, takže paráda. Dneska se Zaynem odjíždíme do Bradfordu, hrozně se těším. Zayn nikdy o své rodině nemluví, tak mám alespoň příležitost je poznat. Z mých myšlenek mě vyrušil vyzváněcí tón telefonu, "Haló." ani jsem se nekoukla kdo volá a hned zvedla hovor, "Doufám,že tě nebudím, zlatíčko." Poznala jsem Zaynův hlas. "Ne, neboj." Řekla jsem. „ Napadlo mě, že bych tě vyzvedl třeba za hodinku?" Zeptal se. "Mě je to fuk." Řekla jsem. „ To jsem se toho dozvěděl, vyzvednu tě za hodinu a nezapomeň si sbalit, ale ne moc." Řekl. „ Aha takže se mám sbalit ale ne moc, okey píšu si." Řekla jsem se sarkasmem. „ Teď se směješ." Řekl a zavěsil, prostě Zayn.

Po chvíli jsem se tedy odhodlala vstát s postele. Rychle jsem se osprchovala namalovala a oblékla, na 3 hodinovou cestu jsem se oblékla myslím celkem pohodlně, černé jeansy, bílé volné triko a koženou černou blůzku. Už jsem si chtěla balit do cestovní tašky, ale pak jsem si vzpomněla, co mi říkal Zayn. Vytáhla jsem tedy tu největší kabelku co mám. Sbalila jsem si nějaké to líčení, oblečení atd.

Obula jsem si černé vansy a nasadila ortézu a šla do kuchyně.

Něco málo jsem pojedla. Měla jsem ještě chvíli času, šla jsem do obýváku a pustila jsem si televizi.

Za nedlouho zazvonil zvonek u dveří. Okamžitě jsem šla otevřít a po cestě jsem si vzala ještě kabelku s věcma.

"Ahoj" otevřela jsem dveře a dala Zaynovi pusu. "Ahoj, na." Podal mu helmu na motorku. "Zayne. Em na motorku mě nedostaneš." Řekla jsem a vrátila mu helmu. "Ann neboj, je to bezpečnější než v autě." Řekl a dal mi helmu na hlavu. "Zayne pokud mě zabiješ tak tě táta zničí." Trošku s nadsázkou jsem ho varovala. "Čeho se bojíš?" Vypadal vážně překvapeně. "Tohohle." Ukázala jsem na velkou černou motorku. Zayn si jen nasadil helmu.

Ach bože ani nevím jak se na tom sedí. Zayn se posadil a ukázal na místo za ním. Tak jsem si tam sedla. Zayn ještě vstal a moji tašku upevnil na tu jeho z a mě.

Pevně jsem se ho chytla kolem pasu a on nastartoval ten pekelný stroj.

Pár kilometrů jsem myslela, že zemřu, ale když jsme vyjeli z města bylo to o mnoho lepší, mnohem.

Těsně před Bradfordem jsme zastavili u nějakýho obchůdku, Zayn tam koupil nějakou čokoládu, prý ji kupuje mamce už od té do y co umí říct dobrý den a Na shledanou.

Okey jsem nervózní, ale naprosto. Už jsme v Bradfordu a Zayn hledá tu správnou ulici.

Nakonec zastavil před velkým domem. Zayn si sundal helmu a na hlavě mu vzniklo vrabčí hnízdo. "Zayne." Pousmála jsem se a prohrábla mu vlasy aby nevypadal jako Einstein. Společně jsme šli ke dveřím a Zayn zazvonil. " Zayne má to alespoň alarm?" Ukázala jsem na motorku. "Ne, ale výš kolik takových si můžu koupit." Řekl a pousmál se. "No jo já zapomněla. " Řekla jsem a v tu ránu se otevřely dveře. Za nimi stála na první pohled velice milá žena s tmavě hnědými vlasy. " Ahój." Řekla hrozně mile a hned nás objala. "Ty musíš být Annie" poukázala na mě, mile jsem se usmála. "Už jsem se bála že nepřijedete." řekla a zavřela za námi dveře.

"V klidu si vybalte a přijďte dolů, určitě musíte mít hlad." oba nás ještě objala a se spokojeným výrazem odešla. "Je hrozně milá." musela jsem mu to říct. "Ehm jo, no počkej až uvidíš sestry." řekl a vzal mi tašku. "Sestry?" "Jo Doniu, Waliyhu a Safu." řekl. šli jsme po schodech do patra, Zayn mi otevřel poslední dveře na patře. Byl to celkem malý ale útulný pokojík, a určitě ho zdobila jeho mamka. Byl tady papírový Zayn a na posteli polštářky s 1D. Nad tím se člověk musí jen pousmát. "Za výzdobu a povlečení já nemůžu." odložil tašky na postel. "Myslela jsem si to." dala jsem mu ruky kolem krku a dívali jsem se navzájem do očí.