Story of our Lives-cz

52.

Jop....jsem zpátky sama tomu nevěřím ale chci psát dál, hrozně mi to chybí i když to nikdo nečte ale i tak :D 

Probudila jsem se a všichni ještě spali, opatrně jsem se dostala ze Zaynového objetí. Koukla jsem na hodinky, bylo půl 9. Přehodila jsem přes sebe Zaynovu mikinu co ležela na křesle. Šla jsem na chodbu, všude bylo hrobové ticho. Takovéhle ticho tady bývalo po ránu vždycky ale teď jsem měla konečně ten pocit že tu nejsme sami. Šla jsem kolem pokoje Liama a Tess, došla jsem až na balkón, posadila jsem se do křesla a užívala si ranní sluníčko. Ještě nebylo moc teplo ale už se mi nechtělo do pokoje pro tepláky. Tak jsem tam seděla v triku Zaynově mikině a kalhotkách. Kolena jsem si tiskla k hrudi a užívala si to ticho. 

"Zayn ještě spí?" ozvalo se zamnou. "Jo, po včerejšku musí být hodně unavený."  odpověděla jsem Liamovi. "Jak je teď na tom... doopravdy?" řekl, "Každý den je to jinak, ale teď bude mít na půl roku pauzu od jakékoli léčby v nemocnici." řekla jsem, "A do budoucna?...zlepšilo se to?" sklonil hlavu a cosi hledal v telefonu. "Liame" odmlčela jsem se, chytila jsem ho za ruku, "Jediné co ho může zachránit je transplantace, a získat nepoškozené plíce je hrozně těžké." sjela mi po tváři horká slza. "Psala mi jeho máma, bojí se o něj ale Zayn jí vždycky řekne že je v pohodě." řekl a ukázal mi zprávu od Tricii. Je jasné že se o něm mamka zajímá, ale Zayn nechce aby kdokoli věděl pravdu...kterou si oni on sám nechce připustit. "Chtěl jsem aby jsi věděla, že když se od něj nic nedozví, ona si to zjistí jinak." řekl a schoval si telefon do kapsy. "Zkusím mu nějak domluvit." řekla jsem.

"Komu chceš domlouvat." ozval se za námi Zayn. "Ale nikomu." řekla jsem a usmála jsem se. "Brácho, ani nevíš jaký to je být tady jen ve dvou, supr že jste přijeli." řekl Zayn a poplácal Liama po rameni. "Půjdu vzbudit Tess." usmála jsem se a vyskočila z křesla. 

Opatrně jsem otevřela dveře od jejich pokoje a vešla dovnitř. Tess ještě ležela v peřinách a o světě ani nevěděla. Došla jsem k posteli a rychle jsem strhla peřinu. "Vstávej." zakřičela jsem. "Jseš blbá?" řekla nepříjemně. "Jo, ne" usmála jsem se. "Je čtvrt na 10, žádný spánek." odtáhla jsem závěsy aby šlo do pokoje více světla. Tess pomalu vstala z postele a vypadala jak chodící zombie. "Co na mě tak koukáš?" řekla nevrle. "Obleč se a trochu uprav a pojedeme se podívat do galerie." řekla jsem a dala jí rychlou pusu na tvář. "Jsem ráda že jste zpět." řekla jsem a s úsměvem jsem odešla z pokoje.¨

"Tak co?" křikl Liam z balkónu. "Oblíkat, jedem do galerie." řekla jsem a vesele jsem si poskakovala do pokoje. otevřela jsem skříň a vytáhla jsem si černé džíny, bílý crop a černý bomber. Oblečení jsem hodila na postel a napřed jsem si šla vyčistit zuby a udělat s ksichtu obličej. "Ann?" zavolal na mě Zayn z pokoje. "Jsem v koupelně." odpověděla jsem. "S Liamem jsme objednali letenky." řekl a ze široka se usmál. "Co? Na kdy?" vyjekla jsem. "Dneska?" zazubil se. "Zayný to si děláš srandu že jo?" řekla jsem. "To by nebyla taková sranda." řekl a dal mi pusu na čelo. "Měla by sis nachystat něco pohodlnějšího než džíny a uplé triko." řekl a stále se usmíval jako kdyby za nic nemohl. "Však domů se ještě vrátíme ne?" řekla jsem znepokojeně. "Ehm. Ne." řekl a vytáhl malou cestovní tašku a začal do ní strkat moje oblečení. "Zayne já se umím sbalit." řekla jsem a vzala mu oblečení z ruky. "Lásko, v LA budeš potřebovat šortky a tílko, ty by sis nabalila zase celý šatník." řekl a začal balit i sebe. "No jak myslíš, sbalím kartáčky a tvoje léky." řekla jsem a šla do koupelny. Sbalila jsem si potřebnou kosmetiku, kartáčky a Zaynovi veškeré léky. 

"Ťuk ťuk." ozvalo se za dveřmi. "už jdeme." Zayn vykřikl. "Jdem?" řekl a podíval se na mě. "S dovolením se ještě převléknu z tvé mikiny." řekla jsem a oblékla jsem si nachystané oblečení na posteli. Trochu jsem ještě ustlala a mohli jsme jít. "Pasy." vyjekla jsem. Rychle jsem vzala pasy z nočního stolku. "Už můžem." řekla jsem a v ruce jsem držela naše pasy.

"Vám to vždycky tak trvá." řekl s úsměvem Liam. Jen jsem se na něj sarkasticky podívala a nic neříkala. "Kámo, už vidím jejich výrazy až tam budem." řekl Zayn a nemohl se přestat smát. Ještě jsme zamkli terasu a hlavní vchod a mohli jsme vyrazit. "Řídím." vykřikl Zayn. "Nikdy mě nenechá řídit." poukázal na mě. 

Zayn si užil řízení až do galerie, já jsem seděla s Tess na zadních sedačkách aby jsme si mohli trochu popovídat. "Máme ještě hodinku a půl." řekl Liam před galerií. "Jenom." řekla Tess překvapeně. Kluci se jen usmáli a plácli si. 

V kavárně byli jen dva stolečky volné, paráda, první den otevřeno a hned plno. Kluci s Tess se posadili ke stolečku a já jsem šla objednat. 

U kávy a výborných dortíků jsme si úžasně popovídali, co dělali u rodičů a pak zase mi, jak jsme trávili každý třetí den v nemocnici. No jejich historky sice byli lepší ale jak Tess tak i Liam chtěli vědět co nejvíc o léčbě.

Půl hodinky jsme poseděli a hned jsme museli jet na letiště. Kluci ne že by objednali normální letenky třeba do 1. třídy. Letěli jsme ve VIP. Na letišti samozřejmě byli novináři a paparazi. tomu se prostě nikdy nevyhneme. Naštěstí odbavení u "slavných" probíhá trošku jinak tak to bylo rychlejší a mi se brzo zbavili objektivům spousty foťáků. 

Neměli jsme velká zavazadla a tak jsme si je mohli vzít sebou na palubu. Posadili jsme se na proti sebe a už jen čekali na vzlétnutí.

"Myslíte si že si Niall našel nějakou kost?" řekl Zayn. "Už by bylo na čase." usmál se Liam. "Třeba čeká na tu pravou." řekla Tess. "Já doufám že ty jsi ta pravá." řekl Liam a políbil ji. Zayn se na mě hezky, zamilovaně podíval a já mu milí pohled oplatila a položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Tak a máme před sebou 11 hodin v letadle...